ROZHOVOR | Arrogant Twins: Na světě je hodně retardů, který si ani neuměj’ vzít roušku

Vydáno 10.08.2020 | autor: Ondřej Horák

Jsou sice jen dva, nejeden rockový ansámbl by se od nich ale mohl učit, jak hrát řízně, nahlas i s vervou. Arrogant Twins, tedy kytarista Jiří Nedvídek aka Binman a bubeník a zpěvák Benjamin Daniels, s apetitem gurmánů vykrádají vše, co jim přijde pod ruku, a tváří se u toho jako největší rocková kapela pod sluncem. I proto je nesmírně zábavné je poslouchat i pozorovat. Na otázky odpovídal Benjamin Daniels.

ROZHOVOR | Arrogant Twins: Na světě je hodně retardů, který si ani neuměj’ vzít roušku Foto: David Staněk

V půlce března jste odehráli jeden z posledních koncertů před nástupem korona apokalypsy. Jakou měl ten večírek náladu?
Bylo to hodně divný. Nehráli jsme tak asi pět měsíců, protože jsme dodělávali desku LGDN, a na koncert jsme se dost těšili. Jenže jak se ten termín blížil, čím dál víc se měnila omezení ohledně shromažďování lidí. V den koncertu nebylo vůbec jasný, jestli to dopadne, nebo ne. Nakonec jsme hráli pro padesát lidí, což bylo vzhledem k okolnostem super, alespoň jsme tu novou desku mohli odehrát. A následujícího rána se všechno na pár měsíců zavřelo.

Co arogantní dvojčata během toho podivného jara dělala?
Binman zůstal v Praze, já jsem cvičil jógu a odjel chatu v Beskydech, kde jsem pálil slivovici a štípal kubíky dřeva.

Vznikly při štípání dřeva nějaké nové skladby? Arrogant Twins občas zní jako štípání dřeva nebo pálení slivovice.
Bohužel, sice jsem měl s sebou kytaru, na psaní jsem ale neměl tu správnou náladu. Hrál jsem si jen tak na balkóně. Už brzy se ale můžete těšit na další hity.



Hráli jste spolu už v Anyway, provozovat kapelu ve dvou má mnoho především praktických výhod. Je něco, co vám na hraní s větší partou chybí? A zatím jste nepřišli na to, jak to reprodukovat ve dvou?
Jediná věc, která mě napadá, je stěhování aparatury. Když jezdíte ve čtyřech nebo pěti lidech, je to jednodušší než ve dvou. Na druhou stranu, basáci a zpěváci jsou většinou líní a nic nenosí, takže nám vlastně neschází vůbec nic.

Anyway skončili v roce 2012, Arrogant Twins hrají od roku 2017. Proč vám trvalo tak dlouho, než jste se znovu našli?
Binman zpíval se Slaves of Stadium Rock a já bubnoval v Dirty Blondes a později taky v Mortal Cabinet, což byl projekt Řezníka, Samira Hausera a Františka Štorma. S Binmanem jsme byli stále přátelé a když jsme měli oba jednou volno, rozhodli jsme se, že uděláme něco dohromady.

ROZHOVOR | Dirty Blondes: Tohle je naše svoboda

Věděli jste, jak takovou kapelu pojmout, nebo jste se ke zvuku a výrazu Arrogant Twins museli prokousat?
Největším problémem bylo, že jsem vůbec neuměl zpívat a Binman neuměl moc dobře hrát na kytaru. Ale hodně jsme cvičili a teď jsme už skvělí.

Nakolik jste v civilními životě arogantní dvojčata? Kolik z těch rádoby mafiánských sráčů prosakuje z vašeho civilního života?
O čem to mluvíš? To nejsou žádný role! Tohle jsme my. Nenuť nás poslat Velkýho Jimmyho, aby tohle nedorozumění vyřešil.

Dobře. Jako arogantní dvojčata spolu trávíte hodně času, co máte na tom druhém nejraději?
Já mám rád Binmana, protože má prořízlou hubu.

A co vás na něm nejvíc štve?
Občas umí mít fakt hodně prořízlou hubu.

Poprali jste se někdy?
Samozřejmě. Bylo by nudné, kdyby tomu tak nebylo. Ale pouze ve studiu, protože jsme oba měli velmi jasnou představu, jak by to mělo znít.

Jejich striktní image inspiroval populární seriál Peaky Blinders. Co se hudby týče, berou, kde se dá. Přesto si mají nezaměnitelný zvuk a rukopis | Foto: David Staněk

Na aktuálním albu LGND zpíváte „nikdy nebudu hrát pro stadiony / nikdy nebudu kráčet po červeném koberci". Co jsou tedy vaše pomyslné mety, co se kapely týče?
Momentálně chceme odehrát pár koncertů pro pár lidí, tak jak si to hrozba globální pandemie žádá. Jak vidno, na světě je pořád hodně retardů, který si ani neumějí vzít roušku, když je to fakt potřeba. Až to přejde, našim cílem budou zase stadiony, červený koberce, šampaňský, prachy a káry značky Rolls-Royce.

Máte nějaký plán, jak se na ty stadiony dostat?
Máme dva plány. Prvním z nich je napsat několik úžasných hitů a samozřejmě pokračovat v tom, co už děláme. Pak máme v záloze věci jako úplatky a únos.

Váš poslední singl se jmenuje Bobby Dazzler, což je v severoanglickém dialektu označení pro člověka, který je výjimečný a nevšední. V klipu ale vypadáte spíš použitě než „marvellous“. Kdo je váš Bobby Dazzler?
Bobby Dazzler nemusí být nutně jen označení pro člověka, může to být klidně i věc. Třeba, když dítě dostane nový kolo, řekne, že to nový kolo je fakt Bobby Dazzler. Ale když si ten text pečlivě poslechnete, zjistíte, že je to o chlápkovi, kterej si myslí, že je úžasnej, i když je to úplnej kretén, co moc chlastá a jenom se rve. Je to stereotyp anglickýho typa, kterýho nikdo nemá rád a on nesnáší svět, který se kolem něj mění. Všechny naše věci mají hlubší myšlenku. Nejsme Kapitán Demo, kterej zpívá „where is my brambory.“ My jsme skutečná rock’n’rollová kapela.

Ne zrovna lichotivě vyznívá i skladba Fabulous Actor o herci, „který se mimo stříbrné plátno chová jako idiot“. Inspirujete se skutečnými lidmi?
Obecně jsem psal o hercích a producentech v Hollywoodu, kteří byli vystaveni hnutí #metoo. Myslím, že původně byl ten text o Kevinu Spaceym. Je to skvělý herec a vždy jsem si představoval, že je velmi milý člověk, ale ukázalo se, že je to šmejd. Přišlo mi to jako velká škoda.

V pátek 14. srpna vás čeká koncert na Summer Punk Party ve Volyni. Už máte vymyšleno, co tam budete dělat?
Mělo by to být super. Oba jsme na tom místě hráli mnohokrát, takže tam máme spoustu přátel. Pokud jde o jiné kapely, neznám žádnou z těch, které hrají v pátek. Takže budu pít s přáteli a snad objevím něco nového. A po několika whisky se asi půjdu i vykoupat.

Text: Ondřej Horák, foto: David Staněk, Radek Holeš
Témata: Arrogant Twins, Anyway, Slaves of Stadium Rock, Dirty Blondes, Mortal Cabinet

zavřít