Přepis: Jak to vidí Jiří Hlaváč – 29. července 2020

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Dobrý den přeje Zita Senková. Dnešním glosátorem je profesor Jiří Hlaváč, klarinetista a pedagog. Já Vás vítám. Dobrý den.

Jiří HLAVÁČ, klarinetista a pedagog:
Děkuji pěkně, dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Probereme budoucnost kultury, omezení v cestování i netradiční adapci. Přeji nerušený poslech. Školní rok začne pro všechny žáky 1. září ve školách za běžného provozu. Řekl to včera ministr školství Plaga s tím, že případná opatření se budou řídit podle rizika nákazy Semaforem. Bude se jím řídit i kultura, pane Hlaváči? Ta má stále daleko do toho, řekněme normálního fungování před pandemií. Víme tedy, že léto je obdobím divadelních prázdnin, volna pro orchestry, konají se menší festivaly, menší akce, pořadatelé zkoušejí nové modely, ale není to ono.

Jiří HLAVÁČ, klarinetista a pedagog:
No, já jsem včera ráno, shodou okolností, když jsem se vracel z Luhačovic, tak jsem poslouchal Váš rozhovor s paní docentkou Švihlíkovou, a ona řekla jednu větu, že hotely, jako takové, tedy hotelnictví, už se nevrátí do režimu, který byl do března roku 2020. A já jsem nad tou větou dost přemýšlel, a dával jsem si ji do souvislosti s mým rezortem, a myslím, že mohu potvrdit její úvahu, že ani ta oblast živého umění se do režimu, který byl před březnem 2020, po mém soudu, nevrátí, protože jednak je to zkušenost, všichni pořadatelé, všichni organizátoři, už budou zohledňovat skutečnosti, které až do tohoto období neznali, nebo je znali ve velmi zředěné podobě. Stejně tak budou uvažovat i interpreti, protože najednou byli vystaveni situaci, kdy nasmlouvaná vystupení se neuskutečnila a rušila se tzv. na poslední chvilku. A to nejen v tuzemsku, ale i v zahraničí. A aby toho nebylo málo, tak s ohledem na opatření, kdy se nesmělo potkávat více lidí, tak se rušily, samozřejmě, i nasmlouvané projekty filmové, zmínila jste festivaly, stejně tak nahrávání větších orchestrů, větších lokálních ansámblů a tak dál. To je skutečnost, která se stala, a to všechno už se bude v úvahách toho dalšího, se bude nějakým způsobem zohledňovat. Pak je tam další moment, kdy si kumštýři uvědomí, že musí mít záložní program. Třeba i v rámci jiné profese, v rámci jiného uplatnění. Někde je to třeba rovina dramaturgická, někde moderátorská, ale já jsem zahlédnul před časem v televizi nějaký šot, kde má kolegyně, která působí jinak v pražském Komorním orchestru, a tuším, že i v Českém národním orchestru, že pracovala v samoobsluze u pokladny, protože najednou výkon její profese byl naprosto znemožněn.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Budou se muset rekvalifikovat? Takříkajíc, ale jak třeba z klarinetisty.

Jiří HLAVÁČ, klarinetista a pedagog:
No hudebník obecně bude muset šetřit ruce, takže nepůjde to tak, aby šel do skladu či na jinou těžkou či těžší manuální práci, ale budou si namáhat hlavičky, a bude se hledat alternativní řešení. A já jsem přesvědčen, že se najde další moment, stejně tak budou muset pořadatelé a organizátoři festivalu počítat s tím, že na poslední chvilku se bude něco anulovat a rušit, jenže mezitím se objevil model výstupu, který jsme neznali. Streamové přenosy koncertu, já jsem sám byl účasten osmi takových výstupů, a na jednu stranu, ta absence publika je tam samozřejmě zásadní, protože každý z hudebníků žije tím kontaktem s těmi, kteří jej poslouchají, ale tady se objevil nový fenomén, kdy, a já jsem si zjistil, že těch osm koncertů nakonec v tom streamu shlédlo víc než 30 000 návštěvníků. To není málo.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Teď je ještě otázka, aby ti umělci, kteří třeba zvolí tuto formu prezentace, aby z toho, když to řeknu na rovinu, mohli žít.

