Hlavní obsah

RECENZE: V komedii Jak býti dobrou ženou září Juliette Binocheová

Právo, Věra Míšková

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Název francouzské komedie Jak býti dobrou ženou může v leckteré z nás vyvolat povzdech „to bych také ráda věděla“, v jiné zase radostné očekávání „konečně se to dozvím“. Obojí je pravda jen částečně. Scenárista a režisér Martin Provost natočil komedii, v níž se nedozvíme nic víc a nic méně, než „jak to bylo dřív“ a kdy a jak se to ve Francii zásadně změnilo.

Jak býti dobrou ženouVideo: CinemArt

 
Článek

Příběh začíná v druhé polovině šedesátých let na francouzském venkově, konkrétně v rodinné škole v zapadákově Alsaska. Paulette s manželem Robertem, jeho výstřední sestrou Gilberte a drsnou jeptiškou Marie-Therese tu vedou dívky k tomu, co se tenkrát nosilo: aby z nich byly dobré manželky a matky, musí být za všech okolností poslušny svých mužů, musí se starat kompletně o domácnost a děti, v žádném případě nesmí myslet na sebe a tak dále. Školní pravidla mají sedm pilířů, o které je výchova dospívajících dívek pevně opřena.

V této první části se zprvu s velkou a sympatickou nadsázkou, až satirou seznamujeme se všemi postavami i zmíněnými pravidly, která dívky dodržují mírně řečeno neochotně, ale přece jen dodržují.

Celé škole vládne Juliette Binocheová v roli ředitelky Paulette a především díky jejímu výkonu jde o zábavnou i příjemnou podívanou včetně toho, že 56 let by Binocheové asi nikdo na světě nehádal. Stále krásná a okouzlující, stále s elánem, který by jí mohla leckterá čtyřicátnice závidět.

Jako vždy přesná je známá belgická komediální herečka Yolande Moreauová, která se kdysi proslavila vedlejší rolí v legendární Amélii z Montmartru a která v roli Gilberte srší nápady i výstředností staré panny.

Do třetice baví Noémie Lvovsky jako jeptiška, která se děsí rusovlásky v nové třídě, protože „zrzky přinášejí neštěstí“, a s cigaretou v puse káže Paulette, že by dívku měla držet stranou alespoň „některých“ předmětů.

Škoda že první část je o poznání delší, než mohla a měla být, protože kromě jednotlivých spíše skečů na téma „jak býti dobrou ženou“ se tu mnoho jiného vlastně neděje, takže s postupujícím časem se film poněkud vleče.

Zlom přichází s nečekanou smrtí Paulettina manžela a s jejím setkáním s dávnou láskou Andrém. Charismatický bankovní úředník přidá satirické komedii přívlastek romantická, byť jde stále ještě především o vtipný Paulettin vnitřní souboj.

Na jedné straně stojí pravidla, která celý život vyznávala a mezi něž patří to, že je vdaná za jediného muže i po manželově smrti, na straně druhé pak její probouzející se touha po velké lásce a plnohodnotném sexu.

A do toho zaznívají z Paříže ozvěny studentských stávek roku 1968, revoluce v ženském hnutí za rovnoprávnost, která je sice Paulette zatím vzdálená, ale přece jen si alespoň odvážně pořídí po vzoru moderních Pařížanek kalhoty. A pak vinou bezmála tragické události náhle naplno prohlédne...

Tato část je sympatická vcelku přirozeným zobrazením měnících se časů, které už nikdy nebudou ani v zapadákově stejné jako dřív. Ale zároveň se ukazuje, že film neudrží linii satirické komedie z první části a posune se neodvratně k vyhroceně feministickému a už nikoliv vtipnému, ale směšnému závěru, který je jednak dost strašný a jednak působí, jako by sem spadl z úplně jiného filmu.

Francie / Belgie 2020, 110 min.

Režie: Martin Provost, hrají: Juliette Binocheová, Yolande Moreauová, Noémie Lvovsky, Edouard Baer, François Berléand a další.

Hodnocení: 60 %

Reklama

Související témata:

Související články

Výběr článků

Načítám