Výsledky zemědělství prezentované statistickým úřadem jsou mimo mísu

Sklizeň základních obilovin odhaduje statistický úřad o 3,3 % nižší, než v loňském roce a v porovnání s desetiletým průměrem o 3,7 % nižší, pokles předpokládá též u řepky. Tento odhad je úplně mimo mísu a nenavazuje na velmi dobrou práci předchozího vedení zemědělské statistiky.

Výsledky sklizně obilovin nebudou ani pod průměrem posledních 10 let ani pod výsledky roku 2019. Dovoluji si tvrdit, že naopak překročí výnosy roku 2019, průměr posledních 10 let, stejně tak to bude u řepky a krmných plodin.

Nyní k reálnému stavu v zemědělství.  Výměra orné půdy v letošním roce poklesla o 542 ha oproti roku 2019, což není vývoj správným směrem, vždyť Česká republika má ze své rozlohy 7,886 mil. ha pouze 31,5 % orné půdy, svědčí to o další extenzifikaci zemědělství. Stejně tak došlo ke snížení stavů skotu oproti loňskému roku o 13 989 kusů, z toho u krav o 4 621 kusů. U prasat došlo k snížení stavů o 44 777 kusů a z toho stav prasnic se snížil o 3 179 kusů a došlo ke snížení celkového stavu prasnic na 87 710 kusů, což je historické minimum. K poklesu došlo také u ovcí, koz a k navýšení došlo pouze u drůbeže a koní.

Proč tento nepříznivý vývoj zaznamenáváme, když podpory do zemědělství neklesají, naopak pomalu rostou?

Tento vývoj je jednoznačně spojen s obchodní politikou v maloobchodním prodeji. Česká domácí už tak nízká produkce potravin se neuplatňuje na domácím trhu z důvodů tlaku na snižování cen, které často klesají až pod výrobní náklady a jsou nahrazovány vysoce dotovaným zbožím, ze starých zemí EU 14 (původně EU 15) a tím není zájem domácích výrobců o zvyšování výroby hlavně vepřového masa ale i dalšího sortimentu protože nemají šanci svou kvalitní produkci uplatnit na domácím trhu za přiměřené ceny. Tímto podpory z národních zdrojů jen protečou přes chovatele, výkrmce, zpracovatele a končí v maloobchodním prodeji a posléze plynou k zahraničím majitelům a zlepšují ekonomiku jiných států.

Dochází k stále většímu ovládnutí domácího trhu s potravinami zahraničním kapitálem a stát je dále kolonizován. Dovozy stále více dotovaných potravin, kterým nelze konkurovat odsuzují naše zemědělství k trvalému snižování produkce, i když náklady na výrobu jsou stále nižší než v zemích, které k nám potraviny dováží.

K zastavení tohoto trendu může pomoci pozměňovací návrh zákona o potravinách, který by měl uložit maloobchodu prodej základních domácích potravin minimálně 55 % v roce 2021 až 73 % v roce 2027 z krátkého dodavatelského řetězce, tj. českých domácích potravin a tím plnit zelenou politiku EU v maximálním snižování uhlíkové stopy. Jedná se pouze o 155 položek základních domácích potravin  (v kterých jsme byli soběstační) z více než 15 000, které jsou v sortimentů maloobchodních prodejců.

Není možné při nízké soběstačnosti naší země neumístit naše potraviny na domácím trhu a vyvážet kvalitní zemědělskou produkci mimo náš stát jen proto, abychom uspokojili dodavatele ze zahraničí z důvodů jejich několika násobně vyšších  podpor, výhodnějšímu prostředí pro výrobu nastaveného legislativou dávno uplatňovanou před naším vstupem do EU.   Není možné při nízké soběstačnosti naší země neumístit naše potraviny na domácím trhu a vyvážet kvalitní zemědělskou produkci mimo náš stát jen proto, aby při si nadbytku zboží řešili svůj odbyt státy, které u nás vlastní maloobchod.

Naše zemědělství je na velmi dobré úrovni z pohledu užitkovosti a kvality, proto je nutné postupně zvyšovat naši soběstačnost hlavně v zelenině, ovoci a živočišných komoditách a tím zvyšovat úrodnost půdy, která je národním bohatstvím.