Jiří HLAVÁČ, klarinetista a pedagog:
Samozřejmě, ale zase to bude v tom celkovém budgetu způsobu uvažování, v tom, jak mám být připraven na situaci, kdy ze dne na den může být moje činnost nějakým způsobem znesnadněna, či dokonce znemožněna. Je to těžké, je to velmi těžké, a musím říci, že jsem si povídal s řadou svých kolegů, kteří najednou, ze dne den, museli řešit velké složitosti, ale jak se říká správně, všechno zlé je k něčemu dobré, a já si myslím, že pro posílení té míry vynalézavosti a schopnosti najít nová a nová řešení, že je to prostě stimul, je to stimul bolestný, nicméně stimul.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Změní se tedy jak náš přístup, takříkajíc konzumentů kultury a umění, také ty formy. Mimochodem, podnikatelů, kteří museli kulturní činnost omezit, má pomoci nový dotační program, který se i jmenuje Covid Kultura. Otázka je také, jak dlouho a koho vydrží stát podporovat? Jak Vy to vidíte?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista a pedagog:
Samozřejmě, to je nezbytné, že i tato kulturní oblast byla zařazena do toho počtu aktivit, které je nezbytné podporovat, které je nezbytné udržet v tom stavu životaschopnosti, nepochybně, jak dlouho. Já si myslím, že zase je to tak, křišťálová koule, neodhadneme, kdy se zastaví pandemie jako taková, kdy nebude kolísat křivka nárůstu nových, nových onemocnění a tak dál, to je zásadní otázka. Pak je tam ten moment, za jak dlouho se projeví i ta vnitřní potřeba těch, kteří čtou, kteří chtějí navštěvovat divadla, výstavy, koncerty. Za jak dlouho se to projeví v tom, že u toho znovu budou chtít být, a že se nestane to, že řeknou tak, a teď musíme vytvořit finanční rezervu, a začneme šetřit na kulturních aktivitách. To je otázka, jak dlouho toto bude fungovat, ale já si myslím, že stát v tomto případě má svoji přímou odpovědnost za to dění, a mimochodem vzpomenu jeden příměr, který ukáže i ekonomickou efektivitu těchto počinů. Před mnoha a mnoha lety jsem měl debatu s panem Schwarzenbergem, který byl před řadou let členem nějakého užšího komity, řídícího festival v Salzburgu, a i tam se objevila myšlenka, jestli podpora, sice věhlasného, ale nákladného festivalu, jestli je smysluplná. A někdo tehdy řekl, to je jednoduché, vezmeme kružítko a 30 kilometrů kolem Salzburgu uděláme kružnici a zjistíme, jaké je to z hlediska příjmu, v období, kdy se festival koná, a kdy je to mimo festival. Dáme do toho ubytování, prodejny, a tak dále. Všechny ty služby. No a když to spočítali, tak řekli, prosím vás, už o tom nikdy nemluvme. Takže jinými slovy, za 4 měsíce konání salzburgského festivalu to město, a to okolí, získávalo tolik, že z toho byli schopni doplnit i ty tzv. hluché měsíce. A stejně tak se dívejme i u nás na řadu festivalů obdobného nasměrování a ražení. Ten příjem je tam zjevný, on se rozplyne do dalších a dalších uskupení. Tu pohostinství, tu ubytování a tak dál, doprava, ale je to všechno o příjmu, který ten festival skutečně tomu regionu, té oblasti, zaručuje, a zaručuje každoročně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Myslím, že kružítko mají i v německém Bayreuthu, kde by se za normálních okolností nyní konal věhlasný Wagnerovský festival opery tohoto skladatele, ostatně také, když jste se zmínil o Luhačovicích, tak tam byl odložen tento festival, konat by se měl za rok. Vláda navrhla, aby nejvíce peněz z unijního fondu obnovy, na řešení koronavirové krize, šlo do nemocnic a na kybernetickou bezpečnost. Asi dvě miliardy by mohly také putovat na cyklostezky, na kterých mají lidé, podle politiků, menší šanci, že by se nakazili koronavirem. Jak vidíte investice v kultuře? Do čeho by tedy měli primárně putovat, i po této zkušenosti?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista a pedagog:
