Recenze: Sarah Perryová – Melmoth

Vytvořeno 31. 7. 2020 1:00

Autor: Jitka Culková

Nestává se často, aby britská spisovatelka napsala román z Prahy. Když se tak stane, budí to přirozeně zájem. Sarah Perryová Prahu využívá jako kulisu pro mysteriózní příběh plný lidského selhání a odpuštění. Praha se v jejím románu Melmoth vrací do časů, kdy byla vnímána jako tajemné město, kde se může stát cokoliv.

Melmoth, Melmotte, Melmotka. Legenda vypráví, že jedna z žen, které našly prázdný Kristův hrob, později tuto událost zapřela. Musí tak bloudit světem až do skonání, bez oddechu a sama. Pozoruje a vyhledává ty nejzoufalejší a nejzkaženější lidi a přináší svědectví z míst, kde chybí svědci ukrutností. Melmoth vyhledává ty nejosamělejší, kteří na sobě ucítí její pohled, a právě ty vyzývá, aby s ní putovali světem.

Nový román Sarah Perryové nemá ucelený děj. Kniha se skládá z několika příběhů, které se proplétají a dohromady skládají mozaiku krutých činů. První příběh, který rozehrává román, začal v malém městečku u řeky Ohře a odehrává se za druhé světové války. Není třeba být historik, aby čtenář pochopil, kam se děj bude posouvat, když je vypravěčem etnický Němec a za sousedy má Židy. Ostatně většina příběhů o zradě, krutosti, vědomém i nevědomém ubližování je poměrně předvídatelná.

Každý antihrdina během páchání svého malého zla cítí, že je sledován. Možná je to svědomí, možná tajemná žena v černém. Příběhy se odehrávají po celém světě, ale sbíhají se v uličkách Starého města pražského. Upoutávka na krásně propracované obálce knihy nelže, opravdu jde o „román z Prahy“. Perryová používá naše hlavní město k navození atmosféry tajemna, je vidět, že centrum Prahy zná, nicméně s jejími postavami nezabrousíme dál než na Staroměstské náměstí na jedné straně a Národní divadlo na té druhé. Na této ose se nachází Klementinum, kde sídlí Národní knihovna a Karlův most, proto se i tyto dvě stavby v knize často objevují.

Díky Praze má román pro Čechy větší kouzlo, nicméně i zde Perryová selhává. Začátek knihy rozehraje tajuplně a scény z Klementina a jeho okolí jsou poutavé. Poté už jen parazituje na této atmosféře a dál ji nerozvíjí. Pokud se začátek s toulkami pošmournou Prahou podobá románům Miloše Urbana, tak v pozdějších částech knihy už toto srovnání působí pro Urbana urážlivě. S Urbanovým románem Lord Mord má Melmoth jisté společné rysy – Prahu jako důležitou součást děje, děsivou postavu z mýtů a snahu donutit čtenáře věřit na zdánlivě nereálné věci. Melmoth ovšem klouže po povrchu, uchyluje se k laciným trikům a nedokáže vytvořit ucelený příběh. Jednotlivé kamínky mozaiky fungují a jsou čtivé, ale co z toho, když jako celek nefungují.

Příběh o stárnoucí Angličance, která se v Praze dobrovolně trestá za tajemný hřích a je nejpodrobněji popsanou postavou, se na konci knihy dočká velkého finále. Nicméně na čtenářském patře zůstává pachuť. Hřích nebyl tak šokující, rozhřešení se rozplizlo do frází a Melmoth se nakonec ukáže jen jako prázdná figurka.

Perryová vytvořila mozaiku příběhů o lidské špatnosti. Některé z příběhů jsou hodně nápadité, jiné naopak klišé. Kdyby tvořily ucelenější děj a závěr negradoval do fantaskního konce, román by působil mnohem sympatičtěji. I když geneze díla je pohnutá – autorka román Melmoth psala během těžké nemoci – samotný román působí nehotově.

Cesta po lidských krutostech se strašidlem v zádech vyžaduje oproštění od očekávání velkého románu. Praha je velkým kladem této knihy a je fascinující sledovat, jak naše dějiny a historické postavy vnímá cizinec.

Název: Melmoth
Autor: Sarah Perryová
Překlad: Rani Tolima
Nakladatelství: Argo
Místo vydání: Praha
Rok vydání: 2020
Vydání: 1.
Počet stran: 277
ISBN: 978-80-257-3127-7