Chtěl jsem kluka, ale klidně budu mít jen dcery, říká atlet Helcelet, manžel Rosolové

"Adam říká, že rodíme, dokud to nebude kluk,“ smála se před dvěma lety v rozhovoru atletka Denisa Rosolová (33), dnes už Helceletová, kterou jsme ještě s těhotenským bříškem fotili na titulku Maminky. Zajímalo nás tedy, jestli její manžel změnil po narození dcerky názor…

Když jste se dozvěděl, že Denisa čeká holčičku, byl jste zpočátku maličko zaskočený. Jak to vidíte zpětně po téměř dvou letech, kdy je Evelin na světě?

Teď se za sebe trošku stydím. Ze začátku jsem, asi jako téměř každej chlap, chtěl kluka. Ale teď jsem šťastný, že máme holčičku, za nic bych neměnil a říkal jsem Denče, že by mi vůbec nevadilo mít klidně jen samé holky. Je to prostě tatínkova holčička! Líbí se mi, jak si ke mně chodí stěžovat na maminku. (smích)

Jak zpětně vzpomínáte na porod?

Bylo to dost náročné, samozřejmě hlavně pro Denču. Byla ale moc statečná. Měli jsme u porodu profesora Pařízka, za což jsem moc rád. Všechno probíhalo dobře, jen Denča rodila hodně dlouho. Ale když se malá narodila a já jsem ji šel vážit a umývat a ona mě při tom držela za prst, to bylo pro mě opravdu hodně emotivní.

Proběhly s příchodem Evelin ve vašem životě velké změny?

Určitě, i vzhledem k tréninku. Věděli jsme, že budu mít méně času na všechno kolem, že se budu muset víc starat a nebude to taková pohodička, jak jsem byl zvyklý. Ale tím, že Denča byla taky profesionální sportovkyně, tak ví, co to obnáší a co všechno je potřeba tomu obětovat. Takže se snaží zvládat opravdu všechno, abych se mohl věnovat sportu. Po téhle stránce u mě proběhla hlavně změna vnímání mého života i kariéry. Teď je na prvním místě malá, v tom pozitivním slova smyslu. Najednou mě to nakoplo k jiné motivaci v životě, mám úplně jiné priority.

Když tedy máte čas, co všechno kolem Evelinky zvládáte?

Jsem hodně pryč, takže velmi často musí všechno zvládat Denča sama. Je to složitější, třeba když je malá nemocná, protože já pak musím být mimo domov, abych něco nechytil a mohl trénovat. A to je pro mě těžký, protože s nimi doma být chci. Když je nemocná, chce být ale stejně jen s mámou, tak se snažím hlavně vařit a dělat všechno kolem, aby se Denča mohla věnovat malé.

Už jste přemýšlel, jak Evelinku nadchnete pro atletiku? V rodině dvou profesionálních atletů bude asi ta motivace snadná, ale stejně… Co kdyby ji atletika nechytla? Nebo trváte na tom, že se v ní najde každý?

Já si myslím, že to přijde samo, logicky tím, že bude s námi pořád v atletickém prostředí. Ale určitě ji k tomu nebudeme nějak nutit. Dokonce jsme se bavili, že bychom asi ani nevěděli o žádném trenérovi, kterému bychom ji svěřili, takže by se toho případně musela ujmout Denča. Ale nelpím na tom, aby se profesionálně věnovala sportu, uvidíme, co ji bude bavit a na co bude mít talent. Vypadá to ale, že bude pohybově nadaná.

Takže byste ustál, kdyby z ní byla klavíristka?

Určitě, možná bych byl i raději. Ostatně takové geny v rodině jsou, měli jsme mezi předky hodně malířů a umělců i herců. Uvidíme, jak poroste a co ji bude bavit.

Jaké další mety v atletice máte?

Pořád věřím, že jsem ještě neukázal, na co v tom sportu mám. Chtěl bych být nejlepší na světě v desetiboji, vím, že na to mám a věřím tomu. Přece jen jsem teď v tom nejlepším desetibojařském věku.

Máte i nějaké nesportovní sny?

Teď se soustředím hlavně na atletiku. Ale bavilo by mě, kdyby mě teď, když mám knírek, třeba obsadili do nějaké filmové role, to by se mi líbilo. Nebo že bych se po kariéře zkusil prosadit v politice, protože mě to hodně zajímá a mám v plánu pokračovat ve studiu, chtěl bych studovat politologii.

Budu držet pěsti… Ještě se zeptám na Denisku. Jaká je ve vašich očích máma?

Tušil jsem, že bude úžasná, a taky je. Moc mimčo chtěla a byla odhodlaná, že to všechno zvládne sama, když budu pryč. Překvapilo mě, jak perfektně všechno zvládá.

Bavili jste se o tom, kolik byste si přáli dětí?

Já jsem vyrůstal jako jedináček a vždycky jsem chtěl víc dětí, Denča by byla určitě pro a klidně by měla hned další, ale já jsem rád, že se zvládnu v rámci svých možností věnovat tomu jednomu a myslím si, že by to bylo hodně náročné. A to i finančně, protože bychom všem svým dětem chtěli dát maximum, což se nám zatím s jedním daří. Do olympiády bych chtěl určitě počkat, pak se uvidí.

VIDEO: Dojatá? Byla jsem spíš v šoku, směje se Rosolová po žádosti o ruku v přímém přenosu

Článek vyšel v časopise Maminka. Aktuální červencové číslo můžete koupit přes ikiosek.cz/maminka, tam si můžete objednat i předplatné s dárkem.