My jsme to trošku nasměrovali, pojďme po té myšlence, takže jestliže nemocnice, tak já bych byl moc šťasten, kdyby se konečně i lidé v oblasti kumštu, běžně dostávali k tomu, že se bude pečovat o jejich psyché a také o jejich physis, protože ta jejich profese je velmi náročná, a tam se moc nepočítá s tím, co běžně mají sportovci, a já jim to přeji, kdy po tréninku mají možnost relaxace, možnost rehabilitace, masáží, a tak dál, nic takového v naší oblasti vůbec nefunguje. Takže ano, chcete-li posilovat zdravotnictví, posilte i do oblasti kultury v tom, že se to rozšíří i na tyto služby, které nepochybně kumštýři mají mít, a které si zasluhují svojí prací. Druhá věc, zmínili jsme tu oblast, řekněme, větší míry propojenosti novými médii, bezvadné, též bych byl šťasten, kdyby orchestry či divadla měly technologie, kdy si mohou zaznamenat své zkoušky, generální zkoušky svá představení, a nikoli na jednu kameru, kterou má někdo v nějakém iPhonu, a to je to celé. Ano, posilujme, to je bezvadné, protože to je ten záznam výstupu, který se stává jedinečným, má se archivovat, a dál on poslouží jako studijní materiál pro další a další generace. No a když jsme zmínili cyklostezky, tak to je ta míra, řekněme, zase nějakého pohybu osob v určitém terénu, já jsem patřil ke generaci, kdy jsme absolvovali tisícovky zahraničních zájezdů po Španělsku, v roce 1990, když tam byla olympiáda, tak jsem tam byl čtyřikrát nebo pětkrát, v té době automobily bez klimatizace, dovede si někdo představit, co to znamená, že jsem přejížděl v autě, ve kterém bylo přes 40 stupňů, větrali jsme akorát okýnky, no a v devět hodin jsem se musel postavit na pódium, a odehrát výkon, jako kdybych byl v sanatoriu. Takže i v tom případě, ano, posilme z hlediska toho vybavení, i cestovní možnosti uměleckých souborů, které se pohybují u nás nebo v zahraničí na zájezdy, ať jezdí skutečně, znovu dám to srovnání, jako jezdí mnohdy sportovci.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Doporučuje hudebník Jiří Hlaváč. Čím dál větší odezvu nachází možnost adoptovat místa posledního odpočinku zapomenutých osobností. Z umění, medicíny, politiky, a tak dále. Znamená to nejenom tedy převzít tu odpovědnost za opuštěný pomník, tedy zaplatit příslušnou částku, ale také zorganizovat tu obnovu. Jak se Vám zamlouvá tento projekt?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista a pedagog:
No já jsem mezi mými přáteli znám jako chronický návštěvník hřbitovů, ale já tam vnímám i tu rovinu architektury, a řekněme i určitého odkazu těch lidí, kteří jsou tam uloženi. Mě se ta myšlenka líbí moc, protože dám paralelu, když se podíváte po vitrážích, po oknech Chrámu svatého Víta, víte, kdo přispěl na jejich instalování. Dál, já jsem byl na X benefičních koncertech, v různých kostelích, na Ústeckoorlicku, a tam je rovněž ta ambice, a ta snaha, že je tam zveřejněn člověk, či společnost, firma, někde jsou to Norské fondy, a tak dál, kteří přispěli na záchranu interiéru kostela. Někde část oltáře, je to velice smysluplné, a probouzí to znovu tu míru sounáležitosti a pospolitosti lidí mezi sebou. Tady je to nastejno. Hroby osobností, u kterých bylo zjevné, že nemají své následníky, a nevznikly nadace, a nevznikly řekněme i nějaká sdružení na podporu, tak jsou odkázáni na všímavost těch ostatních, nás ostatních. A to, že mohu přispět na údržbu či restaurování hrobu, je, aspoň pro mne, je to ohromné, a musím říci, že jste mě přivedla i na myšlenku, že se sám pozeptám, který že z hrobů bych mohl přispět. Mám i jakousi živou zkušenost, protože vedle hrobu houslisty Josefa Suka, na Vyšehradě, je hrob jiného fenomenálního houslisty, éry klasicismu, Josefa Slavíka, a ten je spravován díky svému městu Hořice, ale také jiným přispěvatelům. A musím říci, že se zastavím, při svých hřbitovních návštěvách, i na Správě, a pozeptám se, jestli bych mohl přispět na údržbu či opravu nějakého hrobu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Do Prahy, konkrétně na Malostranské náměstí, se má v rámci celkové rekonstrukce tohoto prostoru, vrátit další pomník, radní Prahy 1 schválili obnovení sochy maršála Radeckého, významného rakouského vojevůdce a českého šlechtice. Ačkoli Jan Radecký z Radče zemřel před více než 160 lety, tak jeho postava dodnes mnohé polarizuje, vyvolává debaty o jeho roli v dějinách. Jak se Vám vlastně zamýšlí, nebo jeví, tento nápad? Viděli jsme nebo sledovali, dlouhou diskusi o Mariánském sloupu na Staroměstském náměstí.

