Oficiální nouzový stav už dávno pominul, v českém profesionálním sportu ale dále trvá. „Jestli někdo nepřijde s rozumným plánem, tak se zabíjí celý sport,“ komentoval majitel hokejového kladna Jaromír Jágra současnou situaci, kdy se ligy s miliardovými obraty třesou před jediným nemocným sportovcem. Sport žádá citlivější řešení. Jaké jsou jeho argumenty?
JEDEN NENÍ TÝM
Tohle je základ všeho. Situace, kdy jeden nakažený rozhoduje o dohrání celých lig, je nadále neudržitelná. „V tom případě nejde donekonečna netrénovat, odkládat zápasy. Někdo by se nad tím měl zamyslet. Takhle se to dělat nedá,“ hromuje Jágr. „Mustr toho posílat všechny kluby do izolace, karantény, pokud tam najdou jeden, dva případy, ten nemůže vést k dobrému konci,“ varuje atletický šéf Libor Varhaník. Principálové velkých lig by rádi citlivější systém, který funguje v La Lize či Premier League. "Stále slýcháme, že virus je jeden a nezná hranice. Potom ale vůbec nechápu, proč u nás v případě jednoho pozitivně testovaného zavíráme celý klub, zatímco třeba ve Španělsku karanténa trvá jen pět dní a v Premier League je nakažený okamžitě izolován, ale klubový režim funguje dál," nechýápe šéf LFA Dušan Svoboda.
ŘEČ STATISTIK
Lidské zdraví je stále hlavní prioritou. Faktem ale je, že profesionální sportovci bez přidružených zdravotních komplikací jsou asi nejméně ohroženou skupinou. Síla epidemie se navíc mění. „94 procent všech úmrtí je ve věku nad 65 let. Od konce celorepublikové karantény zemřelo jenom 40 lidí, smrtnost významně klesla,“ vypočítával před deseti dny epidemiolog Jiří Beran. „Kdo jiný by měl onemocnět než sportovci, kteří to prodělají velmi lehce, i když budou ve velké tréninkové zátěži. Já si myslím, že pro sportovce je lepší, aby to onemocnění prodělal.“
ROZUM A CIT
Při prvním nárazu pandemie byla drakonická opatření pochopitelná. Teď už má ale společnost několik měsíců zkušeností. Podle nich je možné se zamyslet, jestli má například smysl drasticky omezovat počet lidí na tréninku. „Po určitou dobu tady byla tendence sportovce pořád někde schovávat. Já jsem koukal jako blázen, když bylo povolené, aby na hřišti běhalo jenom sedm fotbalistů. Kdyby jim povolili aspoň osm, aby hráli čtyři na čtyři. Je to na velkém prostoru…“ říká Beran.
SPORTOVCŮM SPORT
Pravidelné sportování posiluje imunitu, kdo se tuží, bývá zdravější. Tuhle pravdu už si národ připomněl. Profesionální sportovci jsou ale navíc zvyklí na pravidelnou nálož endorfinů, nečinnost jim podle Berana škodí. „Pokud dáte sportovci možnost sebemenšího vítězství, pro imunitní systém je stejná vzpruha, jako když dáte vakcínu proti chřipce,“ říká Beran. Co na to třeba mistr světa v kanoistice Martin Fuksa. „Určitě s tím souhlasím. Já jsem závoďák od ranného věku. Ty psychické nervy si nevyzkouším jindy líp než na závodech. Zlaté medaile jsou pro mě hroznej nakopávač.“
PROTI STRACHU
Start fotbalové FORTUNA:LIGY a postupně i dalších sportovních událostí společně s návratem kulturních akcí pomohly zemi zpět do normálního života, navzdory často hodně přísným omezením. „Byl jsem konsternovaný, když mě manželka upozornila, že v kině si koupíte popcorn, ale musíte si ho sníst na chodbě. To musí být lobbing uklízeček, to nemá žádné opodstatnění!“ hromuje Beran. Že to už může být jinak, ukázalo víkendové mistrovství republiky v atletice v Plzni, kde krajská hygiena neměla problém s téměř zaplněnou tribunou pro 790 lidí. „Je vidět, že hlad potom, aby se atletika vrátila do normálního závodního režimu, jak se to povedlo tady, je velký. Těší mě, že se můžeme dívat na normální, krásnou atletiku, jak jsme byli zvyklí,“ pochvaloval si Varhaník.
