napsal Leo K.

Podíváme-li se do Číny- vidíme budoucnost naší společnosti?

Vyjděme z projevu – obžaloby – ministra zahraničí USA Mike Pompea přednesené  ve čtvrtek 23.července 2020 v rodišti Richarda Nixona:

…Otevřeli jsme náruč čínským občanům, abychom viděli, jak Čínská komunistická strana využívá naši svobodnou a otevřenou společnost. Čína vyslala své propagandisty na naše tiskové konference, naše výzkumná střediska, naše střední školy, naše vysoké školy.
Dali jsme Činské komunistické straně i samotnému režimu zvláštní ekonomické zacházení, abychom viděli, jak Čínská komunistická strana trvá na mlčení nad porušováním lidských práv jako na ceně za vstup západních společností do Číny…

Mlčení nad porušováním lidských práv…co se tady komunikuje?

Nejvíce asi problém Ujgurů.

Ujgurové – turkické etnikum v provincii Sin-ťiang, které se snaží osamostatnit od Číny a vyhlásit svůj vlastní stát Ujguristán. Čína se zejména od roku 2006 snaží Ujgury za pomocí propagandy, represí a ponižování převychovat. Ve školách byla v roce 2017 zakázána ujgurština ve prospěch čínštiny, jak pro výuku, tak pro správu a veřejné aktivity. Kritici to považují za kulturní genocidu. Důvodem pro persekuci je oficiálně bezpečnost obyvatel v souvislosti s násilnými občanskými nepokoji a boj proti náboženskému extremismu.

Na druhé straně Ujgurové nejsou jediným etnikem v Číně, které vyznává islám. Větším a významnějším je například etnikum Hui, které přes nebo navzdory islámu vrostlo do čínské společnosti bez problémů. Ujgurové si svou pověst nevylepšili tím, že se přidali k bojovníkům tzv. Islámského státu v Iráku a Levantě.

Dalším problémem Číny, podle Mike Pompea, je existence hromadného sledování obyvatelstva a jeho následné persekuci, která z toho vyplývá. Jenže – koncept občanského skóre, který je postupně zaváděn v Číně, teď podstatně urychlila epidemie covidu 19. Společnosti Tencent a Alibaba přizpůsobily svá multifunkční software, které nyní také monitoruje zdraví lidí.

Z nich Alipay je na bázi barevných QR kódů, které uživatele odkážou na internetovou stránku s jeho profilem. Tam lidé mohou vyplnit své identifikační číslo, nahlásit cestu mimo město nebo přiznat barvu a sdělit úřadům, že trpí horečkou, silným kašlem nebo symptomy chřipky. V podstatě něco velmi podobného, co v  současnosti musíte vyplnit pro řecké úřady, když k nim jedete na dovolenou. Rozdíl je jenom v tom, že řecké prohlášení je papírové, zatímco Alipay je v telefonu. Po úspěšném vyplnění přijde pomocí SMS QR kód s barvou podle toho, zda trpíte zdravotními potížemi, či nikoliv.

Díky tomu lze odhadnout, zda může být člověk infekční, nebo se jedná jen o mírné příznaky, které nejsou pro okolí nebezpečné. Zatímco červená barva znamená okamžitou izolaci na 14 dní a komunikaci s úřady pomocí aplikace DingTalk, v případě žlutého zabarvení se stačí izolovat na 7 dní. Zelená potom znamená, že je uživatel v pořádku a může libovolně cestovat. Systém je uveden do provozu na železničních stanicích a letištích, podél hlavních cest a kdekoliv, kde se vyskytuje velká koncentrace lidí.

Poté postačí jen přiložit zaslaný QR kód k terminálu, že uživatel koronavirem netrpí. Prohlášení sice můžete obalamutit, avšak na záchytných bodech strážníci dodatečně ověřují teplotu těla a případné symptomy. Na vlastní oči to můžete vidět ve videu Slováka Pavla Dvořáka kolem času 3:28. WeChat od Tencentu má vedle platební funkce něco podobného naší aplikaci eRouška s tím rozdílem, že sděluje uživateli vše o rizikových oblastech.

