RECENZE: Turbulence se není třeba bát, stvrzuje autor David Szalay

Najít kořeny inspirace k sepsání příběhu, ve kterém lidské osudy propojují dálkové lety, nebude složité. Paralela s globalizovaným světem, ve kterém až do úderu koronaviru bylo zcela běžné zdolávat jen tak tisícikilometrové vzdálenosti, je zcela patrná a Szalay rozhodně není první, kdo se jí zhostil.

Nad ostatními však patrně vyniká osobním vhledem do útrob vztahů jen zdánlivě sblížených technikou, ve skutečnosti však možná rozdělených víc než kdy dřív. Sám Szalay se za život nacestoval dost. Seč jej média označují za britského spisovatele, narodil se v Montrealu kanadské matce a maďarskému otci. Postupně žil v Bejrútu, Libanonu i Londýně a nakonec se usadil s rodinou v Budapešti.

Svižně a bez odboček

Stereotypy, předsudky, křivdy předkládá citlivě, aniž by měl potřebu prstem ukazovat, kdo je dobrý nebo špatný. Ke svým hrdinům se chová férově, ukazuje mnohovrstevnatost lidské povahy a dokazuje, že v životě každý z nás, ať už chce nebo ne, hraje hned několik rolí. 

Turbulence 80 % David Szalay preložil Lukáš Novák Akropolis, 2020, 112 stran

Turbulence je kniha útlá, na rozdíl od skutečné turbulence, kdy se čas na chvíli zastaví a nabude spíše vertikálního rozměru, v ní vše plyne rychle. Ať už jde o úvodní příběh starší matky navštěvující v Londýně svého vážně nemocného syna nebo pár náhodných milenců spěchajících na letiště. Szalay umí psát svižně a bez zbytečných odboček, skvělou práci navíc odvedl sám překladatel.

Příští rok je v plánu vydání další autorovy knihy, která se octla v roce 2016 v užším výběru na Man Bookerovu cenu. Originální název zní All That Man Is a Szalay v ní znovu vypráví formou krátkých příběhů.