Marek Hudema: Licitace s rekordními schodky

A dané cifry nejsou počty bodů, ale miliardy korun. Co to ale znamená? Proč vláda aspoň trochu nešetří? A pomůže nám to, nebo uškodí?

Čtěte také

Petr Holub: Rozpočet odepsal čtvrtinu daňových příjmů

Začněme nejprve u toho, proč se nešetří. Je to proto, že vláda se rozhodla nasypat do ekonomiky maximum peněz. Věří, že to ekonomiku „nakopne“ a pomůže to překonat propad způsobený celostátní „karanténou“ zavedenou kvůli epidemii nového koronaviru.

Vyhovět v této situaci výzvě opozice k šetření by šlo proti cíli dát do ekonomiky co nejvíc peněz. Pochopitelně, dalo by se postupovat i jinak než otevřít naplno penězovody.

Například nechat firmy i domácnosti, ať se s následky celostátního uzavření ekonomiky vyrovnají samy, a doufat, že bude následovat sice hluboká, zato krátká krize. Spravedlivé to není, ale život není spravedlivý a spravedlivé nejsou ani současné státní podpory. Nebo tu byla možnost nechat firmy i občany, ať se snaží od státu vymoct jen a pouze náhrady utrpěných škod.

Vláda ale zvolila již zmíněnou cestu rozsáhlých výdajů a slíbila napumpovat do ekonomiky více než bilion korun. Opozice souhlasila a její část dokonce chtěla rozdávat ještě víc peněz.

Skanzen uprostřed Evropy

Čtěte také

Když letos uděláme půlbilionový schodek rozpočtu, tak v roce 2021 na stejném čísle začneme, varuje makroekonom Fassman

Pomoc lidem, tedy voličům, byla a je populární a prosadila se jako jediné možné řešení. Problém je ale v tom, že čím déle bude trvat hlavně plošná pomoc, která se voličům „prodává“ nejlépe, tím na tom budeme nakonec hůře. Státní podpora konzervuje často i virtuální pracovní místa a zachraňuje podniky, které nemohou ve světě po koronaviru samy přežít.

Dlouhodobě se tak vytváří jakýsi pomalu upadající skanzen s relativně nízkou nezaměstnaností. Mizérie, která potrvá léta a zničí život minimálně jedné generace. Přesně to nám, alespoň podle některých vyjádření vládních politiků, hrozí.

S tím pak souvisí i hrozba toho, že stát bude mít v příštích letech vysoké výdaje a bude se nadměrně zadlužovat. To se ostatně může stát i bez zachování nynějších programů státní pomoci.

Státy jsou totiž jako narkomani, snadno si zvyknou na zvýšené výdaje. Bez dalšího rozdávání peněz voličům je pak těžké pro jakoukoliv vládu přežít. Ostatně, ministryně financí Alena Schillerová už prohlásila, že příští rok by mohl být schodek rozpočtu 300 miliard korun a možná i vyšší.

Marek Hudema|foto:Radko Kubičko, Český rozhlas

Licitace, zmíněná na začátku, tak může příští rok začít znova a rovnou třeba na 300 miliardách. Samozřejmě je možné, že vše nakonec bude jinak, krize rychle přejde a stát se opět zmenší. Jen to není příliš pravděpodobné.

Autor je komentátor Lidových novin