Ondřej Sukup má padesátku startů v nejvyšší soutěži, Haris Harba rovnou stovku a třeba Martin Doležal 38. Všechny tyto blanenské hráče by však mohl zastínit muž, který ke 131 startům v první české lize přidal i 135 zářezů v německé bundeslize a úctyhodných 57 zápasů v reprezentačním dresu.
„Dva roky v Prostějově byly super, já se ale teď rozhodl, že odcházím. Jestli je to definitivní konec kariéry, rozhodnu sám, nebo se to rozhodne samo,“ naráží na důvody, které jej vedou k rozvahám o konci bohaté kariéry.
Po čtvrt roce mají konečně jasno. Fotbalisté Blanska změří síly s profíky |
Devětatřicetiletý Polák se totiž tři kola před koncem soutěže zranil, při rozehrávce přímého kopu nevydrželo lýtko a matador zelený pažit Viktorie Žižkov opouštěl na nosítkách.
Zranění ale není jediným důvodem pochyb o pokračování, střednímu záložníkovi chybí i další věci ke štěstí. „Musím vyřešit zdravotní stav, ale také je tady rodina a to není nic, co by nebylo důležité. Tu jsem už dostatečně dlouhou dobu šidil. S aktivní kariérou fotbalisty ji šidíte vždycky, to je jasné,“ zpytuje svědomí.
A Polákova fotbalová cesta rozhodně nebyla obyčejná. Začala v Bohunicích, odkud se přesunul do brněnské Zbrojovky, za kterou si připsal ligový debut. Po dvou sezonách v Liberci putoval do německého Norimberku, s nímž v roce 2007 získal německý pohár. Největším ligovým úspěchem je však zisk triumfu v belgické nejvyšší soutěži za Anderlecht.
Blansko: Bereme ho všemi deseti
Během všech zastávek navíc sbíral reprezentační starty. Už v mládežnických kategoriích potvrzoval svůj talent a vedl svá mužstva k úspěchům. Z juniorského Eura 2000 se vracel se stříbrnou medailí a o dva roky později dokonce s titulem.
Debut v seniorské reprezentaci si odbyl už v osmnácti letech. Stylově v Polsku, kde jej kvůli jeho příjmení povzbuzovali i domácí fanoušci.
Všechny tyto zkušenosti se snaží již několik sezon po sobě předávat. „Honza je v kabině i na hřišti nesmírně velkou oporou. Takových hráčů by mělo být u nás víc, z něj si mohou všichni mladší brát příklad, jak by měl vypadat fotbalista v přístupu ke sportu, co tomu obětoval,“ vzpomíná na společné působení v Prostějově kouč Blanska Oldřich Machala.
Jan PolákPřehled kariéry 1998–2002 Brno Za dospělou českou reprezentaci odehrál 57 utkání, stal se vicemistrem a později i mistrem Evropy do 21 let. |
Hned by také měl pro Poláka místo. „Stoprocentně by mohl být mentorem družstva, a kdyby Honza chtěl, hned bych jej uvítal. Jeho kariéra je neskutečná, vynikající. Není se o čem bavit. Rok, který jsme spolu strávili v Prostějově, jsem s ním byl nadmíru spokojený, hrál vždy výborně, patřil mezi nejlepší hráče a předváděl neskutečnou konzistenci výkonů. Kdyby si konec chtěl rozmyslet, ať mi zavolá, anebo mu asi zavolám já. Strašně by nám pomohl, ale myslím, že jeho priority už jsou někde jinde,“ chápe pochybování o prodloužení kariéry kouč.
Angažmá brněnského matadora by se nebránil ani sportovní manažer Blanska Zbyněk Zbořil. „Když mi jeho jméno v minulosti přistálo na stole ještě jako trenérovi, byl jsem pro něj všemi deseti. Takových hráčů v Česku moc není a jistě by byl posilou. Tehdy se ale Polák rozhodl pro Prostějov. Verdikt by jistě byl na Oldovi Machalovi,“ nechává výběr posil trenérovi.
Blansko může být řešením i pro samotného Poláka. Ten totiž pod druhou ligu nechce. „Do nižších soutěží chuť nemám, to ale říkám teď. A co bude pak, to nemůžu tušit. Také nechci nic předjednávat, teď potřebuju doléčit zranění a věnovat se rodině,“ dodává Polák.
