Masakr na mostě v Ústí nad Labem. Rekonstrukce nepotrestaného poválečného zločinu na Němcích
31. července 1945 vybuchnul v Ústí nad Labem muniční sklad. Exploze posloužila jako záminka pro vraždění německých obyvatel města na mostě doktora Edvarda Beneše. Následné vyšetřování trvalo několik hodin a bylo uzavřeno bez důkazů.
Most doktora Edvarda Beneše je starší ze dvou silničních spojnic přes řeku v Ústí nad Labem. Masivní ocelová konstrukce na dvou pilířích se začala stavět v březnu 1934, v provozu je od srpna 1936.
„Ten most byl na svou dobu mimořádným technickým počinem. Mezi mostními pilíři měl největší rozpětí v republice,“ popisuje historik ústeckého muzea Martin Krsek.
Masakr na mostě v Ústí nad Labem. Rekonstrukce událostí, rozhovory s historiky
Neobvyklé bylo i jeho jméno. V německém prostředí Sudet zvítězilo na radnici v Ústí nad Labem jméno prezidenta Edvarda Beneše. V napjaté době mělo pravděpodobně symbolizovat mírumilovné soužití Čechů a Němců v jednom státě.
„Byla to iniciativa místních Němců, především starosty Leopolda Pölzla, budoucího významného odpůrce fašismu, který toto jméno v zastupitelstvu prosadil,“ vysvětlil Krsek.
Stavbu nového mostu mezi Ústím nad Labem a Střekovem si vyžádal hlavně rozvoj průmyslu a automobilismu. Starý kombinovaný železniční most už provozu přestával stačit.
„Střekov se v roce 1936 stal samostatným městem. Do té doby byl nejlidnatější obcí Československa, především v souvislosti s přítomností frmy Schicht, která zaměstnávala přes tři tisíce lidí,“ dodává Krsek.
Válku přežil jen se štěstím
Válku most s klouzavou dřevěnou dlažbou přečkal jako Hermann Göring Brücke. Jeho odstřelení v květnu 1945 zabránil voják wehrmachtu Ústečan Josef Patz, který z mostu svévolně odstranil výbušniny. V tu dobu bylo Ústí součástí říše, která válku prohrála.
Annu odsoudili do gulagu, zbytek její sudetoněmecké rodiny šel do sběrného lágru
Číst článek
„Žilo tady asi pět nebo šest tisíc Čechů a asi 45 tisíc Němců – většinou to byly ženy, děti a senioři, protože muži byli, až na výjimky, někde v zajateckých lágrech. Panovala tu napjatá atmosféra, hodně lidí páchalo sebevraždy, především poté, co se dozvěděli, že budou odsud vyhnáni,“ popisuje poválečnou náladu ve městě bývalý ředitel archivu v Ústí nad Labem Vladimír Kaiser.
Z většiny obyvatel města se stali lidé druhé kategorie. Byli označení bílou páskou s písmenem N. Poválečná averze vůči Němcům v Ústí nad Labem vygradovala 31. července 1945 odpoledne právě na mostě Doktora Edvarda Beneše.
„Tehdy zrovna skončila směna pro THP pracovníky u Schichtů, a protože Němci nesměli jezdit tramvají, šli pěšky přes most. Tehdy došlo v prostoru muničního skladiště v Krásném Březně k sérii explozí, které trvaly asi 20 minut. A protože bylo zataženo, tak se tlaková vlna z těch výbuchů odrazila od mraků a rozflákala okna tady kolem nádraží,“ vypravuje Kaiser.
Do Labe s nimi!
Výbuch muničního skladu v ústecké čtvrti Krásné Březno si vyžádal 27 mrtvých a desítky raněných. Ti, kteří toužili po pomstě a násilí, měli jasno – byla to sabotáž, Němci zvedají hlavu. Do Labe s nimi!
„Když je shodili, tak buď dopadli na mělčinu a zabili se, nebo po nich ti nahoře stříleli. Co bylo hodně drsné, jak jsem zjistil: shodili tam kočárek s dítětem a vzápětí jeho matku, která zoufale bojovala a ukousla tomu pachateli článek prstu. Kupodivu to mělo šťastný konec, protože pod Mariánskou skálou kotvil šíf z Holandska, a ti šífáci tu matku i s dítětem vytáhli a schovali ji do podpalubí,“ popisuje Kaiser.
Násilí vůči Němcům se rozhořelo i v jiných částech města.
