Jan Dobiáš, řečený Dobson, se dožívá v neděli 26. 7. kulatých 70tin.

Začal závodit nejdřív v terénu, ale trochu i na popud souseda z Pístovic Miloše Sedláka ve svých 20 letech přešel k silničním závodům. Nejprve ve třídě 50 ccm, potom o třídu výš, tedy 125 ccm. Tam se postupně prozávodil až do federální špičky. Korunu tomu nasadil v roce 1984, kdy se svým Rotaxem získal titul Mistra ČSSR. O třídu níž se stal šampionem zmíněný krajan Miloš Sedlák. Pístovice měly ten rok hned dva silniční šampiony! Velká sláva to byla.

Dobsonovu kariéru ukončila těžká nehoda při tréninku na závod ME na staré brněnské trati v roce 1986. Ve sjezdu z Myslivny se mu zadřel stroj a ve velké rychlosti šel Honza k zemi. Utrpěl devastují zranění nohy, ze kterého se dlouho léčil. Na památku mu zůstala jedna noha o pár centimetrů kratší. Přežil,ale závodění skončilo.

To už mu dorůstal syn Radek. Ten se místo silnice vydal cestou Supermotárdovou, samozřejmě s podporou svého otce. Který otec by v tom kluka nechal. A navíc, když mu ten sportovní směr sám naznačil. Radek taky leccos povyhrával, ale to už je jiný příběh.

To byly sportovní fakta. Honza Dobiáš je ale především veselý člověk a spolehlivý kamarád. Byl takovým, co ho znám. I dnes ho lze potkat leckde na závodech. Od MotoGP přes roadracingový předháňky až třeba po Fechtl Cup leckde. Je mezi svýma a je tam evidentně rád. Prožil na závodech krásný kus života a má na co vzpomínat.

Nikdy, opravdu nikdy, jsem na něm nepozoroval nějakou namyšlenou pýchu. Nemá to v povaze. Je spíše nenápadným, fundovaným pozorovatelem, který se nikdy nikam natlačil. Je s ním fakt radost být. A poslouchat. Honzu i s jeho milou ženou Věrkou počítám mezi své dobré kamarády. Lidí jako jsou oni není bohužel mnoho. Tak i proto si jich moc vážím a těším se na každý setkání.

Abych to nějak důstojně ukončil. Honzo, VŠE NEJ ke kulatinám Ti přeju z celého srdce. A vždycky mně spraví náladu, když v telefonu uslyším Tvé No zdáár!
Drž se, kamaráde!

Jaroslav Brzobohatý
Foto: Tomáš Gescheidt