Ivan Turnovec: Bozkovské jeskyně (historie objevů, 65 a 55 let)

Rubrika: Publicistika

Jeskyně patří k zajímavostem Geoparku Unesco Český ráj. Jsou situovány v čočce vápnitého dolomitu, která vystupuje na povrch 800 metrů severoseverovýchodně od obce Bozkov v okrese Semily. Vápnité dolomity budují svah „Na Vápenici“ a západní údolní stěnu Bozkovského potůčku. Z povrchových krasových zjevů se uplatňují ve studovaném území pouze netypické mělké závrtovité deprese. Nejvýznamnější z nich je tzv. „propad u borovice“, což je nepatrný zřícený závrt, hluboký asi 2 metry.

Současný symbol Bozkovských jeskyní – prušácká přilba

Ve vápenitých dolomitech byl založen malý stěnový lom, který leží při polní cestě vedoucí od bozkovské cihelny k Vápenci. Úhrnná délka hlavních chodeb a dómů Bozkovských jeskyni činí 350 metrů. Jeskynní systém se skládá ze dvou izolovaných části, Staré a Nové jeskyně. Vchod do Staré jeskyně leží ve zmíněném stěnovém lomu. Návštěvníci obdivují zdejší jeskyni již řadu let. Chtěl bych připomenout historii objevů.

Začalo to v roce 1947, kdy se v bozkovském lůmku „Na vápenici“ po odstřelu objevila dutina, dále zavalená. Ve volném čase se zde snažili tři bozkováci, Josef Kurfiřt, Richard Havel a Josef Dolenský proniknout do nitra skály s představou, že objeví jeskyně (podobné, jaké znali z Moravského krasu). V roce 1957 se jim skutečně podařilo proniknout do větší prostory, plné kamenných bloků. Tuto prostoru nazvali „Bludiště“. Další objevená chodba, "Jeskyně překvapení“, do které pronikli 18. září 1957, měla již krápníkovou výzdobu. Svůj objev považovali právem za mimořádný. Ve zdejším kraji nejsou jeskyně běžným přírodním jevem, se kterým by se obyvatelé od dětství setkávali. Napsali proto dopis Prezidiu Československé akademie věd, aby se ČSAV ujala prozkoumání tohoto přírodního jevu.

Jezerní dóm po snížení hladiny v roce 1958Dopis našel adresáta. V sekci geologie – geografie Kolegia Akademie věd jej předali profesoru RNDr. Josefu Kunskému, který se výzkumem krasu zabýval. Ten předal dopis jednateli Krasové sekce Společnosti Národního muzea v Praze, tehdy studentovi 5. ročníku Přírodovědecké fakulty UK, Františku Skřivánkovi.

V té době pod Skřivánkovým vedením jeskyňáři Krasové sekce, většinou mladší studenti, mezi kterými jsem byl i já, bádali v Českém a Slovenském krasu. To bylo díky pečlivé přípravě a organizaci i konečnému zpracování a publikování výsledků, ve své době, skutečně průkopnický počátek systematického výzkumu krasových jevů v Čechách.

Systematický přístup vtiskl Skřivánek i výzkumu krasu v Bozkově. Výsledkem byl objev jeskynního systému neobvyklého rozsahu s ohledem na zdejší geologickou situaci.

V listopadu 1957 poprvé vyrazili pražští jeskyňáři do Bozkova. Hned na počátku se podařilo proniknout kamenitou ucpávkou z "Jeskyně překvapení“ do dalších prostor tzv. „Listopadové jeskyně“ s krápníkovou výzdobou. Zvláště nápadné byly dvě tenké průsvitné záclony (turistům dnes známé pod názvem Sloní uši) u kterých byl 30 centimetrů dlouhý hůlkovitý stalaktit, který visel jen na tenkém brčku. Ten bohužel nepřežil dobu průzkumů pozdějších dvou let, kdy se v jeskyni pohybovalo mnoho nadšenců a někdo z nich v těsné prostoře krápník nechtěně urazil. Krápníková záclonka v „Listopadové jeskyni“ nazývaná „Sloní uši“ je na připojené fotografii z roku 1958.

Při dalších víkendových výpravách jsme podrobně zmapovali všechny známé jeskynní prostory. Na povrchu bylo provedeno geologické mapování. Vedle vedoucího výzkumu byl dalším důležitým mužem průzkumných prací nastávající geofyzik Karel Valášek.Ten se pokusil využitím vhodné geofyzikální metody určit, kde jsou další podzemní prostory. Výsledkem měření po profilech nad dolomitovápencovou čočkou byla mapa izolinií. Ukázalo se, že existují dvě nadějná místa. Bozkovští jeskyňáři zde začali kopat.

