Směr Praha nabral sedmnáctiletý ofenzivní fotbalista před čtyřmi lety. Filip Horský pochází z Bechyně a hrál i za Táborsko, odkud si ho vyhlédli trenéři mládežnické akademie Slavie.
Na sezonu 2020/2021 přešel do kategorie U19 a má za sebou dobrý vstup do letní přípravy. V přípravě Katovice – Slavia odehrál druhý poločas a v divokém utkání, které skončilo 7:7, vstřelil dva góly. A druhá branka byla ukázková. Po rychlém dotyku s míčem se uvolnil od tří obránců a zakončil přesně k tyči.
Na návrat do zápasu jste čekal přes osm měsíců. O to více jste si utkání v Katovicích musel užívat, co?
Jasně. Jsem rád, že konečně můžu zase hrát. I když zápas nedopadl úplně dobře, bavilo mě to. Vedli jsme o hodně gólů a zbytečně o výhru přišli.
Mohlo hrát roli i to, že jste poprvé hráli proti mužskému diviznímu týmu?
To si nemyslím. Já hrál proti mužům poprvé, ale i podle průběhu zápasu jsme se s tím dokázali vyrovnat. Bylo samozřejmě znát, že jde o zkušené mužstvo, ale i tak jsme měli vyhrát.
Odehrál jste druhý poločas a v průběhu hry měnil posty. Kam vás trenér poslal?
Do nějaké 65. minuty jsem hrál na levém křídle a posledních 25 minut na hrotu. Byli jsme tak domluvení.
A vstřelil jste dvě branky.
První gól by ale dal asi každý. (usmívá se) Dostal jsem výbornou přihrávku před odkrytou bránu od Jurase (Matěj Jurásek – pozn. red.) a v klidu zakončil. Druhý gól se nám povedl. Dobře jsme otočili hru, poté dostal míč Hájčus (Tomáš Hájek – pozn. red.), který mi přihrál do vápna. Měl jsem okolo sebe asi tři hráče a prvním dotykem jsem se od nich odpoutal. Druhým jsem pak vystřelil do protipohybu brankáře. Po zemi přesně k levé tyči.
Ve Slavii jste čtyři roky a řekl bych, že už tam máte vybojované slušné jméno. Co vám přechod nejvíc dal?
Ve Slavii jsem od kategorie U14. Ale nedokážu posoudit, jakou mám v týmu pozici. To je na trenérech a na vedení. Určitě jsem se posunul jak fotbalově, tak i lidsky. Víc jsem se osamostatnil tím, že bydlím na intru. A fotbalově jsem se toho naučil hrozně moc. Plus jsem získal cenné zkušenosti ze zahraničních turnajů a zápasů, které jsme odehráli.
Jako třeba turnaj v Číně.
Ano. Ten turnaj si vybavuji dodnes. Hráli jsme dobře a vyhráli ho. Skupinou jsme prošli bez ztráty bodu a obdrženého gólu. To byla paráda. Dostali jsme se do finále a tam porazili francouzský Auxerre.
Je to zatím váš největší fotbalový zážitek?
Ano, spolu s turnajem All Stars Cup v Praze. Na All Stars jsme dokázali totiž porazit top týmy jako Paris Saint-Germain nebo Atlético Madrid a celý jsme ho vyhráli.
Do mládežnické Ligy mistrů jste nezasáhl?
Bohužel ne. Ale jestli bych si ji vůbec zahrál, to nevím. Možná ano. Bohužel jsem byl v té době zraněný.
Nyní už jste úplně v pořádku?
Ano. Jsem už konečně úplně fit a trénuju naplno s týmem. Měl jsem povolený přední křížový vaz a odlomenou chrupavku.
Operace tedy byla nevyhnutelná?
Ono se to táhne už asi dva roky, kdy jsem si koleno podvrtl. Chvíli jsem s tím měl problémy, ale doktoři to řešili jen ortézou. V prosinci jsem pak špatně došlápl a začalo mě v koleni píchat. Už to šlo přes bolest, takže jsem musel v únoru na artroskopii – tonizaci. Operace byla úspěšná, takže jsem mohl začít s rehabilitací.
