Anna Mrozinská (* 1999) pochází z Ostravy, jejíž vliv ve verších Anny můžeme vycítit v jisté až samozřejmé symbióze neoblomné křehkosti a niterné upřímné ráznosti vyjádření, přičemž si tyto dvě polohy kontrastně neodporují a nepůsobí protichůdně, ale jsou jakoby zajedno. V současnosti studuje filmovou vědu na FF MU v Brně. Ráda maluje a ztrácí čas v zapadlých knajpách. (připravil Dominik Bárt)
***
Nejhorší prý je,
když po někom hodíš krygl,
a on se nerozbije.
Dopadne na podlahu,
pomalu se točí –
ty můžeš jen sledovat,
jak i tvůj záchvat hysterie selhal.
***
Kolem cesty se táhnou vinohrady
a pole slunečnic
které se ještě dva týdny zpátky
natáčely ke slunci
Teď
Teď mají skoro všechny
až na pár nevyzrálých
hlavy vyklované a sklopené
jako já když se omlouvám a nevím proč
jako ty když se omlouváš
když už není za co
***
Usínala jsem s představou úhořů
s vnitřnostmi žlutými
mazlavými
jako vanilkový puding
nebo zaschlé pivo v drážce na kryglu
Usínala jsem
a viděla jsem nás
jak ty slizké úhoře polykáme
Vypadalo to spíš
že zvracíme černý motorový olej
***
Minuty jsou delší
než dny proležené v posteli.
Metr je delší
než vzdálenost mezi Brnem a Ostravou.
Mlčení je lepivá červeň kapající z nosu.
Z reproduktorů zní ticho.
Ticho.
Ticho.
Nic se neděje.
Nic mi rozklepává ruce.
Kdo klepe?
To nic.
Nic.
Nic.
***
Minulý rok
minulé léto
jsem sledovala
jak mi na zemi v pokoji
umírá můra
Jak mává křídly a nemůže odletět
jak se třepotá a pak strne
jak tohle opakuje dokola
dokud nezůstala nehybně ležet na křídlech
Teď potkávám na zemi
samé mrtvé můry
některé ušlapané
některé jen jako by spaly
***
Celý obličej
měl svěšený
jako kdyby měl v každé vrásce
každém póru závažíčka
která mu tahají kůži dolů
V každém póru
tíha mindráku nebo provinění
nebo co já vím
Tenhle svěšený ksicht
se zamlženýma očima
mi vypráví o mně
A já chci pryč
***
Přicházím do hospody v době
kdy by se ještě chlastat nemělo
a rozhodně už by se chlastat nemělo
Všude je plno
Na baru sedí chlap
s očima zavřenýma
a pusou neustále se otvírající
jako zaseknuté automatické dveře
Už by se chlastat nemělo
a lidi spí na ulepených gaučích