František Uhlíř vystudoval brněnskou konzervatoř, zásadním křtem jazzovým ohněm i neocenitelnou praktickou školou pro něj bylo dlouholeté členství v kapele SHQ pod vedením klíčové persony českého moderního jazzu Karla Velebného. Jako sideman spolupracoval s kdekým v rámci domácí scény i s předními evropskými i americkými hudebníky, natočil desítky alb. Od druhé poloviny 80. let vede vlastní ansámbly a projevuje se také jako výrazný skladatel. Všechny tyto zkušenosti nyní zúročuje na svém aktuálním albu–životním ohlédnutí.
Hudební autobiografie
Album tvoří prolog a na něj navazující bezmála hodinová sedmidílná suita pro jazzové septeto – číslo sedm má tedy v kontextu autorových sedmdesátin vlastně rozměr konceptu. Mezinárodní česko-britské septeto František Uhlíř sestavil ze čtyř dechů (František Tomšíček – trubka, křídlovka, Přemek Tomšíček – trombón, Andy Schofield – altsaxofon, Suzanne Higginsová – tenorsaxofon) a rytmiky (kromě leadera pianista Standa Mácha a bubeník Marek Urbánek).
Do značné míry je tím dáno obecné vyznění díla, ve kterém ve chvílích zapojení celé kapely cítíme až bigbandově plný zvuk. Z obsáhlého Uhlířova autobiografického, mnoha fotografiemi ilustrovaného průvodního slova lze vyčíst, že právě toto ladění je zčásti také poctou kontrabasistovu otci, který vedl v Ústí nad Orlicí jazzový orchestr, a dráhu svého syna tak vlastně nalinkoval. Od narození Uhlířova otce letos uplynulo sto let a i tato „oslava“ je tedy součástí zaměření alba.
Hlavně melodie
Bude to možná vypadat zvláštně, v případě hráče na rytmický nástroj, jakým kontrabas primárně je, ale pro Františka Uhlíře jako skladatele je zjevně v tomto projektu nejzásadnější složkou jazzové skladby melodie. A to nejen v celokapelních psaných partech, ale i v improvizovaných sólech. Zase tak zvláštní to ale není, uvědomímeli si, že Uhlířovou známou doménou je hra smyčcem, která právě tento přístup dokonale umožňuje (charakteristickou ukázkou může být třeba třetí díl suity Ústí – Brno – Praha).
Uhlířova hudba na Story of My Life je logicky svázána s výrazem jeho generace. Je úběžníkem kontrabasistovy dosavadní produkce. Nikdy nebyl zavilým avantgardistou, Uhlířův autorský moderní mainstream je přístupný a jistě libozvučný i pro toho, kdo by se snad jazzu pro jeho údajnou posluchačskou náročnost obával. František Uhlíř tak prostřednictvím svých nápaditých a díky silným tématům velmi přístupných skladeb dal místo sobě samému hlavně pěkný dárek svým fanouškům.
