Jak funguje sociální bublina

Každý z nás má nějaké názory (politické, kulturní, společenské, další) a ve svých názorech se můžeme trochu, nebo i velmi lišit. Je to dobře, jsme různí, být ve všem stejní by byla nuda. Vedle názorů ale lidé mají také hodnoty, základní definici toho, co je pro nás důležité a jak reagujeme na obecné etické úrovni. A tady začíná kouzlo.

Při společenském kontaktu vesměs nemáme problém s lidmi, kteří mají jiné názory než my, za předpokladu, že sdílíme stejné hodnoty. Právě takové lidi máme tendenci vyhledávat a preferovat v internetových diskusích, na Facebooku, Twitteru, atd. Ti, kteří vidí věci stejně jako my, nás sice těší, ale jsou nudní. Ti, kteří mají odlišné hodnoty, jsou nesrozumitelní, nebo rovnou nepřátelé. Ti, kteří mají stejné základní vidění světa, ale trochu jiné názory, jsou zajímaví, dá se s nimi diskutovat, argumentovat, právě takové lidi máme rádi ve své blízkosti.

Internetová média, především pak sociální sítě propojují lidi, kteří na sebe často reagují. Protože s úplně stejnými si nemáme co říct, a zcela odlišné odmítáme a máme snahu ze svého okolí vypudit, propojují nás sociální sítě právě s těmi, kteří jsou nám v podstatě podobní, ale v konkrétních věcech různí. Vznikají silně propojené, ale navzájem izolované ostrovy, ne lidí stejných názorů, ale podobného vidění světa. Vítejte v sociální bublině.

Nejspíše si teď řeknete „ale já mluvím i s lidmi jiných názorů!“. Jistě, názorů. Ne však hodnot. „Všichni jsme různí, ale shodneme se na tom, že (například) Piráty bychom nikdy nevolili!“ Jistě, protože naše hodnoty se s jejich neslučují. „Takže nechápu, jak mohou dostat tolik hlasů!“. Právě proto, že mají své sociální bubliny; jiné než vaše.

Sociální bublina má tendenci se integrovat dovnitř (my) a vymezovat navenek (oni). Pokud je dostatečně velká, poskytuje svým účastníkům iluzi, že jejich pohled na svět je pohledem většiny. „Vždyť u nás na Twitteru jsme se všichni shodli“. Ale není. Je to klam.

Na sociální bublině není nic špatného, její vznik i fungování je přirozený jev. Bubliny se slučují, oddělují, vznikají a zanikají. Je to normální. Jejich existence je mnohem starší než existence internetu, ten jim dal jen nové možnosti a novou tvář. Jak v nich žít? Jednoduše:

1. Je třeba si uvědomit, že naše pravda není jediná. I když to vypadá, že všichni okolo nás vidí věci podobně, je zde mnoho jiných bublin, kde je vidí zcela jinak.
2. Naše pravda není o nic lepší, ale ani horší než pravda v ostatních bublinách a i jejich obyvatelé si myslí, že mohou mluvit za všechny.
3. Někdy stojí za to podívat se i do sousedních bublin. Sice s nimi nebudeme souhlasit, ale přinejmenším je dobré vědět, o čem v nich lidé diskutují a jaké postoje zastávají. Pamatujme, že jejich názory jsou sice jiné, ale mají na ně právo, a jsou to lidé stejně cenní, jako jsme my sami.
4. Je snazší o svém názoru přesvědčit lidi z vlastní bubliny (mají stejné hodnoty) než lidi z jiných bublin (liší se v principu). Lidé z jiných bublin ale ocení toleranci a to, že s námi z principu nesouhlasí, neznamená, že si nás nemohou vážit.

Přeji hodně zdaru při životě v sociální bublině. Pokud byste se (nejen) o nich rádi dozvěděli více, doporučuji třeba něco z díla polského sociologa Zygmunta Baumana.