Šlo o jeden z vrcholů jeho profesní dráhy. Dlouholetý novinář deníku The Guardian Andy Hunter byl jedním z mála šťastlivců, kteří se dostali dovnitř stadionu Liverpoolu na Anfield Road, když hráči zvedali nad hlavu mistrovský pohár. Čekání na titul bylo třicetileté a rudá část města si teď naplno užívá oslavy navzdory koronavirové pandemii. Andy Hunter teď v rozhovoru pro deník Sport a iSport TV popsal nejen atmosféru v Liverpoolu, ale taky to, jakým způsobem se klub zachová na přestupovém trhu a jestli špičkové týmy jako jsou Reds dnes zajímají i čeští hráči.
Přitahuje některý český hráč v poslední době pozornost v současnosti nejlepšího klubu na světě, anebo jsou čeští hráči kvůli nijak výrazným výkonům reprezentace spíše v pozadí navzdory tomu, že Tomáš Souček o sobě trochu dal vědět tím, co předvádí ve West Hamu?
„Kterýkoliv špičkový hráč jakékoliv národnosti dnes bude Liverpool zajímat. Myslím, že fanoušci klubu teď na něj, protože je mistrem Anglie, Evropy i světa, budou klást nároky na přestupovém trhu, ačkoliv nemá takové prostředky jako třeba Manchester City. Takže fanoušci Liverpoolu si říkají, proč by neměl přijít do klubu třeba Kylian Mbappé? Ale není to tak jednoduché, protože Liverpool nemá tolik peněz, aby dával Mbappému každý týden astronomickou výplatu. Navíc když k tomu přidáme případnou obří částku za přestup. A tak už to bylo i před koronavirovou pandemií. Liverpool sotva kupoval jakékoliv hráče v posledních třech přestupových obdobích, pořídil snad jednoho hráče do pole. Teď si k tomu ještě musíme přičíst utažené opasky ve všech klubech - snad jen Chelsea už zrealizovala nějaké přestupy, ale to bylo dáno i loňským zákazem přestupů pro klub, který navíc před rokem prodal Edena Hazarda, takže na transfery měl peníze.“
Čím tedy Liverpool nahradil přestupy?
„Liverpool vynaložil své prostředky dovnitř týmu tak, aby svůj neuvěřitelný kádr, který má v současnosti k dispozici, podepsal na dlouhodobé smlouvy a neobjevila se hrozba, že by se mohl znenadání rozložit a hráči se rozutekli. To v Liverpoolu rozhodně nehrozí. A to proto, že do toho klub vložil velké prostředky. Takže nechci se vůbec navážet do českého fotbalu nebo něco takového, ale je to čistě dáno tím, v jaké pozici se dnes Liverpool nachází a co globální ekonomická situace znamená pro celý fotbalový průmysl, že by mě překvapilo, kdyby klub učinil něco extrémně dramatického v následujícím přestupním období. Myslím, že nějaké hráče podepíší a někteří fotbalisté zase odejdou, ale pochybuji, že uvidíme nějakou velkou revoluci, obří změny nebo masivní příchody.“
To si asi Liverpool může dovolit i proto, že ještě pořád může z hráčů, které má k dispozici, dostat dva až tři roky na podobné světové úrovni, že?
„Ano, pořád je to v průměru mladý tým, který má Liverpool pojištěný na dlouhodobých smlouvách, takže jestli by některá z velkých opor teď klub opustila, bylo by to proto, že k tomu dal Jürgen Klopp svolení. Ne proto, že by si daný hráč diktoval své podmínky Liverpoolu. Bylo by čistě na Kloppovi, aby řekl ano nebo ne.“
Ještě jedna otázka ohledně atmosféry okolo Liverpoolu: dá se i během koronavirové pandemie cítit určitá euforie ve městě, alespoň tedy v jeho rudé části, ve chvíli, kdy klub konečně vyhrál titul a zvedl pohár nad hlavu?
„Jednoznačně, jasně! Byl jsem jedním z mála šťastlivců, kteří mohli být na Anfieldu na zápase s Chelsea a následné předání trofeje. A jenom abych trochu načrtl, jak to zhruba vypadalo, většinou na zápasy chodím zhruba hodinu a půl před začátkem utkání. A už tehdy do vzduchu létaly petardy a fanoušci spouštěli pyrotechniku. Policisté museli dokonce vytvořit kordon okolo stadionu, aby se okolo něj fanoušci masově neshlukovali, jako se to stalo během večera, kdy si Liverpool zajistil titul. Ale stejně byly na ulicích stovky lidí, kteří se snažili dostat tak blízko stadionu, jak to jen šlo, když k němu přijel týmový autobus. Pyrotechnika a petardy okolo stadionu během zápasu vybuchovaly neustále. A do té doby, než Jordan Henderson zvedl trofej nad hlavu, bylo na ulici za tribunou Kop zhruba dva až tři tisíce lidí. Policie tak musela cestu uzavřít.“
Takže mimo stadion to bylo takřka stejné, jako by to bylo normálně?
