Finsko je technické, chtěl jsem větší řežbu, líčí Haš. Věří v silnou dvacítku

Foto: Martin Voltr

V nové sezoně by na něm měla stát obrana české reprezentace do 20 let. Zatímco na minulý šampionát vyrazil Martin Hugo Haš z Finska, další klubové zkušenosti už sbíral (a snad bude sbírat dál) v kanadské Ontario Hockey League.

Vytáhlý zadák se do zámoří vydal po dvou a půl letech strávených v Tampere. Jeho přesun měl ale – přinejmenším z pohledu laika – hodně zvláštní okolnosti.

I když se dohodl s Guelphem, nejprve musel odehrát jedno utkání za North Bay, který ho draftoval. Tak totiž hovoří regule kanadských juniorských soutěží.

Sice rozumím, že se to tak v zámoří musí dělat, ale stejně to působí zvláštně a úsměvně...
Jo, bylo to docela hektické. Myslím, že to byla sobota: Musel jsem letět do Finska a tam si sbalit věci, ještě ten den jsem letěl z Tampere do Helsinek na letiště. Tam jsem spal a ráno v šest jsem letěl do Toronta, kde mě vyzvedli z North Bay. Jel jsem tam nějakých osm hodin a přespal, další den byl zápas. Pak jsem jel zase zpátky autem do Guelphu. Vlastně ani ne tam, na cestě mě vyzvedl pan trenér a jeli jsme do Kingstonu, kde jsme měli trénink a další den se hrálo. Bylo to hodně nahňácané, ale pak už jsem přijel konečně do Guelphu a postupně už jsem se s tím porovnal.

Kolik jste toho vlastně odehrál v tom „povinném“ zápase?
Hrál jsem asi tři střídání každou třetinu, aby to bylo podle pravidel. Nevím, kdo to vymyslel, ale prostě taková jsou pravidla a ta se musí dodržovat.

„Já jsem prostě chtěl co nejvíc hrát. Myslím, že zvolit kanadskou juniorku byla dobrá volba, mohl jsem mít ten ice time, který jsem potřeboval.“

Proč jste se vlastně pro celý odchod za moře rozhodl?
Ve Finsku jsem byl dva a půl roku a strašně mi to pomohlo, jak po hokejové stránce, tak stát se lepším člověkem. Jenže mužský tým Tappary je jeden z nejlepších a je tam hrozně moc dobrých starších hráčů. Protože jedou každý rok na titul, úplně si nemůžou dovolit zkoušet mladší. A já jsem prostě chtěl co nejvíc hrát. Myslím, že zvolit kanadskou juniorku byla dobrá volba, mohl jsem mít ten ice time, který jsem potřeboval.

Jakou kvalitu vlastně měla finská juniorka?
Je výborná, ale bylo to takové... Ne dětské, ale hrozně technické. Do těla se moc nehrálo. Abych se přiblížil k chlapům, ve kterých už se hraje hodně do těla, potřeboval jsem fyzický hokej, který se v Kanadě hraje. Samozřejmě i technický, ale prostě už je to větší řežba.

V Guelphu se vám líbilo? Věřili jste si před finišem sezony?
Měli jsme období, kdy jsme prohráli asi deset zápasů v řadě. Ale já si zase myslím, že v play off by nám to pomohlo. Protože jsme věděli, jaké to je, být na dně. Věděli jsme, co nedělat. Pak jsme začali vyhrávat a myslím, že jsme se zase našli. Uzdravil se nám gólman (Nico Daws), to taky hodně pomohlo.

 
 
 
View this post on Instagram

?

A post shared by Martin Haš (@mh_has14) onFeb 19, 2020 at 2:47pm PST

Takže vás stopka hodně mrzela?
Byla to škoda. Já jsem se hodně těšil na pravé kanadské play off, bohužel to dopadlo takhle. Doufám, že příští rok se nic takového nestane, budeme moci pořádně hrát play off a dojít co nejdál.

Jak moc jste byl během sezony v kontaktu s Washingtonem, jenž vás loni draftoval?
Vždycky mu máme každý týden posílat, co jsme dělali dobře a co musíme zlepšit. Dvouminutové psaní, na které nám ani neodpovídají, jenom chtějí vědět, jestli na to myslíme. Určitě koukají na zápasy. Třeba když jsme hráli proti Londonu, kde je McMichael, který je taky ve Washingtonu. Tam hodně jezdili. Pak se zajímali, jestli vnímáme, jak hrajeme. A třeba jednou měsíčně jsme si volali s někým z Washingtonu a popovídali jsme si o tom.

