Mladé ženě, která v Českých Budějovicích vyhodila z okna svého dvouletého syna a vyskočila za ním, dnes odvolací soud snížil trest ze 17,5 roku na 16 let vězení. Žena tvrdila, že si na událost nepamatuje a že by takového činu určitě nebyla schopna. Dítě po pádu ze čtvrtého patra zemřelo, jeho matka se z těžkých zranění zotavila bez závažnějších následků.
„Důkazy jednoznačně vylučují, že by se nezletilý dostal z okna jiným způsobem, než že jej vyhodila obžalovaná. Na místě činu nebyly zjištěny žádné stopy zápasu. Nebylo zjištěno, že by obžalovaná vyskočila v obavě před někým nebo že byla vystrčena ven,“ konstatoval předseda senátu pražského vrchního soudu Jiří Lněnička.
Důkazy jednoznačně vylučují, že by se nezletilý dostal z okna jiným způsobem, než že jej vyhodila obžalovaná.
Tragická událost se stala 6. listopadu 2018 nad ránem na sídlišti, kde bydlel otec dítěte. Partnerka s nimi v té době nežila, ale přišla na návštěvu a její bývalý přítel jí oznámil, že chce odjet za prací do Nizozemska a že by mohl vzít syna s sebou. Podle rozsudku pak žena v úmyslu spáchat sebevraždu kvůli dlouhodobě náročné životní situaci nejprve vyhodila svého syna hlavou napřed z okna ve výšce 12,3 metru a poté ho následovala.
U osmadvacetileté ženy, která má dva inženýrské tituly a doposud nebyla trestaná, neshledal psychiatr žádnou duševní chorobu ani poruchu. Podle něj jednala v afektu způsobeném dlouhodobě nepříznivými vztahy s partnerem. Psycholog vyslovil domněnku, že její jednání mohlo být pomstou otci dítěte. Soudci však dospěli k závěru, že se motiv pomsty nepodařilo prokázat.
Ke snížení trestu přistoupil Lněničkův senát proto, že původní potrestání uložené v polovině sazby pokládal za nepřiměřeně přísné. „Trest dostatečně nereflektuje, že se jedná o mladou, doposud netrestanou osobu, která projevila určitou lítost. K určitému potrestání už došlo jak jejím pokusem o sebevraždu a zdravotními následky, tak i tím, jaký vliv mělo její jednání na členy její rodiny,“ uvedl soudce. Ženu přišla k odvolacímu jednání podpořit řada příbuzných, kteří před soudem shodně uváděli, že takového činu by nebyla schopná.
Nedokážu si představit, že bych synovi něco udělala. Proč bych to dělala? Vždyť on přece za nic nemohl.
„Nedokážu si představit, že bych synovi něco udělala. Proč bych to dělala? Vždyť on přece za nic nemohl. Jaký by k tomu měl kdokoliv proboha důvod?“ uvedla ve středu u pražského vrchního soudu plačící obžalovaná. „Dítě bylo to nejlepší, co mě v životě potkalo,“ poznamenala.
„Byla jsem psychicky úplně na dně a také fyzicky vyčerpaná. Velmi jsem se snažila, ať to vyřešíme, ale ono to nešlo. Byla jsem v permanentním stresu, že mi syna sebere,“ uvedla na adresu partnera. Rodinu finančně zajišťovala ona, přítel zůstal na rodičovské a jejich vztah se rozpadl. „Za každou cenu si mě chtěl udržet. Byl nespolehlivý, nepracoval. Najednou přišel s tím, že mi malého sebere, že odjede do Holandska, sliboval pohádkové výdělky,“ popsala žena.
Soudce Lněnička ale odmítl, že by žena byla v mezní situaci. „Vztahy mezi obžalovanou a partnerem byly víceméně standardní. Jednalo se o běžnou krizi, kterou prochází značná část mladé generace, která si pořizuje dítě a zakládá rodinu,“ podotkl s tím, že ve vztahu nedocházelo k žádnému násilí. Trest si žena odpyká v přísnějším typu věznice se zvýšenou ostrahou.
Podle pravomocného rozsudku má žena vyplatit příbuzným dítěte celkem 1,6 milionu korun jako nemajetkovou újmu. Dalších peněz se mohou domáhat v občanskoprávním řízení.