„Před východem z nádraží řádil nějaký holohlavý, asi padesátiletý chlap v montérkách. Měl urvanou nohu od stolu, ze které koukal šroub. Tou rozbíjel lebky lidem, bylo tam asi 12 obětí. Třetí místo toho pogromu bylo na dnešním Mírovém náměstí před budovou spořitelny. Tam byl protipožární bazén, kam lidé začali Němce házet. Drželi je pak bidlem pod vodou tak dlouho, až se utopili,“ přibližuje tehdejší události historik.
Očitý svědek vzpomíná
Události toho červencového odpoledne před lety popsal očitý svědek – tehdejší předseda zásobovací a vyživovací komise ústeckého místního národního výboru Vladimír Novák.
„Slyšeli jsme obrovský výbuch a viděli jsme za Mariánskou skálou kouř, ale nevěděli jsme, co se děje. Tak jsme sedli do auta a jeli se podívat, co se tam děje, takže nejpozději do 10 minut od výbuchu jsme tam už byli. Jen chvíli po nás tam pak přijeli hasiči. Kolega povídá, že musíme informovat náš národní výbor v Praze, co se děje, že tu vybuchl muniční sklad. Když jsem jel nazpět, už jsem viděl první pogrom, a to u mostu dr. Beneše.“
Výprask na mostě dostal i jeho zachránce, bývalý německý voják Josef Patz. Na mlácení svých německých sousedů se ale nepodíleli Češi z Ústí nad Labem, Střekova nebo Krásného Března. Naopak se, podobně jako předseda Vondra, snažili útokům bránit, nebo místní Němce alespoň varovat.
Před 75 lety začal ‚Brněnský pochod smrti‘. Město opustilo 20 tisíc lidí, 1700 z nich nepřežilo
Číst článek
Násilnické skupiny vyjmenovává ústecký archivář Vladimír Kaiser: „Masakr prováděly Revoluční gardy, československá armáda, a částečně se do toho zamotala i sovětská armáda, a největší počet byli úplně neznámí lidé, kteří přijeli v pracovním oblečení vlakem 31. července z Prahy dopoledne.“
Pořádek ve městě nakonec zjednala policie.
Kolik si řádění v Ústí nad Labem na konci července vyžádalo obětí, se nikdy přesně nezjistilo. Některé z nich řeka odnesla až k saskému Königsteinu.
Kromě reakce tisku bezprostředně po masakru se u nás o ústeckém vraždění mlčelo. Německé odhady mluví až o dvou tisících mrtvých. Historik Vladimír Kaiser se při svém bádání ale dostal k řádově nižším číslům.
„Ty počty jsou trošku jiné – v té nádrži bylo utopeno asi 5 osob a před nádražím bylo ubito asi 18 lidí, tedy 23 obětí tady ve městě. A z Benešova mostu bylo shozeno, tam ten počet není přesný, to odhaduji, tak 43 až 80 lidí, ne víc,“ říká.
Záhadný prvopočátek
Průběh tohoto tragického odpoledne v Ústí nad Labem je zmapován celkem dobře. Záhadou ale už nejspíš zůstane jiskra, která celé řádění zažehla. Upozorňuje na to historik Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem doktor Jaroslav Rokoský.
„Nevíme, co bylo příčinou výbuchu muničního skladu – byl to čin werwolfů – německá sabotáž, nebo naopak provokace české strany, organizovaná lidmi kolem štábního kapitána Bedřicha Pokorného? Nebo to byla prostě jen nešťastná náhoda? To dodnes není jasná,“ shrnuje Rokoský.
Možných příčin samotného výbuch je několik. Jejich výzkumem se zabýval bývalý ředitel archivu města Ústí nad Labem Vladimír Kaiser, který některé z nich popisuje.
„Existuje asi osm hypotéz, a každá z nich je věrohodná. Buď to může být nešťastná náhoda, spojená s naštvaností proti Němcům. Ten muniční sklad nezaložila Rudá armáda, ale československá, a to 25. května 1945: byly tam nejen zbraně, nalezené po lesích, ale i cenné předměty – sochy, koberce, piana, atp. Na delaboraci munice vzali esesáky, kteří byli v internačním táboře. Jeden z nich si mohl říct, že když jsou v háji oni, tak Češi budou taky,“ konstatuje.
Štábní kapitán Bedřich Pokorný
Další možnou příčinou mohla být snaha zakrýt nelegální obchodování vojáků s cennostmi, zbraněmi a municí. V jiné zas hraje hlavní roli nejasná postava štábního kapitána Bedřicha Pokorného. Víc o něm prozradil historik ústecké univerzity doktor Rokoský.
