Někdo má smlouvu s ďáblem, jiný zase s firmou, která vyrábí pruhovaná trička a nátělníky. O kom je řeč? V první řadě o režisérovi Janu Hřebejkovi. Ten si z pruhů udělal uniformu, bez které nedá ránu ani krok. Vyměnil ji snad jen před časem v limuzíně Míry Hejdy.
Zlí jazykové tvrdí, že to pruhované triko má už od patnácti. To by ale musel být sakra bytelný kousek, zvláště s ohledem na to, že tento svršek známý filmař nosí velmi často. To by odporovalo zákonům fyziky, logiky i častého praní. Spíše to vypadá, že jich doma má několik komínků, aby mu zásoba nikdy nedošla.
Problém je, že si tuhle „uniformu“ obléká i na akce a příležitosti, kam se námořnická rozevlátost a ležérnost nehodí. Hřebejk navíc nevypadá jako král všech vodních ploch a majitel jachty na Lipně nebo Slapech, natož na Azurovém pobřeží nebo tolik populárním břehu chorvatském.
Ale není v tom sám!
Fascinace pruhy není cizí ani Pavlu Baťkovi. Charakteristické triko vlastní hned v několika barvách a za ta léta, co v něm vyráží do ulic, už se stalo jakýmsi poznávacím znamením.
Od Hřebejka ho rozeznáte celkem bez problémů. I díky tomu, že Batěk dress code obyčejně ctí anebo se o to aspoň snaží, kdežto slavný režisér už na něj, zdá se, programově kašle, jako by to snad bylo něco zotročujícího a stádního.
Ne, je to slušnost a součást společenské etikety. V tomto případě snaha o originalitu, rebelii a furiantství není namístě, protože hraničí spíše s buranstvím a ignorantstvím.
Fotogalerie |
