Kolem fenomenálního basketbalisty Michaela Jordana se opět zvedla vlna zájmu. Může za to dokumentární seriál The Last Dance na Netflixu, která se zaměřuje především na poslední Jordanovu sezonu v Chicagu Bulls. S basketbalovou legendou se mělo možnost setkat i několik Čechů. Zde vám nabízíme jejich postřehy.
Jordan očima prvního Čecha v NBA
„MJ jsem osobně nikdy mimo hřiště nepotkal, tudíž můj vjem je pravděpodobně povrchní. Ve vztahu s MJ se mi vybaví plná aréna již při představování týmu, což bylo výjimkou oproti většině týmů, kdy se chodilo na zápas v průběhu první čtvrtiny - lístek na Bulls a vidět MJ znamenalo víc než jiný NBA zápas. Jako hráče jsem ho vnímal jako nejlepšího všech dob - hrál na obou koncích hřiště s maximálním nasazením a koncentrací. V zápase u nás v Charlotte bylo o výsledku dávno rozhodnuto, za Bulls byla na hřišti druhá pětka, ale MJ na ně nekompromisně křičel z lavičky, pokud udělali v triangle offense chybu. Vnímal jsem to tak, že jak od sebe, tak od kohokoliv ze spoluhráčů bral pouze 100 % v jakýkoliv okamžik. Párkrát jsem jel do Warner Bros studios zahrát si 5 na 5 a stejnou soutěživost ukazoval i v létě, po celodenním natáčení a po ranním individuálním work outu. Velice pozitivně vnímám jeho obchodní úspěchy, kdy se dokázal vyvarovat špatných investic a poradců.“
JIŘÍ ZÍDEK mladší, proti Jordanovi nastoupil mj. v Chicagu při své premiéře v NBA za Charlotte Hornets v listopadu 1995
Jordan očima druhého Čecha v NBA
„Michael Jordan je pro mě NBA. Je pro mě Basketbal. Vnímám ho intenzivně ve třech osobních zkušenostech. Psal se rok 1991 a mně, 11letému klukovi, se dostal do ruky časopis Stadion. V něm jsem objevil článek o finále soutěže s názvem NBA a u něj byla malá fotka hráče v červeném dresu Bulls s číslem 23. To byl moment, kdy jsem si uvědomil, že NBA existuje. Moment, kdy se začal rodit můj dětský sen, že jednoho dne si v NBA zahraju. Sen, který se stal mojí obrovskou vnitřní motivací a motorem být nejlepší. Jordan se stal mým vzorem a inspirací, abych svůj život s basketbalem spojil. Psal se rok 2002 a já jsem se připravoval na newyorský draft NBA. Mojí poslední zastávkou před draftem byl Washington, kde jsem měl naplánované testování. Jordan byl v tu dobu spolumajitelem Wizards a testování se osobně účastnil. Při střeleckém drilu se chystám vystřelit poslední pokus a Michael Jordan na mě křičí: Pozor!!! Vítězná střela!!! Míč proletí košem a já ukazuju prstem na Jordana, jako že vím a že to není problém. Uvnitř se chvěju a jsem rád, že jsem to dal. Po testování mě pozve k sobě do kanceláře a na 5 minut mám možnost se s ním potkat. Ptá se mě, odkud pocházím, a dělá si srandu z toho, že mám stejný styl oblékání jako Toni Kukoč. Ani nevím, co jsem říkal, byl jsem mimo. Asi nemusím vysvětlovat proč. Píše se rok 2003 a já hraju svoji nováčkovskou sezonu v dresu Golden State Warriors. Michael Jordan hraje svoji poslední sezonu v dresu Washington Wizards. Během týmové rozcvičky před zápasem dám koš a běžím k půlicí čáře. Přímo proti mně, na druhé straně běží Michael Jordan. Koukám na něj a on kouká na mě, možná skrz mě - kdo ví. Ale v ten moment mám pocit, že jsem s ním na jednom hřišti a že hrajeme stejnou hru. Nikdy jsem stejnou hru jako Michael Jordan nehrál, ale ten pocit mi už nikdo nikdy nevezme.“
JIŘÍ WELSCH na Jordana dvakrát narazil ve své nováčkovské sezoně za Golden State Warriors, legenda dohrávala kariéru za Washington Wizards
Jordan očima reprezentanta
„Jsem typem člověka, který žije přítomností a nikdy jsem se neupínal k nějakým snům a představám. Ovšem setkat se s MJ prostě je a vlastně asi i musí být snem každého, kdo hraje basketbal. Takže když jsem se dostal na Jordan Camp, hrál závěrečný zápas v Madison Square Garden v New Yorku a najednou se v poločase objevil v šatně, byl to zážitek na celý život. Prostě tam stál, podal mi ruku a řekl: „Good job“. Na tohle se zapomenout nedá asi nikdy a vždy to bude pro mě znamenat strašně moc.“
MARTIN KŘÍŽ, hráč Nymburka, který se s Jordanem potkal v dubnu 2009 při akci pro světové talenty ve věku 15 a 16 let
Jordan očima spolupracovníka
