Komiksový odkaz Milady Horákové
Recenze knihy:
Letos v červnu uběhlo sedmdesát let od politického procesu s Miladou Horákovou, českou političkou a bojovnicí za ženská práva. Právě k tomuto smutnému jubileu vyšlo několik publikací, které se snaží tuto historickou postavu a její osud přiblížit současným čtenářům. Zatímco většina z nich cílí na odrostlého a historie znalého čtenáře, existuje i jedna čestná výjimka pro čtenáře školou povinné nebo takové, kteří se v hodinách dějepisu nedostali dál než za konec druhé světové války. Onou výjimkou je komiks Milada Horáková, který napsal Zdeněk Ležák a kresbou ho opatřila Štěpánka Jislová. Komiks vydalo nakladatelství Argo ve své edici Argomiks.
V komiksu sledujeme příběh Milady Horákové od narození až do okamžiku její smrti. Seznamujeme se s jejími sourozenci, ocitáme se s ní na univerzitě i na pražském magistrátu, kam na konci dvacátých let nastupuje. Milada v této době potkává jednu ze stěžejních postav té doby: Františku Plamínkovou, političku a feministku, která Miladu přivede do Ženské národní rady. Atmosféra v Československu ale pomalu houstne a za dveřmi je druhá světová válka. Ta Miladu zbavuje zaměstnání, kdy jsou ženy propuštěny ze svých úřednických míst, kam jsou dosazeni lidé odsunutí z pohraničí. Milada se ale nevzdává a účastní se domácího odboje. Bohužel je prozrazena, zatčena a následně deportována do Terezína, odkud ji převezou do německého města Aichachu, kde se dočká konce války. Po válce se Milada odhodlaně opět vrhá do politického života: obnovuje Ženskou národní radu, je zvolena jako poslankyně do Národního shromáždění. V Československu to voní svobodou a nadějí. Jenže přišel rok 1948, k moci se dostávají komunisté a Milada se ocitá na černé listině…
Zdeněk Ležák není na poli českého historického komiksu žádným nováčkem. Už má za sebou práci na šestnácti komiksových kouscích, ve kterým se mimo jiné věnoval například postavám Jana Žižky, Karla IV. nebo Marii Terezii. Z novějších dějin zasvětil komiksy TGM či skupině Tři králové. Jeho dějepisný záběr je vskutku široký, a díky tomu se v Ležákových knihách proplétají souvislosti – tak například v Miladě Horákové se dostane na Masaryka i na drobnou zmínku o Třech králích. Pozornost je ale samozřejmě zaměřena na postavu Milady Horákové v kontextu historických souvislostí.
Ležákovi se bravurně podařilo propojit jeden lidský příběh s velkými politickými dějinami, a to nejen obrazně, ale doslova. V knize se vyskytuje několik celostránkových ilustrací jakoby bokem od Miladina příběhu. Tyto ilustrace jsou uváděny jako FAKTA a obsahují základní informace, které potřebujete k pochopení souvislostí Miladina života. Jsou tu Fakta o první republice, Fakta o druhé republice nebo Fakta o protektorátu. Tyto vsuvky nepůsobí vůbec rušivě, děj knihy nepřerušují a zároveň máte při čtení možnost na chvíli vydechnout.
Otázkou samozřejmě je, zda u stostránkové knihy potřebujete oddych. Kniha je koncipována jako vyprávění o životě jedné z nejvýraznějších ženských osobností 20. století. Jenže v komiksu se ztrácí bubliny s přímou řečí a je tu jen všudypřítomný vševědoucí vypravěč. Proto jsem měla malinko problém se do knihy začíst a dočíst ji během jednoho odpoledne. Polidštění historické osobnosti nedosáhnete jen tím, že napíšete, kolik měla sourozenců a jaký s nimi měla vztah. Chybělo mi tu víc rozebrat vztah Milady a jejího manžela Bohuslava. Jak se na její aktivity díval on? Celé mi to přišlo malinko odtažité. Dál v knize postrádám stránkování a zejména pak přepisy německých vět. Jsou to maličkosti, ale potěšily by mě.
Co mi ale hodně sedlo, byla historizující kresba Štěpánky Jislové. Kontury postav jsou jemné, sem tam je přiznána tužka, což působí přirozeně a lehce. Ke kresbě perfektně sedí coloring v červeno-žluto-sépiových barvách. Mám pocit, že Štěpánka přesně vystihla styl, který se k postavě Milady Horákové hodí. Detaily obličejů jsou precizní a neměla jsem problém s poznáním tváří na první pohled. Tedy většinou… Například Tři králové mi přišli jako tři bratři. Podobně mi splývaly postavy v samotném závěru knihy. Ale to není divu, protože najednou tam byla spousta postav a špatně se orientovalo v tom, kdo je vlastně kdo. Naštěstí je na konci knihy několik desítek medailonů postav, se kterými se v komiksu setkáme, včetně zachycení jejich kresleného obličeje z knihy. Škoda, že po medailonech nenásleduje i výčet dalších knih, ve kterých by si zájemci mohli dohledat další informace o Miladě Horákové.
