„Městská pítka jsou kombinací žuly a dioritu. Tím, že majitel nechá pejska právě zde vykonat potřebu, dochází k jejich poškození, často i trvalému. Pochopitelně se to týká i soklů domů s velkou historickou hodnotou či kašen,“ vysvětlil Libor Pisklák.
Pítko v parku Václava Havla prošlo důkladnou revizí po pěti letech. „Odstranili jsme vodní kámen, pročistili veškeré přívody vody, zbavili ho nánosů písku z nedalekého pískoviště a jiných nečistot, snažili jsme se ho očistit od zaschlé psí moči, sundali kamenec i mechy tvořící se ze severní strany,“ přiblížil Pisklák.
„Opravili jsme ulomený kohout, seřídili tlakový ventil a kámen znovu nakonzervovali. Pítko vykazovalo viditelné destrukce a nyní je již plně funkční,“ doplnil sochař.
Podobně postupoval i v případě pítka v Dlouhé ulici. „I zde bylo třeba seřídit tlakový ventil a provést vyčištění nejen uvnitř pítka, ale i vně. Toto pítko je močícími pejsky ještě více zatížené,“ upozornil akademický sochař s tím, že tento zdroj vody navíc přetékal, protože byl ucpaný nedopalky.
Radnice se snaží se „psím“ problémem bojovat. Po městě, zejména v části Pokratice, nainstalovala desítky zvláštních patníků, které mají psům sloužit jako pisoáry.
„Jejich funkce ale není taková, jak jsme si představovali. Jde o kamenné hranolky a kromě toho, že neplní svůj účel, nám brání například v sekání trávy. Nezbývá tedy než apelovat na pejskaře, aby více hlídali, kde pes vykonává potřebu,“ zmínil vedoucí litoměřického odboru životního prostředí Pavel Gryndler.