Prostě digitální pomůcky řízení společnosti v rozměrech, které si neumíme představit. Vždyť Šanghaj, kde Pavel Dvořák bydlí, je množstvím obyvatel srovnatelná například s celým Polskem.

V Číně došlo v posledních dvaceti letech k těžko představitelnému přesunu více než sedmiset milionů obyvatel do měst. Obecně lze říct, že toto množství si polepšilo i ekonomicky, takže peníze už mají, ale vychování…Nechám promluvit Lukáše Codra, dalšího rezidenta usídleného v Číně:

Nejvíc jsem v Číně narazil s ohleduplností a slušným vychováním. Naprostá většina Číňanů totiž absolutně nebere ohled na své okolí – pokud nejste člen rodiny, blízký přítel, nebo nadřízený v práci, totálně vás ignorují. V praxi to znamená, že vám nikdo neuhne při vystupování z metra nebo z výtahu (naopak se všichni budou cpát proti vám, aby co nejdřív nastoupili a zabrali nejlepší místo), neustále si musíte dávat pozor, aby vás nepředbíhaly dobře oblečené dámy-čtyřicátnice ve frontách, případně být pořád ve střehu, protože kdokoliv na ulici může kdykoliv změnit směr nebo se nečekaně zastavit.

Tenhle čínský zlozvyk nabírá až brutálně nebezpečných rozměrů v dopravě, kde až na výjimky v podobě větších světelných křižovatek prakticky nikdo nerespektuje žádná pravidla silničního provozu. Přibližně jednou za půl roku jsem svědkem opravdu ošklivé dopravní nehody s mrtvými – dodnes mám před očima zarputilý výraz řidičky zbrusu nového mercedesu, která nedaleko ode mne nečekaně vjela na červenou přímo pod kola rozjetého autobusu, a celou dobu se na ten autobus upřeně dívala s pocitem, že přeci musí zastavit, když mu vjela do cesty (protože tak tu doprava obecně funguje).

Autor těchto slov mezitím přesídlil do patnáctimilionového Chengdu a možná není od věci si poslechnout jeho slova ke covidu 19 i když se jeho vyjádření netýká tématu článku.

Evropa se bouří proti bodování občanů v jednorozměrném žebříčku, které je prezentováno jako komplexní monitorování. Vzhledem k tomu, že počet bodů závisí na jedné straně na kliknutích na internetu a dobrém chování, ale na druhé straně určuje úvěrové podmínky, možná pracovní místa a cestovní možnosti, jedná se vlastně o státní patronaci obyvatelstva a jeho sociální kontrolu.

Sledováním a měřením všech činností, které zanechávají digitální stopy, tak vzniká transparentní občan, jehož lidská důstojnost a soukromí jsou zcela marginalizovány. Takové řízení společnosti se ovšem odvrací od evropského ideálu sebevědomého jedince k subjektu druhého feudalismu.

To je jednání, které směřuje proti základním demokratickým hodnotám tak, jak je chápeme my.

Problém, který Mike Pompeo nekomunikuje, je v tom, že východoasijské národy proti individualistické filosofii Západu adorují kolektivismus.

To, co prospívá společnosti, má přednost před tím, co prospívá jednotlivci.

Hledáme-li viníka, neměli bychom zapomínat na to, že my se snažíme protlačovat individualismus, tedy naše hodnotové vnímání, jako univerzální. Platné pro celý svět a všechny národy.

Ano, v Číně se uvažuje o zavedení sociálního kreditu, univerzálního hodnocení všech obyvatel. Na základě „skóre“ se vypočítá nejen jejich sociální status, ale také různá práva v rámci společnosti. Euroatlantická média jsou plné článků o největším sociálním experimentu v historii lidstva. Nadpisy jsou většinou hrůzostrašné. Píše se o „digitální diktatuře.“ Na druhé straně se mi někdy zdá, že si tady někdo honí politické triko.

Copak je sociální kredit nějakou novinkou v Evropě? Zkuste si zažádat o úvěr, o hypotéku.

Co udělá banka? Co nejpodrobněji prostuduje váš sociální kredit! Když Youtube zrušil Tomiovi Okamurovi jeho kanál – postupoval na základě sociálního kreditu. Na rozdíl od toho čínského však algoritmus (který rozhoduje, co je ještě přípustné) nespravuje stát, ale soukromé společnosti Youtube nebo ještě častěji Facebook.

Teprve několik soudních procesů ve prospěch zlodějů zabránilo vylepování jejich fotografií ve výlohách prodejen, kde byli přistiženi při krádeži.

I zloděj má, podle evropských předpisů, svoji neporušitelnou důstojnost. Čína to vidí jinak; nesnaží se vynalézat kolo na hřídeli, ale přemýšlí kde všude se jí to kolo hodí nasadit.

V naší Euroatlantické společnosti jsou ostatně podobné tendence. Začalo to jako zdánlivě neškodně: Vyhledávací nástroje, ať Google, Seznam nebo třeba i Facebook nám již nějakou dobu nabízejí personalizované návrhy produktů a služeb. Jsou založeny na metadatech, která jsou získána z předchozích vyhledávacích dotazů, chování spotřebitelů a hnutí a sociálního prostředí. Identita uživatele je sice oficiálně chráněna, ale lze jí snadno určit.

Dnes algoritmy vědí, co děláme, co si myslíme a jak se cítíme – možná ještě lépe než naši přátelé a rodina, ano, mnohdy než my sami. Často jsou navržená doporučení tak přesná, že výsledná rozhodnutí cítíme jako naše vlastní.

Ve skutečnosti jsme takto stále více dálkově ovládaní. 

Myslíte, že to tak zůstane? Mýlíte se. Vývoj jde od programování počítačů k programování lidí.

Ale analýza velkých databází není jedinou technologií, která má potenciál změnit společnost. Zkusme nejprve některé vyjmenovat:

Autonomní řízení vozidel
Genetické úpravy
Imunoterapie
Jaderná fúze
Nanotechnologie
a to jsem mnoho dalších vynechal (např. kvantové počítače, hologramy, virtuální realitu, distribuované databáze – blockchain, umělou inteligenci atd.)

Autonomní vozidla

Nastoupíme do vozidla, pojmenujeme cíl, zaplatíme a nestaráme se, přestože vozidlo nemá ani volant, ani plynový pedál. Auta budou schopna spolu komunikovat a tím optimalizovat provoz. Nemusíme jej vést provozem, inteligentní počítačový systém to udělá za nás. Nezávislé řízení automobilu člověkem by mohlo být pouhou volnočasovou aktivitou, která by byla povolena pouze na určených trasách, aby nepřekážela provozu.

Úprava lidského genomu

Určení vzhledu a inteligence člověka před narozením zní jako děsivá vize budoucnosti. Skutečností je, že ve skutečnosti nejsme od té vize tak daleko. Dříve byli jen chirurgové. Nedávno k nim přibyly ještě ti robotičtí. Ty člověk už jen kontroluje. Jsou zručnější a neklepou se jim tolik ruce při spojování přerušených tenoučkým tepen, žil, nervů a jiných titěrností. A zvládají to i v místech, kam by se jejich živým kolegům, ruka ani nevešla.

Teď se rodina chirurgů rozrůstá o další členy. Ti ve své rozlišovací schopnosti ještě o několik řádů přitvrdili – pracují v režimu nano (na molekulární úrovni). Těmito chirurgy jsou ve skutečnosti enzymatické komplexy, které jsou sestaveny tak, že stříhají a našívají záplaty na vláknech DNA. Nejznámější z nich má jméno i příjmením: CRISPR-Cas9. Jeho pracovní směna začíná tím, že pomocí naváděcího mechanismu si nejprve vyhledá předem vytypované místo v dědičné informaci a pak v něm provede opravu. Že něco takového je možné jsme odkoukali od bakterií. Teď, když už víme jak na to, tak to není nic moc složitého.

Che Ťien-kchuej je čínský biofyzik pracující na katedře biologie Jižní vědecko-technologické univerzity v Šen-čenu v Čínské lidové republice. Mezinárodní pozornosti se mu dostalo v listopadu 2018, kdy oznámil, že editoval dva lidské plody, přičemž cílem bylo vyřadit z činnosti gen CCR5 a tím vytvořit jedince odolné proti AIDS.

K holčičkám Lulu a Nana nedávno přibyl další novorozenec a také jemu (i jeho potomkům) už by neměla tolik hrozit infekce virem HIV a ani nemoci spojené se zlým cholesterolem, jako například infarkt. A podle výsledků pokusů jiných autorů by nejspíš tito jedinci měli být odolnější dokonce vůči choleře, pravým neštovicím, nilské horečce a revmatoidní artritidě. A to vše aniž by museli chodit do lékárny a brát na to léky, nebo dostávat vakcíny. Podle nového výzkumu taková editace kromě toho ještě vylepšuje schopnost lidského mozku regenerovat po mrtvici, a také posiluje duševní schopnosti a paměť, což se může projevit například lepšími výkony ve škole. Uzdravování po mrtvici rozhodně nevadí, ovšem lepší prospěch ve škole, to už je docela tenký led.

Vývoj genetického inženýrství skutečně odstartoval vynález genových nůžek CRISPR-Cas9. Che Ťien-kchuej byl odsouzen na tři roky vězení za „nelegální a neetické medicínské praktiky.“ Kromě toho mu také soud uložil pokutu v přepočtu ve výši téměř 10 milionů korun. Che Ťien-kchuej ale nepůjde za katr sám. Spolu s ním byli souzeni další dva vědci, kteří se na výzkumu podíleli, a to Čang Žen-li, který dostal dva roky vězení a pokutu 3 miliony korun a Čchin Ťin-čou. Ten vyvázl nejlépe a dostal jen rok a půl a pokutu 1,5 milionu korun. To, že Čína reagovala vůči Che Ťien-kchuejovi a jeho kolegům takto tvrdě, bylo pro mnohé překvapením.

Už teď je ale jasné, a bylo to vlastně jasné už předtím, že takové skandalizování vědy CRISPR a celé editování lidské DNA nezastaví. Dokládá to i nejnovější výzkum týmu Institutu Francise Cricka, jehož dlouhodobým cílem je vytunit CRISPR tak, aby s ním bylo možné precizně editovat lidský genom. A tak se zdá, že největším skandálem editoru CRISPR je, že ho ještě nepoužívají v každé nemocnici. Mohl by zachránit řadu životů a spoustě lidí by také život ulehčil. Genetičtí editoři na tom pracují a analyzují fungování CRISPRu v lidského genomu.

Imunoterapie

využívá k obraně před nemocí obranný systém těla. Imunoterapii provázely od samého vzniku ojedinělá pozorování velmi zřídka, ale přece jen dokumentované spontánní regrese nádorů, „zázračná vyléčení“ pacientů s rozsáhlými metastazujícími nádory. Nejčastěji při karcinomu ledvin a maligním melanomu. Kdy všechno svědčilo o tom, že operace anebo těžká infekce mohla být nespecifickým podnětem, který zasáhl do regulace imunity a náhodně zapnula potlačenou protinádorovou imunitní odpověď. Ale na druhé straně se ne bez důvodu předpokládalo, že takovéto impulzy mohly rovněž způsobit únik latentního nádoru z kontroly imunitního systému a spustit jeho další růst a šíření.

Základem fungovaní imunitního systému je spolupráce jeho složek. Vztahy mezi nimi jsou však velmi složité. Prvé pokusy o imunoterapii nádorů, založené na neúplných poznatcích, nebyli úspěšné. Pokud si dovolíme srovnat první pokusy s prací pyrotechnika, tak klasické dilema, přestřihnout červený nebo modrý drát se tu jeví jako nemístně zjednodušující. Přerušovat signální dráhy imunitního systému je spíše zkusmým stříháním drátů v telefonní ústředně nebo datovém centru.

Lymfomy jsou spolu s leukémií součástí širší skupiny nádorů hematopoetických a lymfatických tkání. Odvozené jsou od bílých krvinek – lymfocytů a proto nemoc postihuje mízní uzliny a lymfatické tkáně. Podstatou vzniku lymfomu jsou pacientovy T buňky, které, ač mají v popisu práce likvidovat buňky s rakovinou, z nějakých důvodů lenoší a nádor roste.

Množení lenochů neprospívá žádné komunitě. Bylo třeba imunitním buňkách chuť pracovat obnovit, aby nepořádek s rakovinově zvrhlými buňkami uklidili. Z dřívějších pokusů na myších se vědělo, že rakovinové buňky lymfomu jsou B buňkami a že často na svém povrchu mají specifické značky. U lidí je to podobné a ty naše značky imunogenetici pojmenovali „CD-19.“ Aby lidské imunitní buňky (T buňky) byly schopny tuto značku (antigen) na těle zlých B buněk přečíst, potřebují k tomu aby měly ve své výbavě patřičný „protikus“, do něhož struktura na membráně nemocných buněk přesně zapadne. To ale u nemocných s  lymfomem na jejich obraných T buňkách chybí.

Proto také jejich armáda T buněk okolo rakovinových B buněk proplouvá sem a tam, aniž by proti nim zakročila. Aby pacientovy buňky začaly nepřítele „vidět,“ přišli vědci s nápadem jim do genomu vpašovat informaci, po níž by si potřebné rozpoznávací receptory vytvořily. Nejprve sestavili návod pro tvorbu patřičného proteinu (v podobě genů). Ten ještě bylo třeba dostat do buněk. K tomu použili nástroj, kterému říkají vektor.

Je to „vykuchaný“ vir. Připravili jej o rizikové geny a místo nich mu naložili ty s novou informací. S takovým udělátkem se dá přes buněčnou membránu až do patřičných míst v buněčném jádře natlačit informace jako mikroskopickou injekční stříkačkou. Vektorem obšťastněné buňky prodělají něco jako neškodnou „chřipku“. Místo tvorby nových virů ale začnou syntetizovat a vystrkovat z povrchu své buněčné membrány, chimerické receptory. S jejich pomocí se již ke zvrhlým buňkám dovedou přichytit.

Dál už to je rutina. T buňky svým „polibkem smrti“ do zvrhlých buněk vpravují enzymy a dělají s nimi krátký proces. Nedávno svou metodu vědci ještě o něco vylepšili. Buňky rozšířeným návodem naučili, aby spolu s receptorem byly nápomocny i tvorbě protilátek. Rovněž namířených proti strukturám rakovinově zvrhlých B buněk. Pochopitelně, že zdvojená obrana v procesu, kterému se říká aktivace, se tím posílila. U léčby vylepšenou technikou již ze zpráv prosakuje, že remise se dosahuje u 82 % pacientů.

Imunoterapie se tak stává vedle chirurgie, léčbě ozařováním a chemoterapií plnohodnotnou léčebnou modalitou s velkou perspektivou.

Jaderná fúze – vysoce efektivní výroba energie

Cílem výzkumu jaderné fúze je vyrábět energii podobným způsobem jako slunce. Ve fúzním procesu se sloučí dvě atomová jádra do jednoho. Na slunci se ze dvou vodíkových jader vytvoří jádro hélia a protože jádro helia má menší hmotnost než součet hmotností vodíkových jader, deficit hmotnosti se vyzáří podle známé Einsteinovy rovnice jako energie. Vědci se tímto způsobem snaží vyrábět energii od poloviny 20. století.

