Hrdinové z bombardérů. Jak bojovali a umírali naši letci z 311. perutě RAF

Bombardovací letci vždy bývají trochu ve stínu stíhacích kolegů. Neprávem. Jejich činy vzbuzují stejnou glorifikaci jako u stíhačů. Vždyť potopení německé lodi Alsterufer s nákladem wolframu v objemu roční potřeby říšského hospodářství je jeden z nejznámějších kousků RAF během druhé světové války. Podepsána pod ním je československá 311. peruť, která vznikla právě před 80 lety.
Bombardéry Vickers Wellington Mk.IC od 311. československé perutě RAF

Bombardéry Vickers Wellington Mk.IC od 311. československé perutě RAF | foto: Imperial War Museums

Vznik 311. čs. bombardovací perutě RAF

Koncem července 1940 se ve Velké Británii začala formovat 311. československá bombardovací peruť. Personální základ jednotky pod velením Karla Mareše (za války používal jméno Karel Toman) se 29. července 1940 přesunul na leteckou základnu v Honingtonu. „Letiště s rozsáhlým táborem leží mezi parcelami lesíků v polích, uprostřed rozsáhlé roviny jihovýchodní Anglie. Tábor je vybaven vším komfortem jak pro důstojníky, tak pro mužstvo,“ uvádí zápis z Válčeného deníku perutě o jejím prvním působišti.

Zatím ovšem byli Čechoslováci „bez křídel“, protože neměli k dispozici žádné letouny. Naštěstí nemuseli čekat dlouho, první dva bombardéry Vickers Wellington, našimi přezdívané Velouš, dorazily 2. srpna. A o týden později jich měla jednotka už deset a k tomu ještě tři cvičné ansony. S příchodem letadel začal intenzivní výcvik. Vznikly první osádky sestavené z nejzkušenějších letců tvořící se perutě.

Já nebýt pilot, já pozorovatel

Ne vše šlapalo zcela hladce. Na jeden výcvikový let odstartoval instruktor Percy Pickard na wellingtonu s pilotním žákem Josefem Šnajdrem, který ho ujišťoval, že v Československu nalétal více než dva tisíce hodin.

„První let s Joem, jak Šnajdrovi říkal, znamenal pro Picka šok. Údajně nejlepší žák měl potíže letět rovně a udržovat výšku. Při obratu Šnajdr pustil všechno, co doposud ovládal, takže to musel být jeho znepokojený velitel, kdo s letadlem přistál. Přesto dal Šnajdrovi další šanci. Po dvaceti minutách dalšího létání už to Pick nemohl déle vydržet a rozčílil se. ‚Prd! Nic než prd! Jak může člověk, který není idiotem, říct, že nalétal 2 000 hodin a pak létá jako ožralý námořník i po dvaceti minutách tréninku na tomto nejjednodušším letadle? Jste k ničemu, doopravdy k nepoužití!‘ řval jindy klidný Pickard. Po celém proslovu se Šnajdr usmál a řekl: ‚Já nebýt pilot. Já pozorovatel, dva tisíce hodin pozorovatel.‘,“ zaznamenal Pickardův životopisec v knize Křídla noci.

Přesto Pickard na Šnajdra nezanevřel a vycepoval ho v jednoho z nejlepších pilotů peruti. Už 10. října 1940 letěl Šnajdr na první nálet a časem se vypracoval nejen na velitele letky, ale dokonce celé 311. perutě. V rámci Bomber Command (velitelství Bombardovacího letectva) absolvoval 31 akcí, u Pobřežního letectva dalších šest. A Pickard? Ten o tři a půl roku později vedl slavný nálet rychlých bombardérů mosquito na věznici Amiens, odkud se díky pobořenému zdivu povedlo utéct 258 francouzským odbojářům, sám však při této operaci s názvem Jericho zahynul.

Ačkoliv mezi Čechoslováky a Pickardem to zpočátku skřípalo, zakrátko si padli vzájemně přece jen do noty. Pickard si pak dokonce nechal na blůzu našít domovenku „Czechoslovakia“ a v barech své krajany údajně udivoval svou dokonalou angličtinou.

V srpnu a září roku 1940 ovšem zatím na legrácky čas nebyl. Jak už bylo zmíněno, Čechoslováci se kvapně učili na britskou techniku. Nakonec bylo sestaveno několik osádek a vše směřovalo k první bojové akci.

