Hlavní obsah

Mentální trénink frčí v Entropiqu. Expertka prozradila, co je nejdůležitější

Fyzička je dobrá věc, ale pokud nefunguje hlava, mohou mít i ty největší hvězdy problém. Platí to pro fotbal, hokej, ale třeba i pro stále populárnější svět esports. Svůj pohled na důležitost psychiky nabízí Gabriela Kloudová, která funguje kromě jiného jako sportovní psycholožka a mentální koučka ve špičkovém esports týmu Entropiq. „Pracuji se sportovci všeho druhu, tedy s těmi, kteří pracují fyzicky, ale teď jsem přibrala do portfolia i esportovce," prozrazuje ve videu týmu mladá dáma. „Psychologická a mentální příprava je často hodně podobná," dodává.

Foto: Sport.cz

Mentální koučka esportového týmu Entropiq Gabriela Kloudová

Článek

Říkáte, že je mentální příprava hodně podobná. V čem se tedy liší?

Moc se neliší. Jsou tam ale rozdíly v technickém výkonu. U klasických sportů je hodně důležitá fyzická příprava a kondice, což u esportovců není. Ale zároveň je u nich kladen daleko větší důraz na mentální přípravu, protože je důležité, aby se dokázali perfektně soustředit, aby se dokázali zaměřit na určitou věc, přijímat určitě informace, rozhodovat se efektivně a rychle. A zároveň nesmějí ztrácet koncentraci, což je hodně těžké, když je třeba celodenní turnaj. Musejí jet pořád naplno a mozek musí podávat maximální výkon.

Vidíte i další rozdíly?

U fyzických sportů se dá trochu stres vyplavit fyzickou aktivitou, jedeme naplno a vyplaví se adrenalin, výkon se pak dostane na maximum. Sportovec prostě vyběhne na trať, dá úder do míčku. To u esportu nejde, jste na místě a musí makat na plné obrátky, i když se tam točí různé emoce. Esportovci tam často nemohou křičet na plné koule a dělat nějaké skopičiny, nebo do něčeho začal mlátit. Je tady hodně důležitá emoční kontrola, musí s ní umět pracovat. Musí se umět odreagovat a nepřenášet si to do jiných zápasů.

Jak toho lze dosáhnout, co v takové chvíli pomáhá?

Jsou to individuální techniky, říká se jim často stop techniky. Buď je to tak, že potřebuje člověk zastavit negativní myšlenky, člověk si představí tu velkou značku stop a řekne, tak a dost. Teď neřeš předchozí chyby, musíš hrát naplno, musíš jet dál. Někdo třeba používá jedno slovo – jeď, makej, dělej. Někdo může být i trochu sprostý, může ho to nakopnout. Někdo si to říká pro sebe, jiný zase nahlas.

Jsou fyzická připravenost a zdravý životní styl nezbytnou podmínkou pro úspěch v esports?

Nemyslím si, že je to základem, ale hraje to svou roli. Dvacet procent celkové energie spotřebuje mozek a ve vypjatějších chvílích je to ještě daleko víc. A my potřebujeme energii někde dobíjet, ať už stravou, nebo právě fyzickou přípravou. I výzkumy ukázaly, že čím je lepší fyzička, tím jsou lepší reflexy, dokážou se lépe soustředit. Vydrží toho víc, když jsou turnaje dlouhé a vyčerpávající. Ono se zdá, že člověk sedí a nic nedělá, ale ve skutečnosti mozek spotřebuje fakt spoustu energie. A když se zeptáte hráčů, tak jsou po turnaji pěkně vyčerpaní.

Mohou dobít energii i během turnaje?

Jde to, třeba formou různých relaxací. Někdo má tendenci, že si jde třeba na dvacet minut lehnout. To hodně pomáhá. Záleží, jak je ten člověk schopný během vteřiny usnout a za dvacet minut se probudit. Ne každému je to úplně vlastní. Kdo to dokáže, má obrovskou výhodu. Dají se ale vymyslet i svalové relaxace, vizualizace, vyčištění hlavy.

Důležitá je i týmová chemie, že?

Každý tým je silný tak, jako je silný jeho nejslabší článek. Říká se to o řetězu, ale dá se to použít i tady. Je to metafora. Na každém jedinci záleží a hodně. Je třeba nastavit komunikační kanály, aby kluci věděli, že chyba je normální, můžu se ozvat, ale máme jeden cíl a chceme se někam dostat. Tady vnímám i docela fluktuaci v českých a slovenských týmech, protože nějakou dobu trvá, než se ten tým sehraje, než se naučí spolu komunikovat. Když se tým bude měnit, je sloožité dostat se výš na světové žebříčky. Je na čase začít se zabývat diagnostikou a výběrem toho hráče. Není to jen o rankingu a úspěšnosti toho hráče, ale musí se sledovat i jeho osobnost, jakou má motivaci hrát. Někdy se stane, že to hráče prostě přestane bavit. Stane se, ale takového hráče si přece nemůžete vzít do týmu. Motivace se musí řešit už když hráče získáváte. Je třeba zjistit, kam to chce dotáhnout, jestli má ambice, jestli tomu chce obětovat v podstatě svůj život. Musí tomu obětovat hromadu času, osobních vztahů Je dobré sledovat, jestli hráč nebere tým jako takový mezistupínek a chce se přes tým, který má zrovna úspěch dostat dál. Pak tam není ten týmový duch.

