Personální zmatky na radnici.

Zmínka je o podivných disproporcích v odměňování. Proč by vedení obce nemělo právo znát výši odměn zaměstnanců úřadu? Platy a odměny zaměstnanců obcí jsou veřejnými prostředky a poskytování informací o nich tak spadá pod působnost zákona o svobodném přístupu k informacím. Na základě tohoto zákona může výši odměn vedoucích pracovníků úřadu znát i veřejnost. Už se tak v minulosti stalo i v Milevsku. Ústavní soud sice specifikoval v roce 2017 omezující podmínky, ty jsou ale vedením města splněny. Včetně role dozoru veřejnosti. Kdo jiný má větší právo znát způsob distribuce odměn pracovníků úřadu než volení zástupci občanů? Překvapením ale určitě je těsné schválení přístupu k odměnám radou města. Názory odpůrců starosty to nijak nevysvětlují.

Výběrová řízení obestřena neprůhledností.

Článek se zmiňuje o vyloučení vedení města z výběrových řízení. V minulosti jsem se sám opakovaně účastnil výběrového řízení na radnici. Moje zkušenost - pro mě nepochopitelných 7 členů výběrové komise. V úvodu se nikdo nepředstavil. Obvyklé uvítání podáním ruky se zde nekoná. Otázky byly téměř vždy mimo profesní problematiku. Požadované ověření jazykových znalosti nakonec neuměl nikdo vyhodnotit. Vedením komise byl vždy pověřen zástupce Kontrolního výboru, který ale neznal zákoník práce a pravidla diskriminace. Byl tam tedy jaksi zbytečný. Ale atmosféra vždy vyjadřovala, kdo tu rozhoduje. Později se ukázalo, že stěžejní osobnosti, tajemník a personalistka, selhali. Rád bych věděl, zda se v tomto trendu něco změnilo. Na přístup obecních úřadů si uchazeči o zaměstnání stěžují plošně.

A co na to zákon.

Zákon o obcích říká v článku 102, co je vyhrazeno radě obce. Rada obce má ve své působnosti také jmenovat a odvolávat vedoucí odborů úřadu a rozhodovat o jejich platech a odměnách na návrh tajemníka úřadu. Z toho je zjevné, že před vedením obce nelze odměnu vedoucích odborů skrývat. Není zřejmé, o jaký zákon se opírá vedení úřadu při odmítání této informace. Prvním přímým podřízeným starosty je tajemník obecního úřadu. Podle článku 110 odpovídá starostovi za plnění úkolů celého obecního úřadu ve smyslu samostatné i přenesené působnosti obce. Odpovědnost zahrnuje i personální obsazení, které je k plnění úkolů určeno. Jaký zákon by tuto povinnost měl dále rozporovat?

Odchody mladých pracovníků.

Pracovní prostředí je významnou součástí života občana, tráví v něm podstatnou část života. Nerespektování pravidel profesních vztahů, zvýhodňování, diskriminace, vede k frustraci.  Kdo si je vědom své ceny, nutně odejde. Netransparentnost a osobní vazby v Milevsku nadělaly na pracovištích už mnoho problémů. Zaměstnavatel propouští, ale současně vytváří pracovní pozice pro nadbytečné kamarády. Někteří zaměstnanci v afektu raději odešli do předčasného důchodu. Vzniklá situace mi připomíná krizi na II. ZŠ, kterou řešilo toto vedení města před 5 lety. Konečně i místní strojírenský závod se před dvěma roky musel rozloučit s dlouholetým managementem a důvody jsou jistě všem známé.

Nedůvěra mezi řídícími pracovníky obce.

Občan si zvykl na to, že jako zaměstnavatel politiků je vlastně malý pán. Funkční výsady a neochota respektovat zákon ze strany funkcionářů se stalo železnou košilí. A ukazují nám to nejčastěji úředníci z Hradu. Politici a úředníci obvykle zahalují své příjmy do tajů zákonem o ochraně osobnosti. Nicméně neposkytnutí informací vedoucím úřadu vedení města je totéž, jako když výkonný ředitel odmítne informovat správní radu, která jej dosadila, o procesech uvnitř firmy. Není to tak dávno, kdy právě starosta obce obhajoval počínání tajemnice po nepodařeném uvedení veřejné zakázky na referenční vozidlo. Tehdy se v kuloárech mluvilo o tom, že si tajemnici přivedl právě on. Jde jen o osobní spor starosty s vedoucí úřadu nebo jde o systémové selhání vedení obce při výběru?