Postrach muchomůrka červená. Své místo má v léčitelství a na kuráž si ji dávali i vojáci

od Nikola Jaroschová
2 minuty čtení
muchomurka
muchomurka

Muchomůrka červená je jedovatá a v lese ji nesbíráme, učily nás naše maminky. Jenže už nám neřekly, do jaké míry nám hrozí otrava, a že extrakt z ní dokonce někdo užívá cíleně. Toxiny, jež obsahuje, mají totiž své pro i proti.

Tato houba s červeným kloboukem posetým tečkami, bílými lupeny a tření a bradavičnatou pochvou opravdu jedovatá je. Nikoliv však smrtelně.

Nepatří mezi to nejjedovatější v našich lesích. Způsobuje ale halucinace

Na mnohem horší problém byste si zadělali, pokud byste si dali muchomůrku tygrovanou, zelenou nebo hřib satan. Muchomůrka červená nepatří mezi to nejjedovatější, co v našich lesích roste.

Možná je to právě jejím výstražným vzhledem, že muchomůrka červená u nás v Česku nezpůsobuje skoro žádné otravy. Jen tak za něco ji nezaměníte a je tak provařená, že neexistuje snad nikdo, kdo by si ji šel cíleně nasbírat do smaženice.

Po pozření určitého množství této houby se ale mohou objevit halucinace, způsobuje totiž halucinogenní stavy. Za ně jsou zodpovědné látky muscinol a kyselina ibotenová.

Právě ty mají psychotropní účinky, jež člověka mohou dostat až do hlubokého spánku a následného kocovinového stavu. Otrávený se z toho otřepe docela rychle, během několika dní.

Může se objevit další účinek podobný těm, který zapříčiňuje nadměrná konzumace alkoholu. Jímž jsou takzvaná „okna“, neboli výpadky paměti. Ojedinělé nejsou ani poruchy vědomí.

I muchomůrka červená ale obsahuje muskarin. Tento toxin obsahují její smrtelně jedovaté kolegyně, jenže v mnohem větším množství. Jeho přítomnost je u muchomůrky červené zanedbatelná.

Používala se jako afrodiziakum nebo proti revmatismu

Právě halucinogenní účinky této houby byly už od pradávna využívány v různých rituálech, ale také vojákům k nabuzení před bojem. Tím jsou známé některé oblasti na Sibiři, Kamčatce a v Asii, kde byla v malém množství využívána jako stimulant. Konkrétně na Kamčatce tomu tak bylo až do počátku dvacátého století.

Své místo si našla v lidovém léčitelství i pro své afrodiziakální účinky, údajně se přidávala do nápojů lásky. Používala se i při léčbě revmatismu a křečích břicha.

Namočená v mléce a cukru sloužila jako lákadlo pro otravné mouchy, jež jed v nich obsažený tento hmyz spolehlivě zahubil.

Autor: Alice Konopásková


Sdílet článek:Share on facebook
Facebook

Související články