Zdeněk Ležák a Štěpánka Jislová ve svém komiksu otvírají jednu z kapitol českých dějin, o které se hodně mluví, ale vlastně se o ní málo ví. Většina lidí zná Miladu Horákovou pouze jako pasivní figurku v jednom z největších monstrprocesů 50. let. Už méně se ví o tom, jaká Milada opravdu byla. To se autoři v tomto komiksu pokusili změnit. Procesu samotnému věnují dostatek místa, ale přitom je tu stále přítomná Milada a její snaha pomáhat lidem. Ano, v samém závěru knihy se autoři neubránili jemnému patosu, ale ten už se za těch sedmdesát let stal jistou součástí tohoto příběhu.
V komiksu sledujeme příběh Milady Horákové od narození až do okamžiku její smrti. Seznamujeme se s jejími sourozenci, ocitáme se s ní na univerzitě i na pražském magistrátu, kam na konci dvacátých let nastupuje. Milada v této době potkává jednu ze stěžejních postav té doby: Františku Plamínkovou, političku a feministku, která Miladu přivede do Ženské národní rady. Atmosféra v Československu ale pomalu houstne a za dveřmi je druhá světová válka. Ta Miladu zbavuje zaměstnání, kdy jsou ženy propuštěny ze svých úřednických míst, kam jsou dosazeni lidé odsunutí z pohraničí. Milada se ale nevzdává a účastní se domácího odboje. Bohužel je prozrazena, zatčena a následně deportována do Terezína, odkud ji převezou do německého města Aichachu, kde se dočká konce války. Po válce se Milada odhodlaně opět vrhá do politického života: obnovuje Ženskou národní radu, je zvolena jako poslankyně do Národního shromáždění. V Československu to voní svobodou a nadějí. Jenže přišel rok 1948, k moci se dostávají komunisté a Milada se ocitá na černé listině…
Zdeněk Ležák není na poli českého historického komiksu žádným nováčkem. Už má za sebou práci na šestnácti komiksových kouscích, ve kterým se mimo jiné věnoval například postavám Jana Žižky, Karla IV. nebo Marii Terezii. Z novějších dějin zasvětil komiksy TGM či skupině Tři králové. Jeho dějepisný záběr je vskutku široký, a díky tomu se v Ležákových knihách proplétají souvislosti – tak například v Miladě Horákové se dostane na Masaryka i na drobnou zmínku o Třech králích. Pozornost je ale samozřejmě zaměřena na postavu Milady Horákové v kontextu historických souvislostí.
Otázkou samozřejmě je, zda u stostránkové knihy potřebujete oddych. Kniha je koncipována jako vyprávění o životě jedné z nejvýraznějších ženských osobností 20. století. Jenže v komiksu se ztrácí bubliny s přímou řečí a je tu jen všudypřítomný vševědoucí vypravěč. Proto jsem měla malinko problém se do knihy začíst a dočíst ji během jednoho odpoledne. Polidštění historické osobnosti nedosáhnete jen tím, že napíšete, kolik měla sourozenců a jaký s nimi měla vztah. Chybělo mi tu víc rozebrat vztah Milady a jejího manžela Bohuslava. Jak se na její aktivity díval on? Celé mi to přišlo malinko odtažité. Dál v knize postrádám stránkování a zejména pak přepisy německých vět. Jsou to maličkosti, ale potěšily by mě.
Co mi ale hodně sedlo, byla historizující kresba Štěpánky Jislové. Kontury postav jsou jemné, sem tam je přiznána tužka, což působí přirozeně a lehce. Ke kresbě perfektně sedí coloring v červeno-žluto-sépiových barvách. Mám pocit, že Štěpánka přesně vystihla styl, který se k postavě Milady Horákové hodí. Detaily obličejů jsou precizní a neměla jsem problém s poznáním tváří na první pohled. Tedy většinou… Například Tři králové mi přišli jako tři bratři. Podobně mi splývaly postavy v samotném závěru knihy. Ale to není divu, protože najednou tam byla spousta postav a špatně se orientovalo v tom, kdo je vlastně kdo. Naštěstí je na konci knihy několik desítek medailonů postav, se kterými se v komiksu setkáme, včetně zachycení jejich kresleného obličeje z knihy. Škoda, že po medailonech nenásleduje i výčet dalších knih, ve kterých by si zájemci mohli dohledat další informace o Miladě Horákové.
Zdeněk Ležák a Štěpánka Jislová ve svém komiksu otvírají jednu z kapitol českých dějin, o které se hodně mluví, ale vlastně se o ní málo ví. Většina lidí zná Miladu Horákovou pouze jako pasivní figurku v jednom z největších monstrprocesů 50. let. Už méně se ví o tom, jaká Milada opravdu byla. To se autoři v tomto komiksu pokusili změnit. Procesu samotnému věnují dostatek místa, ale přitom je tu stále přítomná Milada a její snaha pomáhat lidem. Ano, v samém závěru knihy se autoři neubránili jemnému patosu, ale ten už se za těch sedmdesát let stal jistou součástí tohoto příběhu.
Hodnocení autora recenze