Velká část článku se zakládá na předpokladu, že tu existují dvě skupiny, zemědělci a ochranáři, které stojí proti sobě. Realita je samozřejmě mnohem složitější a házení všech zemědělců do jednoho pytle a ochranářů a v podstatě všech ostatních lidí do pytle druhého ničemu nepomůže. Sami „ochranáři“ a „zemědělci“ jsou neuvěřitelně rozmanité skupiny, které se navíc často vzájemně překrývají.
V dopisu nekritizujeme zemědělce, pouze upozorňujeme na to, že významná část převažující zemědělské praxe má různé negativní dopady. Pan Blažek píše o zemědělských demonstracích v Evropě jako o příkladu hysterie a útoku na zemědělství. Ve skutečnosti je například největší demonstrace v Německu Wir haben es satt pořádaná ve spolupráci s mnoha zemědělci za účelem přispět ke změně praxe tak, aby zemědělci i půda a krajina mohli ještě dlouho a udržitelně prosperovat. Podobně i o víkendu proběhlá demonstrace „Poslední kapka: společně za zdravou krajinu“ na zemědělce neútočila, ale právě naopak vyzývala ke zvýšení jejich podpory v zavádění udržitelných metod hospodaření.
Nikdo totiž neříká, že zemědělci mají vše změnit sami a bez podpory. Zemědělství je zásadní a zároveň obtížný obor a podnikání v něm je riskantní, zatížené administrativou a založené na nepředvídatelném a kvůli změně klimatu stále extrémnějším počasí. Je zřejmé, že v tomto musí pomoci stát i zbytek společnosti, protože zdravou krajinu s živým venkovem potřebuje každá země. Právě to také v Otevřeném dopise požadujeme. Ochota ale také musí být samozřejmě na straně zemědělců.
V diskuzi o budoucnosti zemědělství nelze totiž pomíjet například četné studie o negativním dopadu převažující zemědělské praxe na biodiverzitu, který ohrožuje samu schopnost produkce potravin. (Za vše například zprávy IPBES, IPCC , EEA či výzva více než 4000 evropských vědců Action needed for the EU Common Agricultural Policy to address sustainability challenges.) Česká půda je zároveň ohrožena z více než poloviny erozí či utužením. Podobně změna klimatu na zemědělce začíná drasticky dopadat a je zřejmé, že česká krajina ani zemědělci na to připraveni nejsou. Autoři dopisu rozhodně na zemědělce nehází změnu klimatu, jak pan Blažek tvrdí. Každopádně poukazování na problematické aspekty praxe přece není potřeba brát jako útok, nýbrž jako podnět k přemýšlení o tom, jak praxi změnit tak, aby nepoškozovala životní prostředí okolo sebe a nepodřezávala si tak větev i sama pod sebou. Přeci není špatné chtít hledat cesty, jak zajistit produkci zdravých potravin, která zároveň nebude mít negativní dopady na životní prostředí. Podobně jako je takové cesty potřeba hledat u energetiky, odpadů či spotřebitelského chování. Hledat tuto rovnováhu je jeden z hlavních úkolů našich generací, protože je zřejmé, že nelze pokračovat jako doposud.
Jedním z možných kroků vpřed skutečně je podpora ekologického zemědělství, které prokazatelně zlepšuje kvalitu půdy, život v ní či její schopnost zadržovat vodu. To, že konvenční či průmyslové zemědělství má většinou vyšší výnosy díky hojnému používání umělých hnojiv a pesticidů, není nijak překvapivé – otázkou je ale také dlouhodobá udržitelnost třeba ve vztahu ke stavu půdy či opylovačů nebo také schopnost vypořádat se s klimatickou změnou a extrémním počasí. Proto je také zásadní obnova krajinné struktury skrze budování prvků, jako jsou meze, remízky či tůně, které pomohou jak biodiverzitě, tak zemědělcům s lepší adaptací na klimatickou změnu a s udržitelnějším hospodařením.
Neobviňujme se tedy zbytečně a hledejme raději možnosti, jak se společnost i zemědělci mohou vzájemně podpořit v nalezení cesty, která umožní zemědělcům smysluplně a ekonomicky fungovat a která zároveň povede ke stavu životního prostředí, který všichni chceme – čisté vodě, zdravým potravinám, živé půdě a odolné krajině. Chtějme také od státu, aby zemědělce podpořil, investoval do skutečně smysluplných opatření a nezůstával u obecných proklamací.
Autor: Martin Rexa
Zdroj: Ekolist.cz