Z historie olomouckých čtvrtí: Slavonín

Přestože je dnes Slavonín s Olomoucí stavebně zcela propojený a jedná se v podstatě o jeho vnitřní městskou část, najdeme v něm řadu památek na období, kdy byl centrem farnosti pro celou oblast i samostatnou obcí. Kdysi dávno českou, potažmo slovanskou, o čemž svědčí i jeho název, pak dlouhá staletí silně německou a od roku 1946 opět českou. 

Právě jeho tehdejší německý charakter byl hlavním důvodem, proč se Slavonín oproti některým plánům nestal součástí Olomouce už v roce 1919. Nová česká správa města tehdy zkrátka potřebovala převážit poměr obyvatelstva ve prospěch Čechů a k tomu se Slavonín, stejně jako jeho sousedi Kyselov (od roku 1950 součást Slavonína) a Nemilany prostě nehodili. Městskou částí Olomouce se tak stal až 1. května 1974. 

Historie osídlení této oblasti podle archeologických výzkumů sahá opravdu hluboko. Sídliště se tam nacházelo už v mladší době kamenné, doloženo je také osídlení z období kolem roku 1700 před naším letopočtem. O pobytu raných Slovanů pak svědčí objevy pohřebišť v lokalitě Horní lán, která patřila do katastru Slavonína ještě donedávna, než ji od něj fakticky oddělila stavba dálnice na Prostějov a dál na Brno. 

První písemnou zmínku o Slavonínu najdeme v roce 1141. V listině biskupa Jindřicha Zdíka vypočítávající majetek olomouckého biskupství jej najdeme jako Slauonin, což svědčí o jeho českém charakteru. To se změnilo zřejmě už ve 13. století s příchodem německých kolonistů, většinou z oblasti Bavorska. Nic to ale nezměnilo na faktu, že Slavonín na dlouhých sedm staletí zůstal v církevním majetku. 

Významnou roli církve ve Slavoníně podtrhuje přítomnost farního kostela sv. Ondřeje, který je poprvé zmíněn v roce 1364. Do slavonínské farnosti přitom spadaly i okolní vesnice Kyselov, Nemilany, Nedvězí a až do roku 1873 také Bystročice, Žerůvky a Kožušany. Ke kostelu později přibyla také kaple sv. Floriana na návsi, dnešní Zolově ulici, několik božích muk a kamenných křížů. 

Zatímco třicetiletá válka se slavonínské zástavby zřejmě dotkla jenom minimálně, při obléhání Olomouce o sto let později si pruský král Bedřich Veliký vybral v roce 1758 slavonínskou faru jako své dočasné sídlo. Vojenská historie pak do života Slavonína zasáhla ještě se stavbou olomoucké pevnosti, u silnice do Prostějova byla v roce 1843 postavena prachárna, na jejím místě byla v roce 1951 postavena hvězdárna sloužící do roku 2000. V sousedním Kyselově pak mezi lety 1850-1854 pevnůstka, dnes zvaná slavonínská. 

Slavonín si i pod svým německým názvem Schnobolin zachovával svůj zemědělský charakter, vyhlášené bylo především zdejší kvašené zelí. Jeho němečtí obyvatelé měli svůj vlastní kroj a hovořili zvláštním dialektem s prvky bavorského nářečí. Když se v roce 1850 stal samostatnou politickou obcí, žilo v něm 668 obyvatel. 

Postupně se začal rozvíjet také průmysl. Největší slávy dosáhla výroba cihel, dlouhá léta zde fungovaly dokonce dvě cihelny, po roce 1885 Moritze Fischera, později patřící rodině Sonnenscheinů, a od roku 1910 Špačkova.

V širokém okolí byla známá také pekárna Krones, závod na zpracování zelí a zeleniny. K nim později přibyly také firmy na zpracování písku, slévárna a kovodělný závod Františka Svobody či Klementova chemická výroba. Vedle staré německé obecné školy, která fungovala už v roce 1658, ve Slavoníně působila i důležitá německá odborná hospodářská škola, jediná svého druhu na střední Moravě. Až v roce 1919 vznikla česká jednotřídka, vlastní budovy se česká škola dočkala až v roce 1931. 

Na konci druhé světové války vesnici značně poškodily dělostřelecké útoky na německé oddíly. Na jejím území vznikl již v květnu 1945 německý pracovní tábor. V průběhu roku 1946 pak muselo vesnici opustit 823 obyvatel německého původu, kteří se často vrátili do domoviny svých předků, tedy do Bavorska. 

Slavonínský průmysl v podstatě přestal existovat, naopak zde v roce 1948 vzniklo jedno z prvních JZD v olomouckém okrese. V roce 1950 se Kyselov (německy Giesshübel) stal slavonínskou osadou, dnes tuto kdysi samostatnou obec připomíná už jen název ulice Kyselovská. Při posledním sčítání v roce 2011 měl Slavonín 2265 obyvatel, nejvíc ve své dlouhé historii.