Na programu pondělního jednání vlády se krátce objevil, ale brzy z něj opět zmizel návrh na ratifikaci Úmluvy Rady Evropy o prevenci a potírání násilí na ženách a domácího násilí. Co si o tzv. Istanbulské úmluvě, o niž se léta přou její zastánci a kritici, myslíte, a co by mohla Česku přinést, ať už pozitivního, či negativního?
Domnívám se, že ratifikace Istanbulské smlouvy může být přínosem především pro země třetího světa, nebo pro ty vyspělé státy, ve kterých žijí velké komunity, které se ze třetího světa přistěhovaly. Tam je dosud násilí na ženách, případně menšinách, běžné. U nás tomu tak samozřejmě není, a proto žádnou takovou úmluvu de facto nepotřebujeme. Mohla by být naopak v našem prostředí zneužita různými radikálními feministickými organizacemi, neziskovkami nebo zastánci různých menšin. Paradoxní je, že západní Evropa se k úmluvě – s výjimkou Velké Británie – přidala, a přitom jen v loňském roce bylo například jen v Německu vykonáno více než pět tisíc ženských obřízek!
V kritice Úmluvy zašel v Česku úplně nejdál kněz Petr Piťha během kázání v katedrále sv. Víta u příležitosti svátku sv. Václava v roce 2018. Podle něj by občany čekalo po jejím zavedení do našeho právního řádu roztrhání a rozehnání rodin, odebrání, prodání a věznění dětí, deportace do nápravně-výchovných pracovních táborů vyhlazovacího charakteru či prohlášení homosexuálů za nadřazenou vládnoucí třídu. Není tohle už poněkud démonizace tohoto textu?
Istanbulská úmluva si takovouto pozornost ani „démonizaci“, podle mne, určitě nezaslouží. Nic pozitivního nám nepřinese; a nic výrazně negativního také ne. Pokud by neměla mít za cíl dotovat další neziskovky a generovat další úředníky, nestála by vlastně za řeč.
Slováci a Maďaři Istanbulskou úmluvu odmítli, Poláci zahájili formální proces jejího vypovězení. Má střední Evropa lepší instinkt než „Západ“, nebo jde spíše o projev zpátečnictví?
Už jsem to naznačil v úvodní odpovědi. Snad jen dodám, že střední Evropa možná dosud nepodlehla tolik současným neomarxistickým teoriím. Ta předchozí, spolu s jejími důsledky, je v nás stále příliš živá.
Psali jsme:
Po takřka čtyřech letech se podařilo docílit propuštění českých občanů Miroslava Farkase a Markéty Všelichové z tureckého vězení. Vzhledem ke svým zkušenostem z diplomacie, odhadl byste, že jsme museli Turkům za naše dva občany něco poskytnout, nebo to bylo „na dobré slovo“?
Nic není zadarmo! Turecko se dnes snaží hrát roli regionální mocnosti a za své politické partnery považuje USA, Rusko, Írán a Čínu. Země, jako je Česká republika, mu proto nemá fakticky co v diplomatické nebo politické oblasti na výměnu nabídnout.
Domnívám se tedy, že došlo k finanční kompenzaci, a to s ohledem na napojení na YPG značně vysokou.
Farkas a Všelichová byli v Turecku odsouzeni za spolupráci s bojovníky kurdských milicí YPG, které Turecko považuje za teroristickou organizaci. Jaký je váš pohled na to, že se oba mladí Češi rozhodli spolupracovat s takovouto organizací? Hrdinství, naivita, či snad zločin? A nestali se pro Česko bezpečnostní hrozbou?
Vzhledem k tomu, že byli odsouzeni za spolupráci s YPG, tj. ozbrojeným křídlem Sjednocené demokratické strany Kurdů (PYD), na naivitu moc nevěřím. Podle mne odjeli do Turecka se zcela konkrétním posláním a pověřením. Dokumentuje to i prohlášení Všelichové po návratu do ČR. Prohlásila totiž: „Vždycky jsem přesně věděla, co dělám a proč, taky jsem věděla, jaká jsou rizika, a byla připravená si jakékoliv následky nést. Jenže jsem si neuvědomila, že v případě problému se následky netýkají jen mě, ale můžu způsobit problémy, práci a starosti mnoha lidem, kteří musí vzniklou situaci řešit.“ Možná, ale tím si nejsem jist, se jednou dozvíme i to, kdo a proč Všelichovou s Farkasem do Turecka poslal. Zda jsou pro Česko bezpečnostní hrozbou, nevím, ale nevidím k tomu, ve světle výše uvedeného, důvod.
