Čeští neonacisté se radovali marně, procesu se ani po deseti letech nevyhnou

Soudy stíhání zastavily kvůli přílišné délce. Jedním z argumentů bylo to, že musejí jednat v souladu s Evropskou úmluvou o lidských právech. Ta říká, že účastníci procesu mají právo na vyřízení věci v přiměřené lhůtě. Podle soudů bylo toto právo porušeno, a protože ČR musí pravidla úmluvy respektovat, tak se shodly, že nemohou reagovat jinak než zastavením trestního stíhání.

Jenže Nejvyšší soud s tím nesouhlasil a tento zásadní argument smetl ze stolu. Právo to zjistilo z rozhodnutí, které má k dispozici. Soud v nálezu poukázal na rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva, podle kterého je na samotných státech, aby zjednaly nápravu v kauzách s nepřiměřenou délkou stíhání.

Navíc podle soudu ani samotná úmluva nestanovuje způsob, jakým má k nápravě v takových kauzách dojít. A ani neukládá státu povinnost trestní stíhání zastavit. Podřízené kauzy přitom rozhodly tak, že se úmluva „musí poslouchat“.

Další problém je podle NS v tom, že aby soudy mohly dojít k takovému verdiktu, tak by měla být taková možnost zakotvena ve vnitrostátních právních řádech. A to v současnosti není.

„Není proto důvod k tomu, aby ve věci obviněných bylo rozhodnuto způsobem, který zvolily soudy nižších stupňů,“ napsal do nálezu předseda trestního senátu Ivo Kouřil.

I Nejvyšší soud ale zároveň uznal, že kauza trvá příliš dlouho. Detektivové tehdejšího policejního Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ) v čele s Robertem Šlachtou totiž rozjeli zatýkání už v říjnu 2009. Následně obvinili například zakladatele Národního odporu Filipa Vávru, bývalého předsedu pražské odnože rozpuštěné ultrapravicové Dělnické strany Patrika Vondráka nebo Michaelu Dupovou z ženské odnože NO nazvané Resistance Woman Unity.

Policisté a žalobci jim mimo jiné kladli za vinu pořádání pochodů za uctění padlých příslušníků SS, vylepování propagačních materiálů Národního odporu v centru Prahy nebo organizování neonacistických koncertů „bílé muziky“.

S délkou řízení by se nyní měly soudy rychle vypořádat. NS je dokonce vyzval k tomu, aby vyvinuly maximální úsilí k co nejrychlejšímu ukončení trestního stíhání. A pokud by rozhodly o vině obžalovaných, tak mají délku stíhání zcela zásadně promítnout a zohlednit při udělení trestu.

„Je pak věcí státu, aby případně i dalšími opatřeními kompenzoval újmu obviněných přivozenou nesplněním povinnosti orgánů činných v trestním řízení (zde soudy) rozhodnout věc v přiměřené lhůtě,“ napsal také do verdiktu Kouřil.