Test vín odrůdy Ryzlink vlašský: Martin Šebesta překazil Volaříkovi hattrick

Větší zastoupení ostatních oblastí a starších vín

V minulých letech jsme do odrůdových testů Ryzlinků vlašských upřednostňovali vína s původem z Mikulovska. Letos se sice počet „mimomikulovských" vín výrazně zvýšil na čtyři kousky, celý zbytek množiny testovaných vín ale opět patřil Mikulovsku. Nechyběla žádná z prestižních perenských tratí, z Dunajovských kopců byly ale zastoupeny pouze Ořechová hora a Plotny, zatímco Liščí vrch tentokrát absentoval. Z vín mimo Mikulovsko jsme zařadili tři vzorky z Velkopavlovicka a jeden ze Slovenska.

Jak je u vlašáků našim zvykem, častěji jsme sahali do archivu. Možná zcela poslední možnost pokochat se ročníkem 2013 zprostředkovala dvě vína, po jednom následovala mladší vína ročníků 2014, 2015 a 2016. Největší zastoupení měly sedmnáctky (pět) a pouhé tři vzorky připadly nejmladším vínům ročníku 2018.

Z loňské sestavy vinařství si opakování účasti tradičně zachovali pouze nejvýraznější producenti vlašáků Mikrosvín a Volařík, zbytek degustace jsme se snažili co nejvíce obměnit a prostřednictvím vín z Velkopavlovicka představit i jiný typ vín z této odrůdy v rámci Moravy.

Naslepo těžká hádanka

Degustace probíhala zcela naslepo a hodnotitelé neměli k dispozici ani konkrétnější seznam vzorků, pouze statistiku zastoupení ročníků a podoblastí. Zatímco u podoblastí byly tipy zpravidla přesné, ročníky se ukázaly jako problém. Hlavně zásluhou „osmnáctek", které bez rozdílu působily podstatně starším dojmem, se porotci příliš nechytali.

Vína byla v brněnské Vinotéce U Tří knížat podávána při teplotě kolem 12 stupňů do sklenic řady Electra od italské značky Rocco Bormioli. Všechna jsme otevřeli zhruba hodinu před začátkem degustace, pořadí jsme stanovili ještě před otevřením spíše intuitivně.

Pomůckou k hodnocení byla plná stobodová stupnice, přičemž po škrtnutí nejvyššího a nejnižšího dosaženého hodnocení od devíti hodnotitelů se z celkového součtu bodů spočítal průměr. O vínech se celkem živě diskutovalo a některé poznámky degustátorů shrnujeme do uvedeného popisu u vín. Ten místy doplňuje můj osobní komentář a informace o dosažených výsledcích v některých profesionálních soutěžích či publikacích.

Seznam vzorků dle pořadí při degustaci

Ryzlink vlašský 2017 pozdní sběr, Tanzberg (š. 13/17, Goldhamer)
Ryzlink vlašský Terroir 2018 pozdní sběr, Vinařství Šoman (š. A23/18)
Rizling vlašský 2018 neskorý sber, VPS Pavelka a syn
Ryzlink vlašský 2018 pozdní sběr, Vlastislav Klobása
Ryzlink vlašský 2015 zemské víno, Marek Svoboda
Ryzlink vlašský Selection 2017 pozdní sběr, Kolby
Ryzlink vlašský 2014 pozdní sběr, Vinselekt Michlovský (š. 2537, Purmice)
Ryzlink vlašský 2017 zemské víno, Novotný Bílek
Ryzlink vlašský 2017 zemské víno, Zdeněk Vykoukal
Ryzlink vlašský 2017 výběr z hroznů, Mikrosvín (š. 22, Železná) • 3. místo degustace
Ryzlink vlašský 2016 výběr z hroznů, Vinařství Volařík (š. 1632, Levá klentnická)
Ryzlink vlašský 2013 pozdní sběr, Martin Šebesta (š. 14/13, Ořechová hora) • vítěz degustace
Ryzlink vlašský 2013 pozdní sběr, Vinařství Volařík (š. 1341, Kotelná) • 2. místo degustace

Tradiční kalibraci tentokrát obstaral vlašák z perenské trati Goldhamer, který má ve své produkci malovinař Michal Kacetl. Jednalo se o ročník 2018 a porota se zde celkem shodla na hodnocení těsně pod 83 body (82,7). Účel splnilo a bylo velmi dobrým úvodem do degustace, ale od této trati bychom čekali přece jen více.

