Komentář Martina Lobotky: Co se děje s českou inflací? ČNB se zachovala správně

Česká národní banka

Česká národní banka Zdroj: E15 Michaela Szkanderová

Česká národní banka
Česká národní banka
Česká národní banka
4
Fotogalerie

Česká inflace poskočila v červnu na 3,3 procenta. Dostala se tak výše, než byla počátkem letošního roku a také znatelně (o 0,5 p.b.) výše než ve stejném měsíci roku loňského. 

Přirozeně tak vyvstávají dvě otázky. Zaprvé, jak to, že v situaci, kdy na Staroměstském náměstí lze koupit pivo za třetinu loňské ceny, nemá inflace tendenci alespoň trochu zpomalovat? A zadruhé, co to znamená pro Českou národní banku? Neunáhlila se v rozhodnutí snížit sazby na nynější (de facto) nulu?

Odpovědi na obě otázky spolu samozřejmě souvisejí. Předně, co se děje s inflací? Proč neklesá, jak by se dalo v situaci bezprecedentního poklesu ekonomiky očekávat? Ze dvou hlavních důvodů.

Zaprvé inflace reaguje na pokles koupěschopnosti vždy se zpožděním a ono se zatím, přiznejme si, s reálnou koupěschopností moc nestalo. Dílem kvůli „strnulosti“ zdejšího trhu práce, díky které nezaměstnanost zatím růst nezačala, a dílem kvůli bezprecedentní fiskální podpoře, jejímž odrazem je bez debaty nejvyšší deficit v moderní historii (500 miliard, a to ještě možná není konec) se koupěschopnost zatím moc nezhoršila.

Ve druhé polovině však nezaměstnanost již znatelně vzroste (propouští se nyní v průmyslu, ve službách, v letectví), růst mezd se minimálně zastaví, někde dokonce obrátí. Štědré vládní programy budou muset brzy také skončit (tedy pokud vláda nechce bilionový deficit).

Zadruhé struktura inflace ukazuje, že v části spotřebitelského koše se cenové tlaky dle očekávání zmírnily, jsou však překryté jinými. Vzpomeňme, že ještě před rokem v červnu dosáhla inflace 2,7 procenta, z čehož více než polovina (1,4 p.b.) byla „díky“ nákladům na bydlení. Dnes je situace odlišná. I když náklady na bydlení ještě meziročně rostou, jejich dynamika ochabuje: bydlení dnes odpovídá za pětinu (0,7 p.b.) z celkové inflace. Toto výrazné zvolnění tempa růstu nákladů na bydlení je však více než kompenzováno růstem cen potravin, alkoholu a tabáku. Tyto kategorie k růstu cenové hladiny souhrnně přispívají v rozsahu 1,8 p.b. Z pohledu domácností to tedy velká změna není – jedna kategorie nutných výdajů sice svůj růst tlumí, druhá právě naopak.

Což nás přivádí k odpovědi na druhou otázku, která tak zní: Centrální banka se v březnu až květnu zachovala rozumně a udělala to nejlepší, co mohla. Zaprvé i kdyby ponechala sazby výš, s inflací, která je primárně způsobována cenami potravin, alkoholických nápojů a tabáku, by to stejně nic neudělalo – dopad měnové politiky na poptávku po těchto produktech je minimální. Navíc globální ceny potravin dle FAO letos klesají, což by se mělo postupně projevit i u nás.

Zadruhé centrální banka míří na inflaci za rok a půl, s tou současnou nic neudělá. Na tomto horizontu se již projeví slabší poptávka domácností, výrazný pokles turismu, propady v automobilovém průmyslu atp. Navíc stále kladný příspěvek sektoru bydlení k růstu cenové hladiny se v nejbližším roce změní v záporný. Nejenže klesá skutečné nájemné (zejména v Praze), ale v nejbližším roce se zastaví/zvrátí několik let trvající trend růstu cen bytů, což povede k poklesu další klíčové složky inflačního koše, k poklesu imputovaného nájemného (které aproximuje ceny bytů).

Jinými slovy jakékoliv jiné rozhodnutí než nesnížit sazby na minimu, by bylo od ČNB vůči české ekonomice nezodpovědné a špatné.