Mimořádný význam má v bohatém rejstříku úspěchů dnes osmapadesátiletého Petra Miholy překonání úžiny mezi Evropou a Afrikou.

Z jihu Španělska na sever Maroka, mezi mysy Tarifa a Cires, se vytrvalci přes Gibraltar vydávají od roku 1928. Mihola měl v roce 2000 historické pořadové číslo 62 a byl prvním českým mužem, který Gibraltar přeplaval.

Jeho počin si připomeneme v seriálu jihomoravské MF DNES nazvaném Tenkrát poprvé.

„Na Gibraltaru nevidíš bílé skály jako na francouzské straně La Manche. Na kraji Maroka jsou hned poměrně vysoké kopce. Z vody fungují jako magnet. Tehdy jsem tam konec doslova ‚odsprintoval‘ v euforii,“ vypráví Mihola ve své kanceláři vedoucího brněnského koupaliště Riviéra.

Z výšky prvního patra hlavní budovy tam shlíží taky na klikatý kanál, i když jen malý a rekreační.

V kempu vládla pohoda

Vytrvalecké plavecké výkony jsou opěrným pilířem Miholovy kariéry. Gibraltar mu učaroval tak, že před čtyřmi lety tam jako trenér vedl k úspěšnému pokusu i svoji přítelkyni Magdu Okurkovou, mistryni světa v zimním plavání.

„Pokoření Gibraltaru považuji za svůj nejsilnější a nejradostnější zážitek za 40 roků. Člověk tam není zbouraný jako na La Manchi, ještě má sílu zvednout ruce radostí. Pamatuji si, že ani o půlnoci se mi nechtělo spát, tak jsem se šel projít k moři. Na kanále (La Manche) usínáš, jen co tě naloží do lodi,“ srovnává nezmar z oddílu FIDES Brno.

Mihola přiznává, že Gibraltar funguje pro řadu jeho kolegů jako náplast za to, že La Manche pokořit nedokázali.

V patnáctikilometrové úžině mezi mysy Tarifa a Cires je voda teplejší, v létě mívá i krásných 23 stupňů. Pokud se lodivod „trefí“ do proudů tak, jak je potřeba, je plavec v Maroku na břehu za pět a půl hodiny.

V kanále La Manche se Mihola trápil 16 hodin a 14 minut, než zvítězil nad vlnami i sám nad sebou. Povedlo se mu to poté, co jeho první pokus v roce 1999 ve špatném počasí ztroskotal.

A protože měl z Gibraltaru zkušenost z roku 1993, kdy tam působil jako doprovod výpravy z Vysokého Mýta, vzpomněl si právě na něj.

Operní pěvec Richard Haan, s nímž Mihola vytvořil dlouholetou plaveckou dvojici, souhlasil.

„Chtěli jsme si dát postupný cíl, než se na La Manche vrátíme. Na Gibraltaru nebyl tehdy takový boom, nebylo potřeba hlásit se rok dopředu. Nebyla to taková velkovýrobna výkonů jako La Manche. Vládla tam pohoda jako na jihu Moravy. V kempu nám dávali dvaapůlkrát větší porce jídla, než bylo běžné, a za ubytování jsme zaplatili tak 35 procent běžné ceny. Maňána jak vyšitá,“ usmívá se Mihola. Za přeplavbu dali oba 175 tisíc peset, což bylo tehdy asi 35 tisíc korun.

Na vlny trénoval v Chorvatsku

Vzhledem k tomu, že s Haanem měli natrénováno na náročnější La Manche, nebylo pro ně přeplavání Gibraltaru velkým problémem. Pět hodin tehdy běžně trénovali na Brněnské přehradě, kde si dávali štreku od Lodních sportů po zastávku parníku Rokle.

Třikrát tam a zpět je to právě těch 15 kilometrů, které je měly čekat na cestě do Maroka. „Akorát my jsme tam pak kvůli proudu udělali těch kilometrů necelých dvacet,“ uznává Mihola. Na části cesty je prý doprovodil i žralok.

Sedm let poté, co se juniorka Bronislava Paďourová na Gibraltaru dožadovala chleba, měla brněnská parta daleko větší zkušenosti. Podávat si nechala tekuté kaše a iontové nápoje, gely tehdy ještě tak v módě nebyly.

„Řekli nám, ať jsme na místě ráno o půl sedmé. Dorazili jsme v šest. Stejně jsme vyráželi až po sedmé. Španělé si z ničeho nic nedělali,“ přidává další vzpomínku Mihola. Na opačné straně úžiny vylezl na pobřeží ve 13.14 hodin, Haan o chvilku později. Čas jim oběma přisoudili stejný.

Poradit si ve vlnách Mihola uměl z Chorvatska, kam pravidelně jezdil trénovat na Hvar. „Říkali mi: Ty plaveš dobře stylově, tobě vlny budou dělat potíže. Ale ta vlna má dlouhou amplitudu, pohoupe tě. Je to příjemnější než v bazénu, kdy je ve vedlejší dráze patnáct dětí a nadělají vlny,“ vypráví Mihola.

S výživou mu tehdy pomohl kamarád kulturista, hodně měl načteno z literatury. „Těší mě, že jsme tam neudělali žádnou diletantskou chybu,“ těší i po dvaceti letech šéfa koupaliště.