Ryzlink vlašský 2017 pozdní sběr, Tanzberg (š. 13/17, Goldhamer)

První soutěžní vzorek se rekrutoval ze stejné tratě jako ten kalibrační, šlo ale o rok starší víno z produkce vinařství Tanzberg. To nás pravidelně překvapovalo na různých akcích. I vzhledem k jeho minimálnímu obsahu cukru jsme jej zařadili hned na začátek degustace.

Vůně nezapřela odrůdu, byla velmi příjemná, nasládlá. Porotci zmiňovali projevy peckového ovoce jako meruňky, ryngle, ale také lučních květin, nektaru a vápna. „Suchostí" své chuti odpovídalo analytikám, šťavnaté tak akorát a výrazně minerální s patrnějším alkoholem a delší dochutí.

Už s prvním vínem se porotci dostali na slušné hodnocení a dokonce se na něm výjimečně shodli. V sedmi započítávaných hodnotách byl pouhý jeden bod rozdílu. 86 bodů je přesně na úrovní publikace Nejlepší vína ČR 2019–2020 a mezi jeho loňskými výsledky z Krále vín (87,8 bodů) a podoblastní soutěže (85 bodů) . Příjemné překvapení, víno nijak neztrácí formu a je velmi pitelné.

Ryzlink vlašský Terroir 2018 pozdní sběr, Vinařství Šoman (š. A23/18)

Marek Šoman udělal v ročníku 2018 dva různé Ryzlinky vlašské. Druhá verze označená jako „Terroir" šla do prodeje až loni v létě, do té doby ležela na jemných kalech. Velkou část šarže odebral kraj poté, co zvítězilo v soutěži „Víno jihomoravského kraje", a v nabídce vinařství tak příliš dlouho nefigurovala.

Výrazná barva byla následována úchvatnou vůní. V záznamech porotců se nejčastěji objevovaly poznámky o botrytidě, sušeném či kandovaném ovoci, květovém medu. Chuť už nebyla tak expresivní, ale také působila trochu nazrálejším dojmem, středně plná, ale stále hezky šťavnatá a s příjemnou dlouhou slanou dochutí.

Největším šokem zde byl ročník vína. Nejen u tohoto vzorku, ale i u ostatních z ročníku 2018 se totiž v průběhu večera ukázalo, že vína zrají výrazně rychleji, než je zvykem. Bez ohledu na ročník si víno vysloužilo vysoké známky, dokonce jednu devadesátku a průměr se vyšplhal na slušných 87 bodů. Bodové hodnocení ve zmíněné soutěži Jihomoravského kraje nemáme k dispozici, ale časopis Wine&Degustation je v březnovém hodnocení zařadil na opačné pole výsledků s 80 body. Podle projevu vína je zřejmé, že moc dlouho v plné kondici nevydrží, aktuálně ale může milovníky mikulovských vlašáků určitě potěšit.

Rizling vlašský 2018 neskorý sber, VPS Pavelka a syn

Jediný zahraniční zástupce byl ze Slovenska. Na začátku roku nás toto víno zaujalo v bratislavském Salonu vín, a tak jsme se jej rozhodli zařadit do porovnání s tuzemskými víny.

Hodně přístupná nasládla vůně degustátorům nejvíce připomínala hrušky, jmenovali ale i peckové ovoce jako broskve a meruňky. V chuti se potvrzoval mladý ročník, největší problém měli porotci s kyselinkou, která nebyla dobře zakomponovaná a z celkového projevu agresivněji vystupovala.

To bylo i důvodem nižšího hodnocení jinak příjemného a jemně minerálního vína. Průměr se dostal mírně nad 83 bodů. Loni byl na Slovensku úspěšnější – Vitis Aurea Modra 84 bodů, Vinné trhy Pezinok 85,7 bodů a Festival Ryzlinku vlašského Sv. Peter 86 bodů.

Ryzlink vlašský 2018 pozdní sběr, Vlastislav Klobása

Původně jsme se v zimě radovali, jaký se nám podařilo sehnat dobrý vlašák z Velkopavlovicka, odkud pochází vinařství Vlastislava Klobásy. Až později jsme si všimli, že hrozny mají původ na Mikulovsku, konkrétně v Pavlově.

