Keltové se na území dnešní České republiky pohybovali před více jak dvěma tisíci lety. Jedná se tedy o starověk, přesněji dobu železnou. Přestože by se mohlo zdát, že se jedná o dobu „barbarskou“, není tomu úplně tak. Keltové patřili mezi inovátory s vysokou kulturou. Z oděvnictví jim vděčíme například za vynález a rozšíření kalhot.
Na archeologických nalezištích nacházíme pinzety na trhání ochlupení, lžička na čištění uší, tyčinky k údržbě nehtů, břitvy, hřebínky a bronzová zrcátka. Tyto důkazy nám slouží k potvrzení předpoklady, že Keltové se o sebe pečlivě starali.
Většina mužů nosila kalhoty, které byly významnou keltskou inovací, neboť do doby laténské muži nosili pouze suknice nebo jen dlouhé tuniky. Dále nosili pestrobarevné tuniky, přibližně do půli stehen dlouhé košile, opásané koženými opasky. Zdobné železné spony držely pláště z vlny přes ramena, kdy zdobení odráželo postavení muže. Na pravé straně bojovníci nosili meče. Na nohou měly kožené krpce, nebo uzavřené boty jednodušších tvarů, dřevěné podrážky se připínaly do horšího počasí. Kelty zdobily náramky, nápažníky, švartnové kruhy, náhrdelníky, spony, opasky používali kožené, železné, tkané. Keltové si holili tváře, nechávali si kníry a někteří si také barvili vlasy.
Ženy nosily vlasy rozpuštěné, v copech nebo složitých účesech, jejichž tvar držely různé síťky nebo plachetky. Odívaly se do spodních lněných šatů s rukávy, přes které se nosil takzvaný peplos – látkový tunel, který se na ramennou sepnul sponami a v pase převázal opaskem. V zimě byly peplosy vlněné, v létě bylo možné nosit jen spodní šaty nebo jen lehký lněný peplos či kombinaci obojího.
Šperky ukazovaly společenské postavení, ženy požívaly zdobná spínadla, bronzové náramky, švartnové náramky, náramky ze skla, bronzové prsteny, nánožníky, bronzové nákrčníky, řetězové opasky zdobené emailem.
O Keltech také víme, že rádi nosili pestré oděvy. Upředené nitě nebo i hotové látky bylo tedy nutné obarvit. Některé postupy byly jednoduché a barviva snadno dostupná. Jiná, vzácná barviva jako šafrán nebo purpur, se musela dovážet. Stejně tak existovaly složité barvící lázně, kde se používala například zkvašená moč, popel a další pro nás dnes nezvyklé suroviny. Proto se i z barvířství postupně stalo samostatné řemeslo.
K barvení se využívaly hlavně plody a květy: černý bez – fialová, ibišek – růžová, kurkuma – žlutá, ostružiny, borůvky – fialová, červená řepa – červená, růžová.
Listy a slupky: břečťan – zelená, březové listí – žlutozelená (v kombinaci s modrou skalicí tmavě zelená), slupky cibule – rezavohnědá, kopřiva – zelená. Jako mořidla sloužily, síran měďnatý neboli modrá skalice a kamenec.
Autor: Jiří Kalát
Foto: Jaromír „Zajda“ Zajíček