Poprvé do akce

Historický okamžik pro 311. peruť a v podstatě i pro celé československé letectvo nastal 10. září. Tři čeští kapitáni byli toho dne určeni, aby startovali se svými osádkami nad nepřátelské území. První bombardovací úkol nebyl jen záležitostí nás tří a našich osádek. To byl slavnostní den pro všechny členy v peruti,“ vzpomíná na první ostrou akci Václav Korda, jeden z vybraných kapitánů.

Výňatek z Válečného deníku 311. perutě, který popisuje první operační let...
Výňatek z Válečného deníku 311. perutě, který popisuje první operační let...
Výňatek z Válečného deníku 311. perutě, který popisuje první operační let...
Výňatek z Válečného deníku 311. perutě, který popisuje první operační let...

„Mechanici nikdy nebyli tak čilí jako toho dne, zbrojíři pečlivě zavěšovali a znovu zkoušeli závěsy bomb, připravovali pásy nábojů do kulometů. To konečně byli lidé, kteří jako pozemní personál měli s letem něco společného. Ale i ti, kteří neměli s letadly a osádkami, co dělat, byli jako ve varu. Toho večera 10. září 1940 nikdo neodešel z kampu,“ pokračuje Korda.

V 18:00 začíná brífink, osádky dostávají rozkazy a instrukce. „Úkol: 1. Bombardovati 8 bombami à 250 liber seřaďovací nádraží v Bruselu. 2. Náhradní cíl: Letiště Brusel. Bombardování z výšky 10 000 stop.“

V 19:30 byly podle válečného deníku perutě bombardérů i jejich osádky připraveny ke startu.

Je 19:55 a do vzduchu jde první ze tří letounů třistajedenáctky, s krátkými intervaly ho následují další dva stroje. Pro první akci není zrovna nejideálnější počasí. Čechoslováci byli přesto odhodlaní úkol splnit. Dvě osádky kvůli tomu dokonce porušily rozkaz a sestoupily pod stanovenou výšku 10 tisíc stop (3 048 metrů). Jedna bombardovala cíl z pouhých 80 až 100 metrů, druhá ze 130 až 150 metrů.

Přestože třistajedenáctka během první akce úspěšně bombardovala cíl, dvě osádky porušily rozkaz, a to samozřejmě musel velitel perutě „potrestat“. „Druhý den bylo oznámeno, že Sgt. Korda splnil úkol přesně podle pokynů a zasluhuje za to pochvalu, další dva kapitáni se však odchýlili od přesného znění rozkazu a za svůj výkon zasluhují – uznání,“ vzpomínal později ve svých memoárech jeden z kapitánů prvních osádek Václav Korda.

43 dní výcviku

První úspěšná akce naší jednotky samozřejmě neunikla pozornosti novinářů. Informovala o ní rozhlasová stanice BBC, exilový časopis Čechoslovák a například i deník Daily Mail. „Nedávný nálet bombardérů RAF na nádražní skladiště v Bruselu byl proveden s mimořádnou přesností a odvahou. Peruť, která nálet provedla, měla dobrý důvod k tomu, aby splnila svůj úkol co nejúspěšněji – byla to československá peruť RAF,“ psalo se v článku.

Výstřižek z deníku Daily Mail, který informuje o prvním náletu 311. perutě.
Časopis Čechoslovák z 20. září 1940, který referuje o prvním náletu 311....

Naši bombardovací letci šli do první ostré akce po necelém měsíci a půl výcviku. „Skutečnost, že za 43 dní výcviku mohla část perutě úspěšně provést svůj úkol, dosvědčuje však tím lépe, že práce výcviku byla dobrá, že jednotlivé úkoly vložené na osádku jsou plněny dobře, že morálka je dobrá a že jsou předpoklady k tomu, že peruť bude po nových zkušenostech ve výcviku opravdu na výši a našemu letectvu ke cti,“ zaznamenali si letci do svého Válečného deníku.

