Do jakého filmu byste nejraději zařadili postavu Václava Havla?Anketa
„Svědomí? Kdybychom si navzájem měli vyčítat nebo se mstít za to, jak to bylo s tím naším svědomím, bylo by místo toho lépe připomenout si Gándhího slova: Kdyby se lidi řídili pravidlem oko za oko, byl by asi celý svět slepý,“ sdělil v rozhovoru Karel Gott.
Pro Mladý svět ho s ním před 30 lety vedl Roman Lipčík. Jde hlavně o vzpomínky na bývalý režim. Takže si je pojďme připomenout.
Proč a komu vracet titul národního umělce?
Tehdejší redaktor Mladého světa Roman Lipčík hovořil s Gottem při příležitosti jeho opětovného vítězství v anketě popularity Zlatý slavík, kterou zmíněný časopis organizoval. Šlo po určité pauze už o jedenadvacáté prvenství.
K dotazu, kde jsme to těch 20 let byli, kde bylo naše svědomí, proč jsme mlčeli, Gott ještě řekl: „Totéž by se pak muselo vyčítat těm, kteří bez problémů přežili protektorát anebo dobu justičních ‚omylů‘ v padesátých letech. Možná bychom se divili, že z gardy herců či zpěváků roku 1968 by nám možná za posledních dvacet let nezbyl žádný, kdyby skutečně došlo k účtování. A naopak – kdyby se někdo ptal na svědomí těch herců a zpěváků, kteří celých dvacet let mohli dělat. Já vsadil třeba na to, že jim nebudu říkat slova, která chtějí slyšet.“
Ohledně navrácení titulu národního umělce zpěvák zmínil: „Nevidím důvod vracet se tímto způsobem k historii, natož ji takhle opravovat. Titul sice odhlasovala vláda, leč na základě skutečné obliby ‚umělce‘ u lidí, nebo u ‚národa‘, chcete-li. O tom jsem přesvědčen. A také – komu bych ho vlastně měl vracet?“
Následně rozvedl příběh jakéhosi pana Gallanta, s nímž se kdysi seznámil ve Spolkové republice Německo (SRN), a jenž byl nositelem Diamantového kříže Třetí říše za více než dvě stovky sestřelených nepřátelských letounů. Ten mu prý sdělil, že brzy po válce byl požádán, aby pomohl vznikajícímu státu Izrael postavit vojenské letectvo, a pak na jeho údiv reagoval lekcí o tom, co je to profesionál.
Lennonova snaha o charitu v Československu
Interview vyšlo ještě v roce 1995 v nakladatelství BB art jako součást knihy Já nerad... Rozhovory z let 1981-1995. Právě z ní čerpáme. Lipčík zmínil i přispění Karla Gotta částkou 20.000 západoněmeckých marek, v roce 1990 téměř 365.000 korun, na dětskou onkologickou kliniku. Ohledně problému mu prý otevřel oči profesor Josef Koutecký: „Dříve o neutěšené situaci v oboru prostě nesměli mluvit. Dokonce i rodičům museli zapírat, že v zahraničí existují určité léky, které by jejich dítěti mohly pomoci. To je jedna věc. A pak, kdybych to i věděl, nevěřím, že příslušná rozhodovací místa by podobnou transakci a vlastně soukromou iniciativu povolila.“
Dále pak mnohonásobný Zlatý slavík uvedl v tomto kontextu zkušenost se zpěvákem The Beatles: „Už v sedmdesátém roce jsem měl možnost na podobné téma mluvit s Johnem Lennonem. Ten se do konce své dráhy rozhodl dělat už jen dobročinné akce. Byl ochoten podílet se na něčem takovém i u nás, ale chtěl od naší strany tipy a pak, aby to logicky dostalo i publicitu v našem tisku. A na tom to ztroskotalo. Rozhodli jsme se totiž s naším manažerem, že by to mohlo být na podporu SOS dětských vesniček. Příslušné úřady nedovolily tuto akci provést s tím, že jsme se asi zbláznili, že nepotřebujeme, aby se nám nějakej anglickej zpěvák staral o naše nebohý děti. A pak vesničky pro každý případ úplně zrušili.“
Jsme politici, co se neprojevují
„My v populární hudbě jsme takoví politici, kteří se neprojevují. Pravda, i dvacet let můžeme mlčet. Ale politika v nás dříme už naší oblibou u širokých mas... Ne každý se dokáže a může projevovat třeba jako pan Havel, není mu to prostě dáno. Já skutečně nejsem takový hrdina, abych se uměl stále pohybovat mezi hlídaným domovem a kriminálem. Navíc nejsem závislý jako on na psacím stroji a papíru, nýbrž na tom, zda mě pustí na jeviště a do sdělovacích prostředků. Proto si myslím, že kumštýř v době, kdy nemá šanci, má raději mlčet, aby mohl dělat a aby, až přijde ta jeho šance, mělo jeho slovo tu pravou váhu. Přitom pozor, nepleťme si pojmy. Nesmí poslíčkovat, dělat přisluhovánka, podbízet se a ohýbat. To jsem si zvolil a tak jsem jednal,“ vysvětlil také Gott.
S Lipčíkem také hovořil o své pokusné emigraci v roce 1971 v NSR a chuti jí zopakovat na konci sedmdesátých let při zneužívání různých prohlášení jako protestů proti Chartě 77.
Karel Gott zemřel na leukémii ve věku osmdesáti let v říjnu 2019, tedy před necelým rokem. Do pražského Paláce Žofín přišlo poté uctít jeho památku na padesát tisíc lidí. Pohřeb se stáními poctami se pak uskutečnil pro zvané ve Svatovítské katedrále na Pražském hradě. Umělcovy ostatky byly zpopelněny a urna s nimi uložena do hrobu na Malvazinském hřbitově.
Nakonec se v námi citovaném rozhovoru sám nejslavnější tuzemský zpěvák zeptal redaktora: „Myslíte si, že patřím mezi slušný lidi?“
A Lipčík na to: „Myslím, že ano.“
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Rychetský
