Teprve před měsícem jí bylo sedmnáct, nadějná prsařka Lýdie Štěpánková má už ale za sebou reprezentační premiéru mezi dospělými. Minulý týden na mezistátním utkání v Budapešti vyhrála závod na 50 metrů a na stupně vítězů se dostala i na dvoustovce. Byla to malá odměna za její dřinu, při níž obětuje i klidná rána v posteli.
Hokejová tramvaj z Mostu do Litvínova už se proslavila, mladá plavkyně Lýdie Štěpánková se každý den musí podobně dopravovat z Hradce Králové do Pardubic.
„Do Pardubic jezdím sama vlakem, takže nejdřív musím z domova 25 minut autobusem na nádraží, pak půl hodiny vlakem do Pardubic, a ještě z nádraží na bazén nebo do školy. Když mám trénink od 8 hodin, tak vstávám v 5:40,“ líčí Štěpánková. „Kdybych měla trénink dřív, tak bych musela vstávat už ve čtyři hodiny, ale naštěstí mohu trénovat až od osmi.“
Její oběť ale má smysl. Štěpánková patří k největším talentům nastupující plavecké generace v zemi. Už před rokem posbírala v dospělé kategorii první domácí mistrovské tituly, na dvou tratích se dostala do finále juniorského mistrovství Evropy a představila se i na juniorském světovém šampionátu. A minulý týden zvládla v Budapešti i první start za dospělou reprezentaci.
„Bylo to něco úplně jiného a vidět kolem sebe ta známá jména bylo super. Plavalo se mi docela dobře. I když stovku jsem čekala trošku lepší, ale bylo to fajn,“ usmívala se Štěpánková.
Čtyřutkání, v němž se český tým utkal s Maďarskem, Polskem a Rakouskem, se konalo ve venkovním bazénu na slavném Margaretině ostrově. Štěpánková přidala k vítězství na padesátce v novém dorosteneckém národním rekordu 31,40 sekundy druhé místo na dvoustovce a čtvrté na stovce.
„Bazén se mi líbil. Úplně nerozlišuji, jestli je to venkovní nebo vnitřní bazén. Důležité pro mě je, aby mi slunce nesvítilo do obličeje, pak je to v pohodě. A možná bylo i dobré, že se plavalo venku, protože tam byl čerstvý vzduch, nebolela mě hlava a nebyli jsme ani moc na sluníčku,“ usmívala se Štěpánková.
Mladá dívka patří k těm sportovcům, pro něž odložení olympijských her v Tokiu přináší i jistou výhodu. Za rok má šanci přiblížit se kvalifikačnímu limitu.
„Jako většina sportovců mám jeden velký cíl dostat se na olympijské hry, nebo dosáhnout co nejvíc půjde. Myslím na olympiádu a chtěla bych se kvalifikovat na velká mistrovství,“ plánuje Štěpánková. „Hodně důležité jsou pro mě časy. Ale ne že bych to řešila tak, že když si nedám osobák, tak bych byla naštvaná. Jsem ráda, když plavu rychlé časy, dělá mi to radost. A když dám osobák, tak jsem nejšťastnější člověk.“