Komunikaci v týmu asi hodně ovlivňuje i trenér, že?

Je to tak. Musí se mluvit a nahlas. Kluci mají občas tendenci předpokládat, že ten druhý to ví, že všichni přemýšlejí stejně. Ale musí si uvědomit, že i když je to třeba můj nejlepší kamarád, nepřemýšlí často stejně jako já. Když přijde po pár prohrách špatná nálada, je třeba to říct nahlas. Potřebujeme něco udělat, něco změnit. Kluci, jedeme. Zápasy trvají chvíli a do nového je třeba jít s čistou hlavou. Otázkou je, jestli to zvládne trenér, ale měli by to zvládat i samotní kluci. Jak se emočně zachová jendotlivec, to ovlidní pak celý tým.

Musí tedy někdy porážku umět hodit za hlavu?

Porážka se za hlavu hází špatně, to platí pro všechny sporty, Je důležité umět se zaměřit na to tady a teď. Až skončí turnaj, můžu se prohrou zabývat, mám x času a můžu to probrat donekonečna. Jsou sestřihy ze zápasů. Teď ale musím hrát na maximum, na sto procent, bez ohledu na chyby a únavu.

Jak vůbec probíhá mentální trénink s hráči Entropiqu?

Setkáme se jednou za týden. Trvá padesát minut a ze začátku je to taková oťukávačka, kdy mapuju hráče a jejich osobnosti. Jakou mají povahu, jak zvládají stres, jak pracují pod tlakem, jak se s ním vypořádávají. Jaké mají úlevové mechanismy, jak dokážou stres zpracovat. Později už se řeší konkrétní problémy, s nimiž třeba přijde sám hráč. Pracuji systémem kognitivně behaviorální terapie, pracuje se tedy s myšlenkami i chováním. To se dá změnit na principu učení a tréninku. Kluci tak musejí na sobě pracovat i mimo naše sezení.

Naučíte hráče, jak se chovat před zápasem?

Předzápasová technika existuje, ale je to hodně individuální. Pracujeme hodně a často s dechem. Naučit se zklidnit. Břišní dýchání, zklidňující. Pak se vrátím k tomu – tady a teď. Neřeším myšlenky co by kdyby. Může to být otázka pěti minut, nic velkého. Je dobré se ale chvíli zaměřit sám na sebe a tu přípravu udělat. Často používám i techniku semafor, kdy si rozškatulkuji svůj emoční stav. Zelená je, že jsem v pohodě a prožívám zdravou nervozitu, ta musí vždycky být. Nijak mě neomezuje pro zápas. Pak je oranžová. Tam je lehká nervozita, kdy mi něco není příjemné, ale ještě se můžu vrátit taky do zelené. No a nakonec je červená. To je extrémní nervozita, kdy se třesu a to už je špatný. Když jsem na oranžové, musím se prodýchat a vrátit se zpátky k sobě a udělat nějakou relaxaci.

Jste s hráči přímo na turnajích, nebo z dálky sledujete jejich vystoupení?

Turnaje sleduji o trochu více než dřív, podívám se minimálně na skóre, jak kluci dopadli, jak se to vyvíjelo. Fandím klukům, je tam osobní aspekt.

Dá se hráč připravit i na to, aby jej nerozhodil problém s internetem?

To je velké téma výpadku internetu při esporu. Beru to jako překážku v každém jiném sportu. To jsou věci, které nemůžu kontrolovat, někdo se upískne, změní se počasí. Bičovat se za ně a trápit se tím, to nikomu nepomůže. Ani mně, ani týmu. Musíte to hodit za hlavu a soustředit se na sebe.

Jak jste na tom sama s hraním her a sportováním?

Sama hry nehraju. Dřív jsem hrála Heroes, ale není mi to cizí. Kolem lidi něco paří, je to zajímavé, ale bere mi to hodně času. Třeba začnu a pohltí mě to. Sama jsem hrála rekreačně basketbal, ale po úrazu kolena už to není možné. I to je důvod, proč jsem se vrhla na sportovní psychologii. Viděla jsem, že mentální stránka hraje velkou roli, že to i nejlepšího hráče tohle může hodně omezovat. Mám ráda prostředí sportu i osobnosti. Lidé se snaží něco dokázat, jsou pro mě osobnostně zajímaví.

Esporty nabírají na popularitě, prosadí se do budoucna ještě více?

V esportu vidím velkou budoucnost. Výhoda je v dostupnosti. I amatér se přitom může vyšvihnout do špičky, když bude makat a trénovat. Není to zkorumpovaný sport, kde vás manažer někam dotlačí. Stačí mít píli a snahu a můžete se dostat do největších turnajů. To je bomba. Záleží jen na vás samotných. Jsem ráda že můžu být u toho v Entropiqu. Snad se kluci dostanou na evropské i světové turnaje a budou se tam umísťovat na nejlepších příčkách. Věřím, že jim k tomu i já můžu pomoci a na tu metu se dostaneme.

Reklama

Související témata: