Nizozemsko stojí při vyjednávání o parametrech a objemu pomoci v čele takzvané šetrné čtyřky, kam patří vedle Nizozemska ještě Rakousko, Dánsko a Švédsko. Tyto země kvůli obavě z velkého společného zadlužení EU chtějí, aby jednotlivé země dostaly pomoc ve formě úvěrů, které budou muset splatit.
Naopak nejhůře zasažené státy, jako je Itálie a Španělsko, se snaží, aby objem pomoci byl co nejštědřejší a měl v ideálním případě formu grantů, tedy přímých plateb, které se nebudou vracet.
Přezdívka „Pan Ne“ pochází z dubnového videa, na kterém na ministerského předsedu pokřikuje popelář a žádá, aby Rutte „těm Italům a Francouzům“ žádné peníze nedával. „Ale jistěže ne. To si budu pamatovat,“ odpovídá mu premiér.
Nizozemští daňoví poplatníci si jsou vědomi, že patří k největším přispěvatelům do unijního rozpočtu, představa ještě většího příspěvku se u nich proto nesetkává s nadšením. Neochota utrácet je však podle kritiků vzhledem k velkým ziskům plynoucím z obchodu s ostatními unijními státy neopodstatněná.
Svou roli v šetrné pozici Nizozemska hrají také na příští rok chystané parlamentní volby, ve kterých se Rutteova konzervativní Lidová strana pro svobodu a demokracii (VVD) pravděpodobně s krajně pravicovými stranami utká o euroskeptické voliče.
Rutteho středopravá koalice navíc nemá parlamentní většinu, a proto hrozí, že ať už bude v Bruselu přijata jakákoliv dohoda, nizozemský parlament ji neratifikuje. Podobný scénář se naplnil už v roce 2016, připomíná Reuters.
(ČTK)