„Samozřejmě to nebylo totéž a tak dobré. Abych byl upřímný, celá řada zápasů po restartu mě nechávala celkem chladným a myslím, že hlavně šlo o to dohrát sezonu a odškrtnout si, že se to podařilo, aby fotbal neztratil tolik peněz z televizních práv, jako by se to mohlo stát při nedohrání soutěže. Ale i za této situace dokázal Liverpool a jeho fanoušci vytěžit maximum z toho, že konečně uzavřel třicetileté čekání na mistrovský titul. Navíc to Kloppův tým dokázal v naprosto neuvěřitelném jednoznačném stylu. Liverpool si právem nárokoval titul nejlepšího týmu v Anglii už dlouho předtím, než karanténa vůbec začala. Takže i kdyby se sezona už nedokončila, nenechal by klub nikoho na pochybách, kdo je letos zaslouženým mistrem Premier League. A fanoušci Liverpoolu si samozřejmě užívají uznání. Myslím, že se v určité chvíli uskuteční přehlídka s otevřeným autobusem a velká oslava, ale určitě to bude až v době, kdy to bude bezpečné. Lidé stejně už teď vyvěšují vlajky a vlaječky všude po městě a na autech, chodí s nimi po ulici. Sice nemohou chodit na zápasy, ale aspoň takhle si užívají tento moment.“
Jakým způsobem ovlivnil tým Jürgena Kloppa město i mimo hřiště? Zahlédl jsem například statistiku, že od té doby, co Mohamed Salah přestoupil do Liverpoolu, klesly rasistické útoky o 19 %.
Klopp díky svému smýšlení zapadá do Liverpoolu, protože tohle město už je tak jako tak politicky a sociálně velmi odlišné od zbytku Anglie a daleko více levicově smýšlející. Takže se to pochopitelně najednou nezměnilo jen tím, že sem Klopp přišel a tým je úspěšný.
Jasně, spíš jsem to myslel tak, jestli lidé vidí, že se povaha města odráží i na samotném klubu, nebo alespoň na hráčích, trenérovi a realizačním týmu. Což v Liverpoolu dlouhá léta před Kloppem moc nebylo znát.
To je podle mě dost složité říct ve chvíli, kdy je samotný klub vlastněn americkými majiteli, kteří mají postavený byznys na rizikovém kapitálu. Není možné o celém klubu jako takovém říct, že by byl poháněn nějakou všeobjímající socialistickou silou, když to tak není. Ale chápu, kam tím míříte. Liverpool čelil největším vládním škrtům v letech po ekonomické krizi ze všech regionů v Anglii. A dokonce i teď během koronavirové krize, kdy radnicím docházejí peníze nebo potřebují mimořádnou pomoc ze strany vlády, radnice v Liverpoolu dostává z Londýna nejnižší podíl.
Pomáhá tedy klub překonat určitou frustraci obyvatel města?
Je to velmi podobné jako v 80. letech, kdy byla nezaměstnanost v Liverpoolu obrovská a vláda premiérky Margaret Thatcherové chtěla poslat město do určitého řízeného úpadku po konci těžkého průmyslu. A fotbal byl vysvobozením od složité životní situace. Celá Merseyside byla centrem fotbalu, Liverpool i Everton vyhrávaly v polovině 80. let všechny trofeje. A myslím, že ve chvíli, kdy vláda na město v zásadě znovu naprosto kašle, je fotbal opět vysvobozením, únikem a čirou radostí. A podle mě to přidává na celých současných oslavách v Liverpoolu ještě víc.
Vidíte určitou paralelu mezi 80. lety a dneškem i v tom, jak se klubu podařilo vyhrát titul a být dominantní navzdory politické situaci v zemi? Učinilo to celé město silnějším?
Ano. Je to určitá obranná mentalita, jako když jste pod palbou. Neříkám, že Liverpool vyhrál proto, že radnice města je na tom špatně. Samozřejmě že klub zvítězil proto, že má nejlepšího trenéra a nejlepší hráče. A taky všechny fotbalisty podepsal během řádu let a budoval k tomu, aby mohl zažít tento moment. Ale určitý pocit “my versus oni” se vrátil a je podobný tomu, co jsme tady zažili v 80. letech.