Jak moc jste s nimi řešil stěhování přes oceán? Chtěli to tak?
Oni řekli, že když půjdu do Kanady, kde nade mnou můžou mít i větší dohled, bude to asi lepší. Do Finska by určitě někoho poslali, ale nemohl by tam být na tolik zápasů.

„Vždycky mu máme každý týden posílat, co jsme dělali dobře a co musíme zlepšit. Dvouminutové psaní, na které nám ani neodpovídají.“

A dostal jste od nich zpětnou vazbu, jak jsou spokojeni s vaším rozvojem?
Právě jak si občas voláme, tak nám to vždycky řeknou. Řeknou dobré věci, ale i ty špatné, což je podle mě ještě lepší. Oni vědí, co dělají. Když nám to řeknou, tak se na tom prostě musíme snažit pracovat.

Jak vzpomínáte na mistrovství světa z přelomu roku?
Bylo to v Česku, což se nám jen tak nestane. Sice jsme mohli uhrát lepší výsledek, ten zápas s Německem ve skupině nás asi všechny hodně mrzí, ale aspoň víme, že podcenit se nedá nikdo. Musíme se z toho ponaučit a do každého dalšího zápasu jít na sto, až sto dvacet procent.

Dobře, ale dejme tomu, že porážku s Němci jste „odčinili“ předem proti Rusům a zvládli jste i bodovat s Američany. Nemrzí vás víc čtvrtfinále se Švédy, kteří vás docela přejeli?
Jo, bylo to těžké. Oni hráli výborně, celý turnaj měli hrozně dobře rozehraný. Měli jsme je v přípravném zápase, a už tam jsme viděli, jak dobří jsou. Mohli jsme se na ně líp připravit. Ale teď už s tím nejde nic dělat.

Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej

Co je podle vás potřeba zlepšit, abychom v téhle kategorii mohli po patnácti letech zase myslet na medaili?
Hlavně musíme dávat góly. Proti Švédům jsme nedali žádný, na to se vyhrát nedá. Musíme se víc tlačit do brány. To přesně po nás pan Mlejnek chce, aby se útočníci pořád tlačili do brány a jen si nenahrávali.

Velkou alfou a omegou turnaje byla i vyloučení, že? To je varovný prst do dalšího šampionátu.
Jo, to nám trenéři pořád vyčítali a i my jsme si navzájem říkali, že ta vyloučení nesmíme dělat. Ale pak přijde jedno, jste ve čtyřech, a nám oslabení úplně moc nešla, tam jsme taky dostali hodně gólů. Pak jsme museli hodně dobruslovat, v tu chvíli byl ten druhý tým vždycky na koni a my už jsme nedokázali úplně odpovídat. Stane se, že někdo něco udělá a jde si sednout, ale ti čtyři, co jsou na ledě, to prostě musí ubránit. A pak nesmíme být dole z toho, že jsme měli oslabení, naopak nás musí nakopnout, že jsme ho ubránili.

„Věřím, že pan trenér bude mít těžké z nás vybírat.“

Myslíte, že tým, který se teď tvoří, má na to, aby český hokej na medailovou pozici vrátil?
Jo, já věřím, že pan trenér bude mít těžké z nás vybírat. Určitě to ale vybere tak, že tým bude silný, bude držet spolu a bude takhle moct porážet i ta silná mužstva.

Vidíte tam nějaký rozdíl oproti loňskému mužstvu v čele s ročníkem 2000?
Já si myslím, že loňský ročník měl třeba Jakuba Lauka a Jana Jeníka, což byly takové individuality, které to mohly vzít na sebe a rozhodnout. V tomhle týmu spíš není někdo lepší a horší. Naše síla by měla být v tom, když budou lajny hrát pospolu.

Znáte se mezi sebou dobře?
S klukama ročníku 2001 se známe hodně. Ve 2002kách jsou Jan Myšák a Nick Malík, které taky známe. Pro náš tým budou jedině přínosem. Nebo Pavel Novák, který měl výbornou sezonu v Kanadě.

RSS | Kontakt | Všeobecné obchodní podmínky a pravidla | Cookies | Nastavení soukromí | Ochrana osobních údajů | Sledování streamů | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz