Před sto čtyřiceti lety se narodil autor pohádkově snových příběhů Alexandr Grin
Zářivý svět, Nachové plachty, Jessie a Morgiana, Úžina mořských bouří... Kdo jednou začal číst příběhy Alexandra Grina, propadl jim nadobro.
Než se tam před šesti lety zjevili zelení mužíčci, aby ho po znásilnění všeho práva vrátili do ruské náruče, byl to jeden z mých nejoblíbenějších výletních koutů. Poloostrov Krym si právem vysloužil označení perla Černého moře. Odjakživa lákal – původní obyvatele i pozdější dobyvatele. Přímo magicky vždy přitahoval kumštýře. Inspiraci tu s vůní vlahé brízy a chutí koktebelského vína (anebo toho z Masandry) sáli třeba Anton Pavlovič Čechov, básník a propagátor nudismu v SSSR Maxmilián Vološin či malíř moře Ivan Ajvazovskij.
Domov a nakonec i hrob našel na Krymu také Alexandr Grin. Narodil se před sto čtyřiceti lety jako Alexandr Stěpanovič Griněvskij poblíž ruské Vjatky, což je dnešní Kirov. Blátivé, ohavně přízemní a čenichavé carské město, otec alkoholik, nevraživá macecha. A chlapec plný citu, plachosti a snů, který brzy zvolí život tuláka. Tady někde se začne vynořovat fantastická země Grinlandie, ideální svět, v němž se odehrává většina Grinových pohádkově snových příběhů. Kdo je jednou začal číst, propadl jim nadobro: Zářivý svět, Nachové plachty, Jessie a Morgiana, Úžina mořských bouří... Tatam jsou Vjatka a Rus, z nichž není úniku, najednou je tu zem, odkud není třeba unikat. Neboť je v ní vše, co Grin v dětství hledal – a teď sem vtáhl i své čtenáře.
I přesto, že Grin dává místům exotická jména, lze za nimi odhalit konkrétní města, řeky, hory a moře. Proto si výletník na cestu do Feodosije, Sevastopolu, do zálivů a horských úžlabin Krymu má přibalit také Grina. V Chersonesu pak strčí nohy do tyrkysových vln, naleje si pohárek temněrudé Madery – napne nachové plachty fantazie a zmizí v Grinlandii...
Když Alexandr Grin v červenci roku 1932 v bílém hliněném domku ve Starém Krymu vydechl naposledy, mohly nekrology začínat slovy: „Zemřel v bídě, osamocen a nepochopen.“ Sovětská říše duněla kladivy budovatelů, na Ukrajině začínaly umírat miliony lidí během stalinského hladomoru, k čertu s romantikou a sny. Jenže právě a jenom ty jsou nesmrtelné. Alexandr Grin to dobře věděl...