Čechoslováci se tak zapojili do bojových akcí RAF Bomber Command, nad kontinentem za dobu devatenácti měsíců vykonali 1029 bojových letů během 152 operačních dnů. Jednotka bombardovala 77 různých cílů v Německu, Itálii i okupovaných zemích – Francii, Belgii a Nizozemsku. Na nepřátelské cíle svrhla přes 1130 tun pum. Z akcí se nevrátilo 128 mužů, z nichž 94 padlo a 34 skončilo v zajetí. Celou dobu působení u Velitelství bombardovacího letectva používala třistajedenáctka stroje Vickers Wellington Mk. IC (na první akce v září a říjnu 1940 jednotka létala i se stroji verze Mk. IA a v závěru svého působení pod Bomber Command měla na zkoušku asi tři stroje Mk.III).

Zásah křížníku Prinz Eugen a přelet Alp

Mezi nejpozoruhodnější akce třistajedenáctky v rámci Velitelství bombardovacího letectva RAF patří útok na křižník Prinz Eugen v Brestu začátkem července roku 1941. Osádka Václava Kordy zničila hlavní zaměřovací, výpočetní a řídící stanoviště těžkého křižníku. Kromě toho, že na lodi zahynulo na 60 mužů, byl Prinz Eugen na několik měsíců vyřazen z provozu, do operační služby se vrátil až koncem roku.

Dalším zajímavým úkolem 311. perutě byla trojice útoků na města v severní Itálii, v září 1941 zaútočila na Turín a Janov. Pro letce to bylo obzvláště namáhavé, protože let trval okolo 10 hodin, navíc museli překonat Alpy. „Poletíte přímo přes okupovanou i neokupovanou Francii až nad město Chámbery. A nyní pozor. Kdo z vás nebude mít nad městem 9 000 stop, čelem vzad, protože byste to nepřetáhli přes Alpy,“ upozorňoval letce před prvním letem do Itálie tehdejší velitel perutě Josef Ocelka. Letouny se na dlouhou „túru“ upravují, v pumovnici mají pouze jednu tisícilibrovou pumu a dvě dvěstěpadesátilibrové, zbytek zabírají přídavné nádrže.

Peruť se potýkala s nedostatkem létajícího personálu. Kromě bojových i nebojových ztrát také postupně přicházela o zkušené letce, když odlétali svůj operační turnus (pro bombardovací letce činil 200 operačních hodin). Ne, že by z tohoto pohledu snad představovala naše peruť nějakou výjimku, ale problém byl v omezeném zdroji nových adeptů z řad Čechoslováků.

Vickers Wellington Mk.Ic. Poškozený stroj sériového čísla N2771 se v noci ze 16. na 17. října 1940 vracel z náletu na Brémy do Anglie, při nouzovém přistání došlo ke kolizi s poutacím lanem balonu protiletadlové baráže. Z celé osádky přežil pouze těžce popálený zadní střelec František Truhlář.

A právě špatná personální situace vedla k rozhodnutí, že se 311. peruť přesune ke „klidnější“ službě u Coastal Command (Velitelství pobřežního letectva).

S bombardovacím velitelstvím se třistajedenáctka rozloučila 25. dubna 1942, kdy pět wellingtonů bombardovalo přístav Dunkerque. Nicméně i v rámci pobřežního letectva si na bombardovací akce „pořádané“ Bomber Command ještě několikrát „odskočila“.

K Velitelství pobřežního letectva

Koncem dubna 1942 přelétla peruť do Aldergrove v Severním Irsku, aby se v rámci výcviku seznamovala se zcela odlišným způsobem nasazení u Coastal Command. Jednalo se o proklatě dlouhé hlídkové lety protiponorkové a protilodní.

Tyto denní lety nad nekonečnou mořskou hladinou byly pro psychiku zúčastněných snad ještě více ubíjející než noční nálety na Německo a jím okupovaná území. Navíc i „pouhé“ poškození v boji, či větší technická závada na letounu, se mohly stát pro osádku fatálními, pokud by musela nouzově přistát na mořské hladině daleko od pobřeží.

„Kdo nepřiletěl z moře hned po skončení operace, už se nikdy nevrátil. To byla hrůza Coastal Command. Biskaj a Atlantik požadovanou daň nikdy nevracely. To byl ten velký rozdíl mezi nočním bombardováním Německa a denním létáním nad Biskají. Kdo se nevrátil z náletu, mohl se objevit později nebo dát o sobě vědět ze zajetí, ale kdo se nevrátil z hlídkování, byl navždy ztracen ve vlnách oceánu,“ definoval krutou pravdu Václav Korda.

