S vlastní úchylkou si už nevěděl rady, a proto se raději přiznal. Tak by se dal popsat příběh Philipa Garrida z Kalifornie. Před několika dny skončil kvůli náhodnému incidentu na policii.

Se svými dcerami přijel na univerzitu v Berkeley a požadoval, aby mohl rozdávat literaturu a hovořit, aniž by uvedl o čem. Spojení starého muže a dvou mladých dívek vyvolalo podezření, a když se ukázalo, že Garrido byl v roce 1971 odsouzen pro únos a znásilnění, přijela policie.

K výslechu pak muž kromě manželky přivedl i mladou ženu, které říkal Alisa. Netrvalo dlouho a po několika dobře zvolených otázkách přiznal pravou totožnost mladé ženy, doznal se také k jejímu únosu a opakovanému zneužívání. „Ta žena měla v očích prázdný pohled. Vypadala jako zombie s vymytým mozkem,“ popsala vzhled Jaycee jedna z policistek. „Ulevilo se mi. Věděl jsem, že to tak musí skončit,“ řekl po výslechu Garrido.

Únosce jako otčím

Jaycee nacpali Garridovi do svého auta v roce 1991, když šla na autobusovou zastávku v městečku South Lake Tahoe. Odtud ji odvlekli do 270 kilometrů vzdáleného města Antiochia, do svého nevábného domku na předměstí. Dívka většinou žila v otrhaném stanu na dvoře, kde ji zvrhlý muž zneužíval. O tom, že by chodila do školy nebo k lékaři, si Jaycee mohla nechat jenom zdát. Společnost jí také dělaly jen staré, otlučené hračky. Když chtěla číst, dostala od svého věznitele ohmataný výtisk knihy o kočkách. Postupem času ale začala svého únosce vnímat jako otčíma a rozvinul se u ní takzvaný stockholmský syndrom, kdy se oběť ztotožňuje se svým únoscem.

Odfláknutá policejní práce

Svědci vypověděli, že Jaycee svému trýzniteli pomáhala s chodem tiskařské firmy. Jednali s ní o podobě vizitek i letáků a popsali ji jako odpovědnou a vstřícnou. „Měli jsme pocit, že ona dělá veškerou práci,“ uvedl jeden ze zákazníků. Nyní je také jasné, že v práci měla Jaycee k dispozici telefon i e-mail, ale nikdy ho nevyužila k tomu, aby zavolala pomoc nebo kontaktovala svou skutečnou rodinu.

Je možné, že k tomu přispěl i Garridův náboženský fanatismus, který o sobě tvrdil, že komunikuje přímo s Bohem. Jaycee ho prý vnímala jako světlo svého života.

Vše mohlo prasknout už v roce 2006, kdy někdo na tísňovou linku oznámil, že na dvorku Garridova domu žije ve stanech žena s dětmi. Muž byl registrován jako sexuální násilník, takže podléhal doživotnímu dohledu kurátora. Vyslaný policista přesto na dvorek vůbec nevstoupil a do hlášení uvedl, že nebyl spáchán žádný zločin.

Autor: Jan Bohata