Město Hodonín - Oficiální web

Porajmos – romský holocaust: Už v prosinci 1937 byl v Německu vydán výnos o preventivním potírání zločinnosti, který mezi asociály zahrnul i „cikány, cikánské míšence a cikánským způsobem kočující osoby, které řádně nepracují a mohou se podílet na trestné činnosti“. V Říši se začalo se separováním osob romského etnika do pracovních táborů v červenci 1938. Na počátku prosince téhož roku byl vydán další dekret zabývající se řádnou evidencí všech osob označených jako „nepřátelé rasově čistého státu“. Cikáni stejně jako židé byli postupem doby stále více perzekuováni a zákazy a omezování jejich základních životních podmínek se staly součástí každodenního života těchto našich spoluobčanů.

Dne 10. července 1942 byl také v Protektorátu Čechy a Morava vydán příkaz o soupisu cikánského obyvatelstva, který vedl následně k prováděcímu nařízení o postupné internaci cikánů a cikánských míšenců druhého a třetího stupně stanovených podle Norimberských zákonů do dříve kárného pracovního tábora v Letech v dnešním okrese Písek a v Hodonínku cikánském táboře v Hodoníně u Kunštátu. Cesta většiny z nich pak pokračovala do koncentračního tábora Auschwitz II Birkenau, kde životní poutě cikánského obyvatelstva hromadně končily v plynových komorách.

Ve středu 5. května 1943 byli cikáni z celého politického okresu Hodonín, kteří nebyli doposud odsunuti, shromážděni na palandě u bývalých hodonínských mlýnů (budova naproti sýpky, která sloužila k ubytování cukrovarnických dělníků), kde byli prohlédnuti členy zvláštní úřední komise. Jen několik málo z nich bylo propuštěno, ostatní pak prošli hromadnou očistou a odvšivením. Téměř 300 osob včetně žen a dětí pak bylo ostříháno dohola a v pátek 7. května 1943 byli všichni vlakem deportováni do již tehdy obávaného koncentračního tábora „Osvěčin v Polsku“. Jak zaznamenal hodonínský kronikář: „ Nalézali se mezi nimi i slušní jednotlivci, profesor, advokát, učitelka, penzista tabákové továrny, též bohatí sedláci z Horňácka a pokojní, dávno už usazení míšenci až třetího stupně. Obyvatelstvo mělo s nimi útrpnost.“

Mgr. Galina Rucká, ředitelka Státního okresního archivu Hodonín