A přitom jakýkoliv úspěch byl z velké části dílem náhody, hledat německou ponorku bylo jako hledat jehlu v kupce sena. Navíc při spatření vynořené ponorky se musel útok odehrát prakticky bez prodlení, protože ani ponorkáři po zaregistrování letounu neměli chuť na hladině dále setrvávat a snažili se co nejrychleji ponořit. Udává se, že útok hlubinnými pumami musel být proveden maximálně do 27 sekund po ponoření ponorky pod hladinu, aby ještě byla šance ji zničit.

Tak toto naše letce nyní čekalo. Už 12. června 1942 se třistajedenáctka přesunula na leteckou základnu Talbenny ve Walesu, na své první operační působiště pod Coastal Command. Ve výzbroji měla stále stejný typ letounu, jaký používala u Bomber Command, a to Wellington Mk. IC. To znamená stroje bez protilodních radarů ASV (Air to Surface Vessel), i když takto vybavené wellingtony ve verzích GR (General Reconnaissance) se už ve výzbroji Coastal Command také objevovaly.

Od počátku podzimu 1942 začaly stávající stroje třistajedenáctky dostávat alespoň „námořní“ zbarvení, kdy černou barvu na spodních a bočních plochách nahradila barva bílá a zelenou a hnědou kamuflážní barvu horních ploch nahradily dva odstíny šedé.

Proti ponorkám i hladinovým plavidlům

Peruť vstoupila do v té době plně zuřící bitvy o Atlantik, která byla snad ještě důležitější než slavná letecká bitva o Británii. Německé ponorky napadaly konvoje mířící ze Severní Ameriky do Velké Británie, jejíž přežití bylo na těchto dodávkách závislé. Zahájení bitvy o Atlantik se datuje už 3. zářím 1939, konec se zpravidla klade do poloviny, případně na konec roku 1943. Někdy se její konec ztotožňuje až s koncem války v Evropě, ale to už dlouhou dobu byly německé ponorky prakticky štvanou zvěří.

Zde je třeba alespoň jednou větou zmínit, že do bitvy o Atlantik zasáhli naši letci už v předchozím období, kdy se cílem jejich bombardovacích náletů stávaly i základny německého námořnictva v okupované Francii.

Ale zpět k hlídkovým letům u Coastal Command. Hlavním úkolem bylo především vyhledávání a ničení ponorek a hladinových plavidel protivníka na moři. V prvním období se jejich revírem stal především Biskajský záliv, kudy proplouvaly do severního Atlantiku německé ponorky operující ze západofrancouzských přístavů. Později operovala třistajedenáctka v severních teritoriích, přičemž se létalo i za polárním kruhem.

Těžké liberatory a největší úspěch našich letců

Mezi březnem a červnem 1943 používala 311. peruť vedle jedničkových céček i Wellingtony Mk. X. Jednalo se o nejpovedenější bombardovací verzi wellingtonů, její výroba probíhala dokonce až do října 1945. Jak vidíme i z označení, stroj byl klasickým bombardérem bez protilodního radaru. Ale v té době už se chystalo generální přezbrojení perutě.

Už v květnu 1943 začalo postupné přeškolování personálu na čtyřmotorové americké stroje Consolidated B-24 Liberator v protiponorkové a protilodní britské verzi Liberator GR Mk.V, která vznikla modifikací základního provedení B-24D. Operačně začala peruť s liberatory létat v srpnu 1943.

Vděčným uživatelem Liberatorů bylo Velitelství pobřežního letectva (RAF Coastal Command), u kterého sloužily v dálkově průzkumných/protiponorkových verzích (na fotografii Liberator GR Mk.V). Od léta 1943 začala takové Liberatory zařazovat do své výzbroje i 311. československá bombardovací peruť RAF, která v té době už déle než rok spadala pod Velitelství pobřežního letectva. Největšího úspěchu tam dosáhla osádka Oldřicha Doležala, když 27. prosince 1943 přinesla zkázu německé lodi Alsterufer s životně důležitým nákladem exotických surovin pro válečné hospodářství třetí říše.

Liberator GR Mk. V nesl protilodní radar ASV (viz výstupek pod přídí) schopný na kratší vzdálenost detekovat i jen vysunutý periskop nebo šnorchl ponorky, a dále nesl vyhledávací světlomet Leigh Light.

Nové těžké čtyřmotoráky měly v porovnání s wellingtony také větší dolet, časová náročnost protiponorkových patrol se tak mohla ještě o kus zvýšit. Takové akce vyžadovaly od letců „sáhnout si až na dno svých sil“ - a možná ho i prorazit a hledat ještě trochu níže.

„Peruť, jejímž úkolem bylo pátrat po německých ponorkách v prostoru od norského pobřeží až k Islandu, vysílala své osádky k letům, trvajícím mnohdy 14 až 16 hodin. A ty se z nich vracely naprosto vyčerpané. Propastné rozdíly mezi stavem osádek před letem a po jejich návratu z akcí byly neuvěřitelné. Jejich členové odmítali s kýmkoli hovořit, nechtěli se ani hnout, stěží dokázali udělat krok,“ přibližují tvrdou realitu slova lékaře perutě Karla Macháčka v knize Válka v Arktidě od historika Jiřího Marka.

Kvůli zvýšené zásobě paliva samozřejmě nedosahovala hmotnost nesené výzbroje protiponorkových verzí standardu klasických liberatorů. Vedle hlubinných pum proti ponorkám (8 x 113 kg) nebo klasických pum proti hladinovým lodím umisťovaných do pumovnice, však bylo možné na některé stroje umístit neřízené střely RP-3 (po čtyřech na odpalovací zařízení po obou stranách přídě). Tyto střely se například uplatnily i v nejslavnější akci třistajedenáctky, byť hlavní práci odvedla jedna z následně svržených pum.

Stalo se to 27. prosince 1943, kdy českoslovenští letci dosáhli snad svého největšího vojenského úspěchu v historii. Osádce Oldřicha Doležala na Liberatoru GR Mk V se podařilo potopit německou ozbrojenou obchodní loď Alsterufer, tzv. lamač blokád, směřující s nákladem strategicky důležitého wolframu z Japonska do Bordeaux. Pro válečné hospodářství třetí říše trpící akutním nedostatkem takových surovin to znamenalo prakticky nenahraditelnou ztrátu.

Loď Alsterufer vyfotografovaná osádkou vítězného liberatoru po útoku

Dekorování Oldřicha Doležala Záslužným leteckým křížem (DFC)

V roce 1944 se potom dvakrát změnila základna perutě. Od února po dobu asi půl roku operovala ze základny Predannack a od srpna až do konce války v Evropě hlídkovala ze základny Tain na severu Skotska nad Severním a Norským mořem, kde mimo jiné chránila konvoje plující mezi Velkou Británií a Sovětským svazem.

Válka v Evropě se chýlila k samému závěru, když se 5. května podařilo osádce Jindřicha Beneše potopit německou ponorku mířící na sever Norska. Byla to poslední německá ponorka zničená leteckým útokem ve druhé světové válce.

Následně peruť ještě v srpnu 1945 peruť zajišťovala leteckou dopravu našich občanů z Velké Británie do osvobozeného Československa, přitom krátce operovala z letiště Manston. Potom se i příslušníci třistajedenáctky mohli vrátit domů, kde je ovšem po krátké euforii čekala tvrdá realita nastupujících nových pořádků.

Celková bilance

Během svého celého pětiletého působení provedly osádky 311. československé bombardovací perutě více než 3 100 operačních letů v celkovém úhrnu téměř 27 tisíc letových hodin. Asi nikoho nepřekvapí, že personální ztráty 311. perutě byly v porovnání s ostatními československými druhoválečnými leteckými jednotkami zdaleka nejvyšší. Celkové ztráty třistajedenáctky, včetně ztrát nebojových, činily 250 padlých a nezvěstných a 34 zajatých mužů.

Za tu dobu se ve velení jednotky vystřídalo osm Čechoslováků: W/Cdr Karel Mareš, W/Cdr Josef Schejbal, W/Cdr Josef Ocelka, W/Cdr Josef Šnajdr, W/Cdr Jindřich Breitcetl, W/Cdr Vladimír Nedvěd, W/Cdr Josef Šejbl a W/Cdr Jan Kostohryz. Z nich Jindřich Breitcetl s celou svou osádkou padl v boji, když byl jejich liberator 21. srpna 1943 sestřelen nad Biskajským zálivem stíhači Luftwaffe.