Sloní uši v době průzkumných prací

Josef Kurfiřt, Richard Havel a jejich přátelé na sklonku roku 1957 zjistili, že v sondě hluboké přes dva metry se najednou objevil otvor a nad zasněžený povrch stoupala ven pára. Po rozšíření otvoru ve dně sondy padaly uvolněné kameny dolů do hluboké vody. Tak bylo objeveno největší podzemní jezero v Čechách – „Jezerní dóm“. Během ledna a února 1958 se podařilo z druhého vytyčeného bodu proniknout do „Blátivé chodby“.

Křemité vyvětraliny na stěnách, jedna z unikátních zajímavostí zdejších jeskyní

V té době jsme jezdili do jeskyní pravidelně každou sobotu. Jezdilo se z Prahy rychlíkem v sobotu ve 13:30. Dopoledne se tehdy ještě pracovalo a byla škola. V Turnově se přesedalo na osobák do Semil a posledních 10 kilometrů jsme jezdili autobusem. Po příjezdu do Bozkova se ihned šlo na noc do jeskyní. Odpočívalo se jen krátce a znovu jsme odcházeli mapovat nebo prokopávat se do nových prostor. V neděli večer se odjíždělo zpět do Prahy. Naše průzkumy a úsilí bozkovských jeskyňářů se stupňovaly. Z  „Blátivé chodby“ se podařilo proniknout do „Loupežnické jeskyně“ a jiné dutiny vybíhající k  „Jezernímu dómu“ se postupným vyklízením usazenin propojily navzájem. Prokopáním další vytyčené anomálie se také proniklo do „Nové jeskyně“.

Krystaly aragonitu

Vzpomínám na potápěčské průzkumy geologa a jeskyňáře RNDr. Jiřího Kukly, který v 7°C studené vodě podzemního jezera měl jen brýle a ploutve. Několikrát se potopil a  našel pod vodou cestu do nových prostor, ke kterým jsme se později prokopali. Nedaleko Jezerního dómu se podařilo z povrchu proniknout do jeho pokračování. Ke spojení obou dómových prostor došlo dočasným snížením hladiny jezera. Snížením hladiny se tak podařilo významně rozšířit rozsah prostor a postupně se z nich prokopat do dalších chodeb.

RNDr. František Skřivánek po dostudování nastoupil do Státního ústavu ochrany přírody a krajiny, odkud i nadále vedl výzkum krasu v Bozkově. Jeho zástupcem byl Bohumil Kučera, čerstvý student Přírodovědecké fakulty, který mohl trávit podstatně více času v Bozkově. Už v roce 1961 bylo jasné, že Bozkovské jeskyně jsou dostatečně atraktivní pro zpřístupnění. Jejich poloha mezi Českým rájem a Krkonošemi dává naději na slušnou a trvalou návštěvnost. Zhotovené mapy a plány se staly podkladem pro zpřístupňovací práce.

Krápníková výzdoba

V roce 1968 byly v Bozkovských jeskyních dokončeny zpřístupňovací práce. Následujícího roku, 2. května, byly jeskyně slavnostně otevřeny pro veřejnost. Prvním ředitelem se stal Josef Řehák, který ještě jako student průmyslovky jezdil s nadšením kopat a během zpřístupňovacích prací dohlížel, aby jeskyně nebyly úpravami nijak poškozeny. Staral se i o potřebnou dostavbu povrchového areálu. Měl bezesporu zásluhu na zavedení řádného provozu ve zpřístupněných jeskyních i jejich nezbytné ochrany.

Bozkovské jeskyně jsou již od roku 1990 zařazeny do jednotné celostátní organizace ochrany přírody; dnes patří pod Správu jeskyní České republiky. Současný vedoucí správy jeskyní, přírodovědec Dušan Milka, zažil éru budování společně s prvním ředitelem Řehákem.

Bozkovská venuše byla během zpřístupnění zničena

Po pětapadesáti letech od realizace průzkumu můžeme znovu vzpomenout na všechny, kteří se svým dílem o jeskyně a jejich zpřístupnění zasloužili.

Černobílé fotografie jsou historické z let 1958–1962, barevné od roku 1997 po současnost.

foto: archiv autora

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 26. 07. 2012.