Jiří HLAVÁČ, klarinetista a pedagog:
Já myslím, že Mariánský sloup přece jenom symbolizuje trošku něco jiného než pomník maršála Radeckého. Budu to mít zkresleno, protože jako dítě jsem byl opakovaně s mojí maminkou ve Vídni, která u své tety ve Vídni vyrůstala, a tam jsme chodili kolem velké sochy maršála Radeckého, který je tam na koni. No a pro mě to působilo, v dětském věku 7-8 let, jako něco impozantního, a říkal jsem si, no to je úžasné, a díky tomu jsem si to jméno Radecký i zapamatoval. Tady je to trošku jiná záležitost, nikoli o představách, a nikoli o té jakési vizi, že by to tam mělo být či mohlo být. To je záležitost konzultace odborníků, velkého dialogu, do jaké míry tato figura v historii našich zemí byla přínosná, byla v něčem tou hybnou silou, byla tou osobností, která měla celoevropský vliv, význam.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Kdo by o tom vůbec tedy měl rozhodovat obecně? Komu stavět pomník?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista a pedagog:
Já si myslím, že historici, máme jednu poučení, nehistorici si usmysleli, že postaví kolos na Letné, a do dneška se neví, co by se s tím místem mělo dělat, takže ano, buďme tady velmi uvážliví, ať stavíme pomníky komukoli, a stále je to otázkou opravdu historiků, kteří mají přijít s tím zásadním sdělením, toto je ta osobnost, která splňuje, či naopak, osobnost která, z hlediska historického pohledu, to nesplňuje. To není otázka fandovství, ale to není otázka přízně, oba víme, že přízeň se rychle může stát také nepřízní, a mnohdy jsou ve hře jenom drobnosti. Takže tady bych byl dost opatrný.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Mimochodem, historie, po šesti letech rekonstrukce, se veřejnosti otevírá Libušín na Pustevnách, v Beskydech, chata postavená v roce 1899, podle návrhu architekta Dušana Jurkoviče, sloužila jako jídelna, v březnu 2014 vyhořela, a nyní vypadá jako v tom roce 1899.