A hodilo se vám, že pocházíte z Bechyně, kde jste mohl rehabilitovat v lázních?
To bylo super. Druhý týden po operaci jsem začal chodit do lázní. Absolvoval jsem různá cvičení, lasery nebo vířivku. To mi hodně pomohlo. Když jsem pak přijel po měsíci do Prahy, koleno mělo plnou hybnost. S kondičním trenérem jsem začal chodit do posilovny, kde měl připravené různé cviky na nohy. Hlavně na levou, která byla oslabená. Asi po dvou měsících jsem začal běhat a postupně přidávat i míč. S plným tréninkem jsem začal osmého července.
A do prvního zápasu šel v avizovaném souboji s divizními Katovicemi. Pamatujete si, že byste někdy hráli s výsledkem 7:7?
Naposledy možná někdy v přípravce, kdy jsem hrál ještě doma. Katovice jsme z mého pohledu v první půli až na nějaké chvilky přehrávali a zaslouženě vedli 5:2. Ve druhém poločase jsme na začátku přidali další branky a zápas jsme měli dohrát v klidu. Měli jsme navíc ještě další šance. Bohužel pro nás se soupeř dvěma rychlými góly dotáhl a za dalších pět minut přidal další na 7:6. Vyrovnání přišlo někdy v 88. minutě. Zkusili jsme ještě dát rozhodující gól, ale už nebyl čas. Všechny góly nám dali po naší nedůslednosti v obraně.
Jaké máte od trenérů úkoly? Musíte se ze své pozice taktéž poctivě vracet? Patříte mezi technicky i rychlostně vyspělé fotbalisty…
Trenéři po mně chtějí, abych se co nejvíce tlačil do útočné třetiny hřiště a nebál se hrát jeden na jednoho. V tomhle bych neřekl, že se mě ve Slavii snažili nějak přeučovat. Samozřejmě mám ale i pokyny, abych se vracel a pomohl týmu v defenzivní činnosti.
Letos jste uspěl i mimo hřiště, když jste vyhrál cenu UEFA for Players. Soutěže se zúčastnilo přes 2 500 hráčů. Co bylo úkolem soutěže?
Úkolem bylo přes mobilní aplikaci odpovídat na různé otázky formou testů na různá fotbalová témata. Před každým testem bylo několik videí v angličtině, poté následovaly otázky. Úspěchu si cením hodně, ale raději bych místo toho vyhrál s týmem například mládežnickou Ligu mistrů.
S jakým cílem jste nyní v přípravě? Chcete získat místo v základní sestavě U19?
Určitě. Hrát v základu je hlavní úkol pro letní přípravu. A dalším cílem je pro mě vylepšit nedostatky na co nejlepší úroveň a postupně se posouvat dále.
V nedokončené sezoně jste v U17 zasáhl do osmi zápasů. Statistiky jste měl ale hodně slušné. Prozraďte je.
Odehrál jsem čtyři celé zápasy a v dalších čtyřech jsem hrál asi třicet minut. Stihl jsem dát sedm gólů a přidat sedm asistencí. Bohužel jsem toho moc nenahrál. Teď to doufám bude lepší.
Pamatujete si ještě na fotbalové začátky v Bechyni?
To už moc ne. Když ale najdu nějakou fotku nebo video, tak si občas vzpomenu. Dobře si pamatuju působení v Táborsku, kde jsme měli skvělou partu a dobrý tým. Hodně jsme tam toho díky tomu vyhrávali.
A cítíte se po čtyřech letech ve Slavii stále jako Jihočech?
apůl. (usmívá se) Na tohle se mě občas ptají i rodiče. Pravda je, že jsem si na Prahu už hodně zvykl. A tím, že tu jsem vlastně víc než doma, jsem asi už více Pražák.
Nemáte indicie, že byste se mohl letos podívat alespoň na tréninky A-týmu nebo občas jít hrát za B-tým třetí ligu?
Žádné takové informace zatím nemám.