Objevilo se dost hlasů, že spíše připomíná některou z burgundských odrůd školenou na kvasnicích ve velkém dubovém sudu. Odkazovala k tomu vůně zprvu lehce živočišná, posléze krémová a slaná, ale později i lehce ovocná s citrusy a žlutým ovocem. Hutné tělo bylo příjemně harmonické a krémové, výborné na zkoumání.

Zajímavé víno dokonce dostalo jednu devadesátku a často se pohybovalo výrazně nad 85 body. Průměr skončil na rovných 87. Podobně jako u osmnáctky Marka Šomana i tady degustátoři odhadovali mnohem starší ročník, převážně 2013 a 2014. Ten nejmladší byl tedy velkým překvapením a dá se předpokládat, že archivační potenciál tu už není příliš dlouhý.

Ryzlink vlašský 2015 zemské víno, Marek Svoboda

Pomocí vlašáku Marka Svobody jsme „zalepili" díru v ročnících, šlo totiž o jediné víno ročníku 2015. Velmi dlouho nebylo ve vinařství v prodeji, nakonec ale putovalo do nabídky. Nám se hodilo nejen díky ročníku, ale i původu ve velkopavlovické podoblasti.

Výrazná oxidativní vůně všem připomněla sekt, byla plná žlutých jablíček a kvasnic, spolu s patrnou mineralitou působila až šampaňským dojmem. V chuti překvapila výraznější kyselinka, přidalo se jemné koření, dochuť ztrácela body kvůli přítomné hořčince.

Velmi neobvyklý projev vína se nesetkal s příliš pozitivní odezvou. Známky se pohybovaly jen kolem osmdesáti bodů, a i když nakonec tuto hranici překonaly, nebylo to o mnoho. Pro čtyři hodnotitele šlo o nejslabší vzorek. Vínu uškodila delší doba od otevření a také pořadí v degustaci. Druhá lahev, kterou jsme otevírali nedlouho před degustací, byla v lepší kondici, ale postupem času se také zhoršovala, je tedy vhodné víno záhy po otevření spotřebovat.

Ryzlink vlašský Selection 2017 pozdní sběr, Kolby

Dalším vzorkem jsme se sice vrátili do mikulovské podoblasti, ale do jejího severovýchodního cípu v těsném sousedství Velkopavlovicka. Konkrétně z pouzdřanské trati Kolby a prvního ročníku řady Selection, který tu v novém personálním obsazení vznikl.

Vůně potřebovala trochu času, než se více projevila. Objevily se tóny minerality, medu a peckovin, nejčastěji byly zmiňovány ryngle a broskve. Velmi příjemná harmonická chuť profitovala z dobré ovocné kyselinky a dlouhého minerálního závěru podbarveného ananasem.

Známky se u tohoto vína dostaly do zatím ojedinělých výšin. Hned u tří porotců překročilo devadesátibodovou hranici. V průměru jen o desetinu zaostalo za 89 body, ale ani to na medaili, která byla tentokrát velmi vysoko, nestačilo. Tímto výsledkem jsme se téměř trefili do toho z loňské soutěže Vinař roku (88,67), ještě výše bylo v mikulovské části Národní soutěže vín (90,33). Naopak méně jej ocenili na Králi vín (86) a v publikaci Nejlepší vína ČR 2019–2020 (85).

Ryzlink vlašský Harmony 2014 pozdní sběr, Vinselekt Michlovský (š. 2537, Purmice)

Víno nás velmi příjemně překvapilo před rokem, kdy bylo ještě v perfektní formě. Netušili jsme ale, kam se za rok posune přece jen problematický ročník 2014.

Vůně nejprve na porotce působila trochu uzavřeně, tlející seno a stařinka se ale postupně proměnily do zajímavých nektarových tónů, vlašských ořechů v medu či kompotovaného ovoce. V chuti se přes zřetelnou nazrálost stále projevovala řízná ročníková kyselinka.

Hodnotitelé se příliš neshodovali, zda je víno na vrcholu, nebo už výrazněji za ním, a od toho se odvíjely známky. Pro jednoho šlo dokonce o nejslabší víno degustace, větší části se ale jeho projev nakonec líbil. Průměr zůstal o tři desetiny pod 85 body. Osobně myslím, že už bylo v lepší formě a delší archivaci bych u něj na základě této lahve nezvažoval.

