Oprava sochy po sedmdesáti letech. Restaurátoři se nestačili divit

Pomínku příliš neprospívají blízké stromy. Problematické rovněž je, že byla socha sekaná z hořického pískovce, který nepatří k nejkvalitnějším kamenům. „Některé části mají velký podíl jílového pojiva, zvlášť na soklu, kde je vyloženě horší kámen než na soše,“ řekl Marcin a pokračoval: „Degradace kamene po sedmdesáti letech byla celkem velká. Drolil se, bylo tam spousta destrukcí.“

Pátek na Vysočině ve znamení dobrých zpráv. Koronavirus je na ústupu

Restaurátor Tomáš Drdla z Jihlavy, který pracuje s kolegyní, už má téměř hotovo. Musel mimo jiné očistit kámen od nečistot a mechu, zpevnil narušená místa, provedl injektáž prasklin a došlo i na hmotové doplnění destrukcí. Do konce prázdnin zmizí lešení, které sochu zatím obklopuje. Konkrétně zbývá ještě povrchová úprava. Ta se dělá ochranným nátěrem v barvě kamene. Mikroplnivo při této práci zaplní vypršelé póry kamene do té míry, že se nebude dále drolit.

Následně stačí sochu zhruba po pěti letech udržovat, což není nijak finančně náročné. Marcin však uvedl, že jsou na Jihlavsku objekty, kterým se restaurátoři věnovali před třiceti lety a nyní vyžadují péči znova. „Obecně jsou památky i další objekty jako drobné sakrální stavby, křížky, Boží muka v Jihlavě a okolí v dobrém stavu, město se o ně stará,“ prohlásil.

Kdyby však měl říct, co by si zasloužilo pozornost restaurátorů, po chvilce váhání vybere části městských hradeb. „Jedná se především o zachovalé gotické portály na parkánech a drobnější věci,“ upřesnil s tím, že nic v havarijním stavu v krajském městě a okolí není.