„Můj bývalý trenér Ivan Pišvejc měl jako znak lebku s rohama,“ vysvětluje slečna Fišerová. „A protože je mým velkým vzorem, zeptala jsem se ho, jestli si tu jeho lebku můžu vypůjčit a přidělat jí mašle.“
Pišvejcovým kariérním maximem byl individuální bronz z mistrovství světa v Bourg St. Maurice v roce 2002.
Co se týče medailí z vrcholných akcí, jeho obdivovatelka Fišerová jej v pouhých 22 letech už překonala. Vždyť na kontě má stříbro a bronz ze světového šampionátu a stříbro z mistrovství Evropy, o mládežnických medailích ani nemluvě.
„Jo, medailově jsem sice lepší než Ivan, ale v technice mám ještě hodně co dohánět,“ říká.
Na olympiádu Ivan Pišvejc z české kvalifikace nikdy neproklouzl. Na hry v Pekingu 2008 sice vybojoval postupové místo pro Česko pro kategorii kajakářů, to si však posléze v národní kvalifikaci přivlastnil pro sebe Vavřinec Hradilek.
Naopak singlkanoistka Fišerová má nyní na hry rázně nakročeno, brána do Tokia už se otevírá, stačí jen vstoupit. Nemá sice ještě definitivu jako Jiří Prskavec a Kateřina Kudějová mezi kajakáři, ovšem varianta, že by ztratila postupovou pozici, se pohybuje spíše v oblasti teorií a matematických propočtů.
Existuje jediná možnost, jak by v posledním bodovaném závodě kvalifikace, jímž bude v září pražské mistrovství Evropy, mohla o olympijské Tokio přijít. Její jediná zbylá konkurentka Gabriela Satková by musela evropský šampionát vyhrát a Fišerová skončit hůře než sedmá.
„Připadám si, že to nejhorší mám v kvalifikaci za sebou, ale pořád je tam takové to ale, že to není ještě úplně jasné,“ říká. „Každopádně jsem rozjela kvalifikaci nejlíp, jak jsem mohla. Když mi to bude takhle klouzat dál, bude to dobré.“
Však své výkony také řádně oslavovala. „Štěstím jsem řvala,“ říkala po nedělním čtvrtém kvalifikačním závodě v pražské Troji.
Ten řev byl i výrazem úlevy, že ustála nápor nervů.
„Před startem se mi totiž v neděli hrozně klepaly ruce. S bojem o medaile na velkých akcích už mám zkušenosti, zato olympijskou nominaci jsem jela poprvé. Nepostupují z ní tři lodě jako na mistrovství světa, ale jen jedna. Naštěstí se mi po druhé brance ulevilo a jela jsem, co umím.“
O startu na olympiádě snila, ještě když v teenagerských letech začínala coby kajakářka. Potom získala olympijský status i nová disciplína C1 ženy, a tak experimentátorka Fišerová začala pošilhávat po singlkánoi a dělit tréninky napůl mezi kajak a kánoi.
Ještě loni se zúčastnila české kvalifikace v kategoriích C1 i K1. Ale tentokrát se plně soustředila na svoji velkou olympijskou šanci v singlkánoi.
Při tréninku v pražské Troji se předtím potkávala i s největší osobností ženského vodního slalomu, australskou obojživelnicí Jessicou Foxovou, čtyřnásobnou mistryní světa na C1 a trojnásobnou na K1.
Prahu si první dáma peřejí vybrala pro své letní soustředění. Přestože je Austrálie momentálně kvůli koronaviru poměrně striktně uzavřená, Foxová může vycestovat a vrátit se i díky tomu, že vlastní nejen australský, ale po mamince, olympijské medailistce Myriam Jérusalmiové, také francouzský pas.
„Nedávno jsme se Jessicou potkaly i v obchodě v Letňanech, sháněla tam závaží do lodě,“ vypráví Fišerová. „Je super, že se k nám takhle stahují i holky odjinud a máme možnost od nich něco odkoukat.“
Stejně jako Prskavec a Kudějová je i Fišerová připravená na to, že zimní přípravu v teple bude možná muset letos oželet. Je značně nejisté, zda budou kvůli koronavirové pandemii přístupné tradiční zimní tréninkové lokality Austrálie, Nový Zéland nebo Emiráty.
„Kdybych měla pořád studovat, jak to v které zemi vypadá, tak bych se z toho zbláznila, vždyť se to pořád mění,“ říká, ovšem hned dodává: „Jsem připravená na všechno. Myslím, že fyzická příprava doma mi taky neuškodí.“
Už letos se zaměřila na zpevnění zádových svalů a na vodě to bylo znát. „Tak v tom míním pokračovat.“
Na samém konci všech těchto snah by mohla být za rok medaile s pěti kruhy...
Mimochodem, minulý týden si užila medailové ceremoniály hned ve dvou různých rolích.
Nejprve ve čtvrtek v Račicích, když ji kamarádky ze střední školy nalákaly, ať s nimi jde na brigádu. Coby hostesky předávaly medaile na českém mistrovství rychlostních kanoistů.
„Tak jsem se přidala. Přišlo mi vtipné navléknout se do těch šatiček a předávat medaile i klukům od nás z Dukly. Vyšel na mě Pepa Dostál. Než jel, tak jsem mu psala, jakou chce medaili, protože jsem je měla zrovna všechny před sebou. Odepsal, že jedině zlatou.“
O víkendu už byla v Troji na stupních vítězů kvalifikačních závodů sama v roli té obdarovávané.