Ryzlink vlašský 2017 zemské víno, Novotný Bílek

Před závěrečné favority jsme vložili dvě vína naturálnějšího charakteru, nefiltrovaná, zrající v akátových sudech. První od čejkovického vinařství Novotný Bílek.

Ve vůni degustátoři odhalili akát, mezi dalšími příjemnými vjemy jmenovali hrozinky, jablíčka a pomeranč. V chuti se projevovalo, že šlo o nejsušší víno večera s ještě velmi živou kyselinkou. V příjemné dlouhé dochuti se projevilo zrání v sudu na kvasnicích slaností a jemnou tříslovinou.

Většinu porotců víno bavilo, poskytovalo hodně prostoru pro zkoumání, přitom působilo celkem lehce a „frešově". Známky se povětšinou pohybovaly kolem 85 bodů, na tuto hranici nakonec průměr nedosáhl jen o desetinu. V dané konkurenci myslím slušný výsledek, víno se určitě neztratilo a bylo dobrou ukázkou zcela jiného stylu.

Ryzlink vlašský 2017 zemské víno, Zdeněk Vykoukal

Následoval kovaný naturalista Zdeněk Vykoukal se svým vlašákem ročníku 2017. Ač jde opět o surovinu z velkopavlovické podoblasti, lokalita Hostěrádek je specifická a také styl tohoto vinaře je dost osobitý.

Víno se uvedlo spíše animální vůní, hodnotitelé uváděli slaninu či masový vývar. Po delší manipulaci se otevíralo do příjemnější krémově ovocné podoby. V chuti krémovost převažovala, naopak trochu chyběla kyselinka. V delší slané dochuti objevili náznaky zemitosti i hořčinky.

Na velmi specifické víno se názory rozcházely zcela nejvýrazněji. Ve srovnání s předchozím vzorkem uspěl jen u dvou porotců, naopak pro čtyři šlo o nejslabší víno večera. Celkový průměr se tedy nakonec nevyšplhal ani na 83 bodů. Jde evidentně o víno, které si vyžaduje delšího prodýchání a následně i zkoumání, ani po něm ale nemusí většině konzumentů vyhovovat.

Ryzlink vlašský 2017 výběr z hroznů, Mikrosvín (š. 22, Železná)

První z favorizovaných vín už přišlo na řadu zejména díky mladšímu ročníku. Ve dvou předchozích testech vždy vyhrálo víno z trati Železná, tehdy ale v podání vinařství Volařík. Železnou od Mikrosvínu jsme do slepého testu zařadili vůbec poprvé.

Vůně připoutala pozornost degustátorů, byla vrstevnatá, výrazně odrůdová s květinovostí, citrusy, náznaky botrytidy a výrazným minerálním štychem, někteří rozeznávali stopy zrání ve dřevěném sudu. V chuti jej hodnotili jako mohutné, harmonické s dlouhou minerální dochutí.

Ve známkách nebyl pochyb o tom, že šlo o velké víno. Šest hodnotitelů se dostalo alespoň na devadesát bodů. Stačila ale jediná neškrtaná známka 86 bodů a jedna osmaosmdesátka a celkový průměr se propadl pod devadesátku na 89,6 bodů. Víno se tak při své premiéře dostalo na třetí místo našeho testu. Loni na soutěžích to také nebylo nic jednoznačného. Vinař roku 86,7 bodu, Oenoforum 86,4 bodu, Co chutná mladým 87,5 bodu. Ale také Prague Wine Trophy 93 bodů a Nejlepší vína ČR 2019–2020 92 bodů. Tam mu mimochodem patřila třetí příčka v pořadí Ryzlinků vlašských a to za druhým Jaromírem Galou. Tento vinař byl zmiňován i při našem slepém hodnocení, styl jeho vín některým porotcům právě tento vlašák připomínal.

Ryzlink vlašský 2016 výběr z hroznů, Vinařství Volařík (š. 1632, Levá klentnická)

Trať Levá klentnická už v minulosti figurovala v našem testu, tehdy v podání Mikrosvínu, tentokrát si role s vinařstvím Volařík obrátily. Víno s vysokým alkoholem mělo ty nejlepší archivační předpoklady, jeho aktuální forma byla ale otazníkem.