„Za muže v pozadí ústeckých událostí bývá někdy označován Bedřich Pokorný. Ten ihned po válce vstoupil do KSČ a nastoupil na ministerstvo vnitra, konkrétně do zpravodajského odboru Z, tedy do odboru politického zpravodajství. Měl ambice i zkušenosti, za první republiky působil jako zpravodajec na Slovensku, kde se zaměřoval na protimaďarskou činnost. Měl také schopnosti a nejasnou protektorátní minulost. Každopádně se podílel na brněnském pochodu smrti koncem května 1945,“ shrnuje historik.
Před 75 lety odeslala vláda spojencům důležité memorandum, chtěla podporu pro odsun Němců
Číst článek
Důležité materiály a informace se shromažďovaly právě u Pokorného. Ten s nimi zacházel podle své libosti, případně podle přání strany. Koncem července se Pokorný, muž na černou práci, objevil i v Ústí nad Labem.
Podle ústeckého archiváře Vladimíra Kaisra byl Bedřich Pokorný za války agentem gestapa. Překvapivá je i rychlost, s jakou na sever Čech politický zpravodaj dorazil. „Objevil se v Ústí buď ještě před výbuchem, nebo jen těsně po tom. Při tehdejších silnicích se sem ale jelo nejméně dvě hodiny. Hned začal vyšetřovat. Vyšetřoval celou noc a druhý den, ve středu dopoledne, přijela do Ústí vládní delegace, vedená ministrem národní obrany generálem Svobodou a ministrem vnitra Václavem Noskem.“
Štábní kapitán Pokorný o svojí roli při výbuchu v Krásném Březně nebo masakru v Ústí nikdy nepromluvil. Kvůli svým pracovním metodám strávil potom několik roků ve vězení a v 60. letech si podle oficiální verze sáhl na život.
Oficiální závěr vyšetřování
Vyšetřování generála Svobody a ministra Noska bylo hotové hned. Tisková konference s jeho závěry byla už druhý den a výsledek byl jednoznačný. Jednalo se o sabotáž Werwolfů, tedy členů nacistické záškodnické organizace.
Ti skutečně měli na konci války výcvikové středisko v Ústí nad Labem v Krásném Březně. Podle doktora Rokoského ale důkazy pro oficiální verzi chybějí. „Na základě jakých důkazů to mohli říci? Jak o tom mohli něco vědět? To se nevyšetří přes noc. A koneckonců, do dnešní doby to není jasně ošetřeno, a nenajdeme to ani v dalších materiálech a dokumentech, včetně toho, kdy o tom Václav Nosek 3. srpna referuje československé vládě,“ shrnuje.
Ústecký archivář Vladimír Kaiser také připomíná, že v létě 1945 jednali spojenci v Postupimi o poválečném uspořádání Evropy. „V době toho výbuchu probíhala jednání Postupimské konference. O osudu Němců bylo už rozhodnuto předtím, na Jaltě. Ale pří této konferenci to mohlo posloužit jako argument, aby se to udělalo rychleji. Žádné té hypotéze nedávám přednost, zůstává tam veliký otazník.“
Pozornost světových médií masakr v Ústí nad Labem získal právě proto, že k němu došlo během konání konference v Postupimi.
Na zprávy v zahraničním tisku reagoval prezident Edvard Beneš, jehož jméno ústecký most nese, ve svém projevu v Mělníku v říjnu 1945: „V poslední době jsme však kritizováni v mezinárodním tisku, že přesun Němců se u nás provádí nedůstojným způsobem. Děláme prý totéž, co dělali nacisté nám. Ať výtky ty, drazí přátelé, jsou snad v jednotlivostech pravdivé, či nikoli, prohlašuji zcela kategoricky, že naši Němci musí do Říše odejít a v každém případě odejdou.“
Těmi „jednotlivostmi“ prezident Beneš zřejmě myslel tisíce životů, které si události divokého odsunu u nás vyžádaly.
Ústecký masakr je jedním z nepotrestaných československých válečných zločinů. Jak podotýká ústecký archivář Vladimír Kaiser, běsnění toho červencového odpoledne dnes v Ústí nad Labem připomínají dvě pamětní desky.
„První je z roku 2005 na mostě. Druhá je, aby se nezapomnělo na ty, kteří při tom výbuchu zemřeli nebo byli zraněni, těch bylo asi 28. Ti mají v místě, kde to bouchlo, dnes je tam nějaká stavební firma, také pamětní desku,“ doplnil Kaiser.
