Zemřel autor Tančícího domu Vlado Milunić. Projděte se s námi po jeho nejznámější pražské stavbě
Po dlouhé nemoci zemřel architekt Vlado Milunić. Mezi jeho nejznámější pražské stavby patří oceňovaný Tančící dům z poloviny 90. let na Rašínově nábřeží, rekonstrukce Domu U Zlatého prstenu na Starém městě či sídliště Hvězda na Petřinách. V roce 2020 se všechny prostory Tančícího domu otevřely veřejnosti. Projděte se po něm s námi a připomeňte si promyšlené dílo významného zesnulého architekta.
„Na parcele Tančícího domu dlouhou dobu nebylo nic, prázdno zde bylo kvůli bombardování na konci druhé světové války, kdy americká vojska omylem zasáhla Prahu. Na proluce pak až do 90. let nic nestálo. Nicméně parcela byla velmi zajímavá, ležela na Rašínově nábřeží s výhledem na panorama Pražského hradu, na Mánes,“ říká architekt David Tichý, který ještě jako student s Vlado Milunićem na tomto projektu spolupracoval.
„V sousedním domě bydlel tehdejší disident Václav Havel, později náš prezident, který se přátelil s architektem Vlado Milunićem. Po sametové revoluci oba snili o tom, co by na parcele mohlo vzniknout. A už tehdy v roce 1990 právě architekt Vlado Milunić sám z vlastní iniciativy připravil projekt podle jejich společných představ o využití parcely,“ začíná Tichý na základě svých vzpomínek vyprávět o tom, jak došlo k tomu, že se představy proměnily v projektování a vznikla tato netradiční budova.
„Havel a Milunić si představovali, že by zde mohlo vzniknout kulturní centrum s galeriemi, se sály, s divadlem, s restauracemi, zkrátka něco živého. Uvažovali, že by se kulturní dům propojil s nábřežím Vltavy tunelem a tím by mohlo dojít k interakci,“ popisuje první nápady David Tichý. Pozemek koupila nizozemská pojišťovna Nationale Nederlanden a stala se investorem návrhu, který spolu s Vlado Milunićem vytvořil americký architekt Frank O. Gehry.
Parcela se ale v 60. letech v důsledku oprav předmostí Jiráskova mostu zmenšila a to poměrně o velký kus. Hledal se tedy způsob, jak dům postavit. Navrácení původní parcelace bylo příliš nákladné, a tak se nakonec architekti rozhodli, že dům by mohl expandovat nad ulici. Nejprve se uvažovalo o jedné nárožní věži, ale poté z prostorových důvodů začali autoři přemýšlet nad dvojvěžím. „Potom se do toho dostaly jemnosti architektonické kompozice a artikulace místa, a postupně různým zeštíhlováním se došlo k myšlence jedné pevné a jedné lehké věže a posléze, aby to bylo srozumitelnějším, se začalo hovořit o mužském a ženském principu. Nakonec vzniklo dvojvěží s tak dynamickým charakterem, že připomínalo roztančenost,“ vysvětluje David Tichý.
Prostory, které jsou poprvé otevřeny pro veřejnost, doplňují informační panely provádějící návštěvníka historií projektování a průběhu stavby, můžete zde shlédnout třeba i první skicu domu od Vlada Miluniće. Kromě vnitrobloku domu a terasy s netypickým výhledem jistě stojí za zhlédnutí technické zázemí, jež je pro fungování Tančícího domu nezbytně důležité.
Související
-
Od špinavých stánků po obchodní centra. Jak se proměnila místa kdysi živých trhů a tržnic v Praze?
Bývala to centra života našich předků. Jak vypadaly trhy a tržiště Starého a Nového Města a jak fungovaly slavné pražské tržnice? Odpovědi nabídne nový seriál Mozaiky.
-
OBRAZEM: Pražské pasáže – město ve městě. Prohlédněte si srovnávací fotografie a galerii
Do pasáží, které na Václavském náměstí v Praze vznikly na počátku 20. století, můžete nyní nahlédnout prostřednictvím srovnávacích fotografií i galerií vybraných snímků.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