V atraktivní vůni tentokrát porotci zaznamenali převážně ovoce – broskev, ananas, hrušku, ale také stopy nazrálosti a minerality. Chuť byla příjemně šťavnatá a celkem mohutná, výrazně ovocná s medovou linkou a patrnou slaností. Zároveň degustátoři konstatovali, že závěr není úplně čistý a trochu zde ruší vysoký alkohol.

I dvě devadesátky tak nakonec stačily jen na známku nad 87 bodů a páté místo v našem testu. Výsledky ze soutěží už jsou poněkud neaktuální, a tak z mnoha skvělých úspěchů zmíníme jen výjimečný double, který se tomuto vínu podařil. Pozici šampiona totiž získalo na Národní soutěži vín v mikulovské podoblasti roku 2017 a hned následující rok také na Valtických vinných trzích. Za mlada bylo víno přece jen atraktivnější, a i když zatím nepůsobí nijak unaveným dojmem, zřejmě se už nijak zlepšovat nebude a jeho další archivace se už asi příliš nevyplatí.

Ryzlink vlašský 2013 pozdní sběr, Martin Šebesta (š. 14/13, Ořechová hora)

S posledními dvěma víny jsme sáhli opravdu hluboko do archivu. Ořechová hora ročníku 2013 od Martina Šebesty byla vždy výjimečným vínem. Když jsme ji naposledy v roce 2019 ochutnali, zjistili jsme, že je ještě ve výborné kondici, a tak jsme její archivaci „riskli" ještě o rok déle, abychom ji zařadili do této degustace.

Vůně hodnotitelům prozrazovala vyšší obsah zbytkového cukru. Botrytická s lučním medem, nektarem, ale i peckovinami (meruňky, ryngle) a zároveň patrnou mineralitou. Chuť překvapila harmonií a skvěle zakomponovanou kyselinkou, po převážně ovocném těle následovala velmi dlouhá minerální dochuť.

Porotci body nešetřili. Sedmkrát se dostali nad devadesátku a pro šest z nich se stalo toto víno neoddiskutovatelným vítězem degustace, což se potvrdilo po spočítání průměru, který se vyšplhal až na 92 bodů. Nezbývá než konstatovat, že tady se archivace velmi povedla a víno je v top formě. A konstelace spousty vlivů, která se už nemusí opakovat, poskytla tento večer jedinečný zážitek.

Ryzlink vlašský 2013 pozdní sběr, Vinařství Volařík (š. 1341, Kotelná)

Domnívali jsme se, že Kotelná ročníku 2013 bude i přes nižší obsah zbytkového cukru podstatně výraznějším vínem než „ořechovka". Nakonec měla ale velmi složitou pozici, protože nastupovala po pozdějším šampionu.

Už ve vůni byla patrná větší „tvrdost" vína, degustátorům se uvedlo slanou mořskou vůní, kovovostí, ale zároveň také sladkou botrytidou, kandovaným ovocem. Tyto vjemy se kombinovaly i ve sladko-slané chuti, které přizvukovala stále velmi živá, ale dobře zakomponovaná kyselinka. Víno tak působilo velmi mladistvým dojmem.

I tady vytahovali hodnotitelé vysoké známky. Počet devadesátek opět dosáhl sedmi, ale v osobním hodnocení zvítězilo víno pouze u dvou z nich. S odstupem něco přes jeden bod tak zůstalo i letos (předtím 2018) na druhém místě. A je nám trochu líto, že ještě nemáme karton v zásobě, protože víno se zdá skoro „k neutahání" a archivace mu zatím náramně svědčí.

Dobré vyhlídky do budoucna

I když vinařství Volařík letos částečně vyklidilo pozice, evidentně se nemusíme o přísun nových špičkových vlašáků bát. Pravděpodobně se nebude jednat o ty ročníku 2018, která zrají až příliš rychle a v archivu zřejmě moc dlouho nevydrží.

Velmi nadějně se ale jeví vína ročníku 2017, která letos obsadila třetí a čtvrtou pozici hned za legendárními „třináctkami". A samozřejmě se těšíme na nový ročník 2019, jehož vína příští rok v našem pravidelném testu Ryzlinků vlašských určitě nebudou chybět.