Jiří HLAVÁČ, klarinetista a pedagog:
Já jsem šťastný, že po té tragédii, která se tam udála, že se objevila ta touha a síla, a taky schopnosti dát dohromady finanční obnos, který tu rekonstrukci nějakým způsobem umožnil, vrátím se ještě k tomu, co jste řekla, Dušana Jurkoviče, on poznamenal i ty Luhačovice, které jsme zmínili na začátku, zásadním způsobem.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Přesně.

Jiří HLAVÁČ, klarinetista a pedagog:
Velký architekt, a já si myslím, že on uměl naprosto geniálně pracovat také s exteriérem, on přesně věděl, kam je možné co umístit. A ta chata byla-li obnovena skutečně v intencích myšlení a představy, a realizace Dušana Jurkoviče, tak se stává znovu perlou toho prostředí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Mnozí lidé odjeli na dovolenou, ať už po republice, nebo se vydali do zahraničí. Je nicméně nezbytné sledovat situaci v dané lokalitě či zemi, včetně toho, jak pohlížejí, respektive kam co do bezpečí, a šíření Covidu-19, zařadí nás, tedy Českou republiku. Tento způsob léta je poněkud podivný.

Jiří HLAVÁČ, klarinetista a pedagog:
Tento způsob léta je poněkud nezvyklý. Je tam ještě jeden moment, zase se vrátím teď k tomu poznanému, čerstvě poznanému, já jsem si v Luhačovicích povídal i s číšníkem, který se staral jaksi o mé zabezpečení stravou, a tekutinami, a on mi řekl, že pozorují poměrně velký úbytek návštěvníků, ale že i ti návštěvníci jsou dost opatrní, bojázliví, že se vyhýbají třeba většímu společenství, no nevím, já jsem tam jedno odpoledne zaslechl na kolonádě nějakou dixilandovou kapelu, a poněvadž mě to zajímalo, tak jsem si trošku poslechl, sedělo tam v tom venkovním prostoru 250-300 lidí, bez roušek, vnímali znovu to hudební sdělení jako součást příjemného odpoledne, někteří možná dokonce jako součást léčby, a svého psychického rozpoložení. Nepozoroval jsem míru nějaké velké opatrnosti, ale jak už jsme, a to je dobře, jak už jsme vycvičení, když jsem se posadil kamkoli do kavárny nebo do restaurace, lidé dodržovali odstup jednoho stolku. Takže já jsem se tam nesetkal s tím, že by někdo seděl se mnou u toho stolku, nebo seděl bezprostředně vedle. Jakmile měli možnost sedět někde dál, ve větší izolaci, tak to využívali. To je přece jenom ten moment, kdy jsem si řekl, tak už to máme pod kůží, už jsme to přijali jako určité opatření, a určité doporučení, a je to určitá míra opatrnosti. Ano, to je dobře.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Jsou ty cesty, třeba do zahraničí, ale můžeme zůstat klidně i u nás doma, v tom pandemickém nebo jakémsi polopandemickém stavu, stále ještě rekreativní?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista a pedagog:
No, cesta po D1 rozhodně rekreativní není.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Ale to bylo, promiňte, i před Covidem.

Jiří HLAVÁČ, klarinetista a pedagog:
To bylo před Covidem, já bych řekl, že teď se to stupňuje, protože to mě překvapuje, že je stále víc a víc narůstající, řekněme, agresivita určitých řidičů, zásadně nedodržující regule, mám-li jet někde 80 km rychlostí, já jsem ten, který bude v klidu tolerovat 90, pokud ten člověk jezdí naprosto bezpečně a neohrozí nikoho ani před sebou, ani za sebou, ale jako nesnáším to, že někdo na úseku, kde z řady důvodů je stanovena 80, jede 140-150, bez ohledu na to, co se děje vedle něj, to narůstá, já bych řekl, že tady ta míra agresivity narůstá, jenže je to v tom úženém prostoru, protože tam, kde by se to rozmístilo do dvou rychle jedoucích pruhů, a jeden pomalejší, tak je tam najednou našlapáno, a ti lidé jsou nervózní, a ti lidé jsou agresivní za tím volantem. To je nepříjemné. To je možná, do značné míry dáno i tím, že v rámci pandemie je ta frekvence, na těch dálničních úsecích, podstatně větší, ale bavíme se i o tom, že jsme v době dovolených, je možné, že je to spojeno i s tím nárůstem frekvence, v rámci měsíců, spojených s dovolenou, rekreativní. No, já to řeknu tak. To, co jsem nabyl za týden, příjemné rekreace v Luhačovicích, tak jsem z velké části odevzdal za těch pět hodin cesty na návrat zpátky. Lidé tam vnímali tu rekreaci spíš třeba přes děti, když je vedli na plovárnu, a tak dál, ale s těmi, se kterými jsem měl možnost mluvit, jsme se shodli na tom, že ten stav je psychicky velmi zatěžující, a že nějaký týdenní, 14 denní dovolená to neřeší.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Myslíte, pane Hlaváči, že se, s ohledem na všechno, co i dnes zaznělo v pořadu, bude měnit náš životní styl natrvalo?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista a pedagog:
On už se změnil, já si myslím, že ano. Já si myslím, že nás to zásadním způsobem změnilo, v něčem ozvláštnilo, v něčem poznamenalo, ale bude-li to postaveno na té myšlence větší opatrnosti, a tudíž ohleduplnosti ke všem ostatním, bude to přínosné, bude to přínosné. Buďme opatrní, buďme ohleduplní, buďme tolerantní, a na stranu druhou, vyžadujme od druhých to, co sami nabízíme, a to je tu míru korektnosti a odpovědnosti vůči lidem.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Tak to vidí profesor Jiří Hlaváč. Děkuji za Vaše názory a přeji Vám hezký den. Na slyšenou.

Jiří HLAVÁČ, klarinetista a pedagog:
Děkuji pěkně, na shledanou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Mým zítřejším hostem bude socioložka Paulína Tabery. Příjemný poslech Dvojky přeje Zita Senková.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je Monitora media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.