Technické problémy jsou však obrovské. Přírodní reaktor máme všichni na očích, je vzdálen jen osm světelných minut. Problém je v tom, že nejsme schopni napodobit všechny parametry Slunce. Pokud jde o tlak jsme bez šance. Proto parametr tlaku musíme nahradit teplotou. Jde o obtížně představitelnou teplotu přesahující sto milionů stupňů Celsia. Odstínit takto horké a nestabilní plasma od stěn nádoby…

Mnoho nadějí je spojeno s výstavbou experimentálního fúzního reaktoru ITER ve Francii, který má provést první realistické testy ve 30. letech 21. století. I když vývoj technologie je pomalý a spojený s mnohými obtížemi, odborníci jsou přesvědčeni, že je jenom otázkou času, než přijde „fúzní proud“ poprvé do zásuvek.

Nanotechnologie – utváření světa atomů a molekul

Všechno začalo přednáškou Richarda Feynmana v roce 1959 s názvem „Tam dole je spousta místa“ a vypsáním dvou cen:

„Hodlám nabídnout odměnu 1000 $ prvnímu, kdo dokáže zapsat jednu stránku nějaké běžné knihy na plochu, která bude zmenšena na 1/25 000 původní plochy a text bude čitelný elektronovým mikroskopem. A pak chci nabídnout další cenu – vyplatím dalších 1000 $ tomu, kdo zhotoví funkční elektromotor, který bude možno zvečí ovládat a který (nepočítáme-li přívody) se vejde do krychličky o hraně 0,4 mm.

Nakonec vyplatil obě ceny – první ani ne za rok Billovi McLellanovi, za motorek, který splnil zadání, ale pro Feynmana byl zklamáním neboť jeho konstrukce nebyla v žádném ohledu inovativní. Sám k tomu asi o dvacet let později poznamenal, že současná úroveň techniky (v roce 1983) by dovolila vyrábět takové motorky, jejichž každý rozměr by byl čtyřicetkrát menší než byl McLellanův motorek, seriově.

Druhou cenu vyplatil daleko později doktorandovi Tomovi Newmanovi, který zapsal pomocí elektronového litografu 25 000 krát zmenšeným písmem první stránku románu Charlese Dickense Příběh dvou měst.

Předpona nano- se stala tak trochu módou. Znamená vlastně deset na mínus devátou metru, což je miliontina milimetru anebo jedna stotisícina tloušťky lidského vlasu.

Oblíbenou vizí je představa neviditelných robotů, tzv. nanobotů, které budou schopni samostatného vývoje a sebereprodukce. Netřeba dodávat, že tahle představa zůstane zřejmě ještě dlouhou dobu pouze námětem pro autory vědeckofantastických románů.

Zato nanotechnologie materiálového inženýrství, tedy přípravy materiálů výhodných vlastností ovlivňováním jejich molekulární struktury jsou již několik let realitou, byť dosud zatím často uvězněnou za stěnami výzkumných ústavů. Například v protiroztočových lůžkovinách pro alergiky, samočisticích nátěrech na fasádu s nanočásticemi TiO₂ ale i v superpevných a ultralehkých křídel letadla z grafenu. Našli bychom jistě nespočet příkladů, kdy se nanotechnologicky upravené materiály začínají uplatňovat v praxi, od oboru leteckého a kosmického inženýrství po stavebnictví a medicínu. V oblasti syntézy látek, které neexistují v přírodě byl již postaven stroj. Nanotechnologie tedy jistě přetvoří svět budoucnosti komplexním způsobem.

Každá z uvedených technologií může zásadně ovlivnit společnost. Jestli negativně nebo pozitivně z velké části záleží na výsledku konkurenčního boje. Prohrávající se totiž obrátí k politikům tak, jak to vidíme v kauze Huawei. Vím, že následující slova jsou naivní, ale co vlastně brání spíše spolupráci než konkurenci?

Není to náhodou systém, který ve jménu zisku brání pokroku?