„Myslím si, že každý basketbalista, který hrál a vyrůstal v 90. letech, k MJ vzhlížel. Nebyl jsem výjimkou. Pamatuji si highlighty, dokumenty na VHS a časopisy, které jsme si s klukama navzájem půjčovali. Díky sestřihům jsem si dlouho myslel, že Michael Jordan neminul jedinou střelu - tohle všechno pomáhalo budovat tu speciální auru, kterou měl. Co mě nejvíc motivovalo z jeho hry, byl jeho neuvěřitelný motor, který ho hnal na obou stranách palubovky. Jeho bezkonkurenční soutěživost. Ale co bylo pro mě úplně nejdůležitější: jeho pracovní morálka a odhodlanost se každým dnem zlepšovat. I to byl jeden z důvodů, proč, když mi klub, který MJ vlastní, nabídl spolupráci, nemohl jsem odmítnout. Bylo mi jasné hned od začátku, že pracovat pro největší legendu našeho sportu je obrovská výzva a závazek. Během jednoho z prvních pohovorů se mě tehdejší generální manažer zeptal: Hele, počítáš s tím, že budeš sedět v místnosti s Michaelem Jordanem, budeš muset hrát neustále tu svoji nejlepší hru (jak Američané říkávají), zvládneš to? To jsou přesně ty momenty, kdy si uvědomíte, že pracovat pro nejlepšího z nejlepších znamená jediné - směřování k excelenci. Už první podání té jeho obrovské ruky, v kombinaci s téměř až legendárním charismatem, působí opravdu majestátně. MJ si všechno, čeho dosáhl, tvrdě vydřel. Dalo by se říci, že toho dosáhl tím správným způsobem - žádné zkratky, žádné dárky, žádné bonusy. Jen tvrdá práce a vášeň. Tahle energie z něj vyzařuje a automaticky se stává standardem pro všechny okolo. Není potřeba jediného slova. Stačí jen jeho přítomnost, často s doutníkem v ruce. Nicméně je tu ještě jedná důležitá věc, o které se zas tak moc nemluví. I proto, že naprostá většina toho, co dělá, se děje v tichosti, mimo kamery a mikrofony. A tou věcí je charitativní práce. Za svůj život už jsem jednal se spoustou lidí, kteří by se dali nazvat úspěšnými nebo slavnými. Nemyslím si ale, že se MJ někdo v tomto směru přibližuje. O to je pro mě ještě víc inspirativní, když vidím, jak se chová a jaký je to pro něj závazek navracet velkou část toho, co si vybudoval, do místa, které tak moc miluje. Snažit se pomáhat komunitě, jak jen to jde. Jak by sám řekl: pomáhat udržet sny a naději naživu.“
JAKUB KUDLÁČEK, ředitel mezinárodního skautingu Charlotte Hornets, kde je Jordan majitelem
Jordan očima GM Nike
„V Nike se konaly tzv. sales meetingy, při kterých se představovala zaměstnancům kolekce na nadcházející sezonu. Akce se vždy účastnilo z Evropy okolo 1500 lidí a často se pořádala v USA. Bývalo pravidlem, že se při zahájení nebo zakončení na pódiu objevila nějaká sportovní hvězda, kterou firma sponzorovala. Na jednom meetingu, který se konal v Portlandu, nedaleko sídla světové centrály Nike, bylo pozváno hvězd více než deset. Odehrávalo se to v basketbalové hale, zaměstnanci seděli na tribunách, dole na ploše stál zakladatel firmy Phil Knight a postupně vítal sportovní legendy, jako byl Carl Lewis, John McEnroe, Pete Sampras, Eric Cantona, Wayne Rooney atd. Privilegium přijít na řadu jako zlatý hřeb večera však měl Michael Jordan. Každý ze sportovců byl vítán potleskem, ale ovace patřící Jordanovi byly nesrovnatelné. Pro lidi z Nike to byl vždycky symbol firmy. V jeho osobě se totiž propojily dva pilíře, na kterých firma stavěla svoji strategii - špičková technologie a sportovní marketing. Říkalo se mu Air Jordan, a Nike Air byl název pro vzduchový polštář v podrážce bot. Když v botách s touto technologií začal hrát on, byl to zlomový moment pro popularitu značky a objemy prodeje. Jordan měl za svoji kariéru osmnáct modelů bot. Uvedení nového modelu do prodeje bylo vždy velkou událostí, v USA stáli lidé přes noc před sportovními obchody, aby byli prvními, kdo si boty odnesou. Michael měl v centrále Nike svoji kancelář už v době, kdy hrál, a podílel se na vývoji. Značka AIR JORDAN se pak stala samostatnou kolekcí bot, oblečení a doplňků. Zajímavostí je, že již řadu let má takovou sílu, že se na ní nemusí objevovat ani logo Nike - je tam jen silueta Jordana, letícího vzduchem - logo, kterému se říká výmluvně: Jumpman.“
PETR JANOUŠEK, generální ředitel Nike ČR v letech 1992-2006
Témata:
basketbal, NBA, sport, Jiří Welsch, michael jordan, Chicago Bulls, Jiří Zídek, Sport na Heureka.cz
Související články