Rekordmanem perutě v počtu odlétaných misí a hodin strávených ve vzduchu se stal radiotelegrafista a radarový operátor Miroslav Vild. Na svém kontě má 102 operačních letů v celkovém úhrnu 1 178,5 hodiny u Coastal Command a 4 operační lety o celkové délce 18,5 hodiny v rámci Bomber Command. Řada čtenářů jistě zná jeho memoáry zpracované Františkem Fajtlem pod názvem „Osud byl mým přítelem“.

Sádlo, čaj s mlékem, ženy v uniformách. Historik o životě českých letců v Anglii

Dalibor Vácha

O leteckých bombardovacích misích Čechoslováků za 2. světové války, ale i jejich pytlačení,...

Poslední let hrdiny RAF, který peklem prošel dvakrát

František Truhlář

Patří mezi výjimečné osobnosti našeho letectví. Stíhací pilot František Truhlář zažil během svého...

KVÍZ: Vyznáte se v Nebeských jezdcích 311. perutě? Pět čtenářů získalo knihu

Předletová příprava osádky 311. perutě, zleva Sgt Karel Valach, Sgt Jan Plzák,...

Soutěž V šesti týdnech jsme v rámci 80. výročí vzniku 311. československé bombardovací perutě RAF přinesli...

Vicemistr světa v boxu za browningy. Jakše pohřbily vlny Biskaje

Vilém Jakš v uniformě RAF

Seriál Před válkou byl sportovní celebritou, vicemistrem světa v boxu. Život v luxusu si Vilém Jakš užíval...

Valenta byl jediný československý člen RAF, který se nevrátil ze zajetí

Jiří Maňák (vpravo) v německém zajateckém táboře Stalag Luft III, vlevo je Ivo...

Seriál Arnošt Valenta byl jeden z padesáti letců RAF, které gestapo zbaběle zavraždilo. Z Čechoslováků...

  • Nejčtenější

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

v diskusi je 125 příspěvků

26. března 2024

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo...

Z jaderné triády zbyly Britům už jen ponorky. A ty musejí posílit

v diskusi je 76 příspěvků

27. března 2024

Jadernou triádu tvoří strategické bombardéry s jadernými zbraněmi, mezikontinentální balistické...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Hlučínsko patří nám. Před 100 lety byl podepsán definitivní protokol o hranici

v diskusi je 22 příspěvků

28. března 2024

Před 100 lety definitivně skončily tahanice o československo-německé hranice. 28. března 1924 byl...

Rusko zastavilo odlet na ISS s první Běloruskou, letět měla i Američanka

v diskusi je 50 příspěvků

21. března 2024  10:23,  aktualizováno  14:26

Ve čtvrtek 21. března se necelých deset minut před půl třetí odpoledne měla vydat na Mezinárodní...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Načapali jsme otesánka, který se velkého sousta nezalekne. Boeing 747-400F

v diskusi je 8 příspěvků

21. března 2024

Poté, co na Letiště Václava Havla Praha přestaly v barvách Qatar Airways létat nákladní Boeingy...

Dočasná raketa se po téměř 70 letech loučí. Nyní startuje naposledy

v diskusi jsou 3 příspěvky

28. března 2024  15:36

Tento čtvrtek stojí na startovací rampě mysu Canaveral poslední potomek raket Thor, nosič Delta IV...

Američané odepsali modul, který je vrátil po půl století na Měsíc

v diskusi je 20 příspěvků

28. března 2024,  aktualizováno  11:41

Od začátku letošního roku je na Měsíci a kolem něj poměrně rušno. Vedle řady sond, které zamířily...

Hlučínsko patří nám. Před 100 lety byl podepsán definitivní protokol o hranici

v diskusi je 22 příspěvků

28. března 2024

Před 100 lety definitivně skončily tahanice o československo-německé hranice. 28. března 1924 byl...

Úspěšný let prototypu XB-1 vrací do hry cestování nadzvukovou rychlostí

v diskusi je 34 příspěvků

27. března 2024  17:17

Po více než dvaceti letech, od ukončení provozu letounu Concorde, se možná opět dočkáme nadzvukové...

PAMÁTKY TÁBOR, s.r.o.
Přípravář staveb/rozpočtář

PAMÁTKY TÁBOR, s.r.o.
Jihočeský kraj
nabízený plat: 40 000 - 50 000 Kč

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...