V Egejském moři se schylovalo ke konfliktu mezi Řeckem a Tureckem kvůli tureckým lodím zkoumajícím možnosti těžby ropy a plynu, které vstoupily do řeckých vod. Do sporu se vložila německá kancléřka Angela Merkelová, která to řešila s tureckým prezidentem Erdoganem a s řeckým premiérem Mitsotakisem. Před pár měsíci Turecko podporovalo migranty při překonávání turecko-řecké hranice. Lze obojí brát jen jako čas od času opakované projevy nepřátelství těchto zemí, nebo zmíněná možnost těžby ropy může vyústit i v něco víc?
Podle mého názoru se potenciálně jedná o momentálně jedno z nejžhavějších ohnisek napětí nejen v Evropě, ale i na celém světě. Jde samozřejmě o suroviny, v tomto případě o zemní plyn, které byly hlavním důvodem již mnoha předchozích válek v tomto i v minulém století.
Ale nejde jen o ně. Domnívám, že se Turecko vrací do doby, kdy expandovalo všemi směry ve jménu šíření islámu. Je to proces, který již probíhá desítky let – od 70. let vedený Saúdskou Arábií – a Turecko dnes chce být po více než jednom století opět v jeho čele. Jak jinak si vysvětlit třeba symboliku meče, který si na první obnovenou bohoslužbu do chrámu Hagia Sofia přinesl turecký prezident Erdogan? Nebo využívání migrantů na řecké hranici k nátlaku na EU, případně současné turecké angažmá v Libyi? To jsou jen další příklady stejného trendu v turecké politice.
Jednotlivé evropské země, buď ve svých regionech či plošně, reagují na zhoršující se situaci v souvislosti s šířící se nákazou nemoci covid-19. Jak hodnotíte kroky české vlády v této věci a co říkáte kritice od opozice, která kritizuje především premiéra Andreje Babiše a ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha?
Česká vláda, podle mého názoru, zvládla první kolo epidemie dobře. Nyní opravdu trochu zvolnila, ale doufám, že se to opět zlepší. V každém případě jsme ale na případnou další vlnu covidu-19 připravení mnohem lépe. No a opozice? Místo aby přiložila během pandemie ruku k dílu, okopávala vládě kotníky. Dnešní kritiku vlády ze strany opozice chápu. Od toho opozice je, aby vládu korigovala. Snahu opozice získat politické body na úkor vlády během nejhlubší koronavirové krize a přitom nic neudělat, však přijmout nedokážu.
Mgr. Jana Černochová
Opoziční strany se do kritiky pustily i po úvahách o možném ohrožení účasti ve volbách v důsledku opatření proti šíření koronaviru. Podle poslankyně ODS Jany Černochové musí vláda lidem umožnit jít volit. Je problematické, pokud by na podzim lidé v důsledku karantény ztratili své Ústavou dané právo volit?
Právo volit je samozřejmě základním občanským právem. Otázkou je, jak jej naplnit. Všechny dosud vygenerované nápady, jak volit, například volební komise ve „skafandrech“ a podobně, snad kromě možnosti korespondenčního hlasování, považuji za scestné.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
koronavirus
Více aktuálních informací týkajících se COVID-19 naleznete na oficiálních stránkách MZ ČR. Přehled hlavních dezinformací o COVID-19 naleznete na oficiálních stránkách MV ČR. Pro aktuální informace o COVID-19 můžete také volat na Informační linku ke koronaviru 1221. Ta je vhodná zejména pro seniory a osoby se sluchovým postižením.
Zcela jiné informace o COVID-19 poskytuje například Přehled mýtů o COVID-19 zpracovaný týmem Iniciativy 21, nebo přehled Covid z druhé strany zpacovaný studentskou iniciativou Změna Matrixu, nebo výstupy Sdružení mikrobiologů, imunologů a statistiků.
autor: Jiří Hroník
