Obojživelníci: Skokan ostronosý (Rana arvalis). Žáby Česka

Skokan ostronosý (Rana arvalis; Nilsson, 1842)

Skokan ostronosý (Rana arvalis) patří ke středně velkým druhům našich žab z čeledi skokanovití (Ranidae). Skokan ostronosý dorůstá délky jen něco mezi 55 až 80 mm, v průměru ale dorůstají 55 až 60 mm. Starším pojmenováním skokana ostronosého bylo skokan rašelinný. U nás jej lze zaměnit se skokanem štíhlým (Rana dalmatina) případně se skokanem hnědým (Rana temporaria), který je však nápadně větší.

Skokan ostronosý z čeledi skokanovití vděčí za své druhové jméno špičatě zakončenému čenichu. Os svých příbuzných se odlišuje také hlasem. Především v době páření se ozývají kvokavými a žbluňkavými hlasy. V tomto období také dochází k nápadné proměně zbarvení kůže, která dostává nápadně modravé až fialové zbarvení.

Zbarvení skokanů ostronosých je velice variabilní. Kůže může být šedá až žlutohnědá, objevují se ale i jedinci hnědého zbarvení. To bývá zpravidla jednolité, avšak může být pokryto tmavými skvrnami. Na bocích se objevují rovněž skvrny a nebo jakési mramorové žíhání. Břicho tohoto skokana je bělavé.

Skokan ostronosý je u nás kriticky ohroženým druhem žáby. Výskyt je spíše ostrůvkovitý, jen v několika málo oblastech je rozšíření souvislejší. Skokani si oblíbili spíše níže položené oblasti, takže se s nimi nejčastěji setkáme v nížinách a nebo pahorkatinách. V literatuře se jeho výskyt udává do 800 metrů nad mořem. S oblibou vyhledává rašeliniště, ale i podmáčené louky a olšiny. Objevit se ale může i v okolí rybníků, řek a nebo v listnatých či smíšených lesích.

Při rozmnožování dávají skokani ostronosí přednost velkých, ale mělkým vodním plochám s dostatkem slunce a vodní vegetace. Jeho vajíčka a pulce můžeme ale nalézt i v lesních tůních a nebo slepých říčních ramenech. K rozmnožování dochází obvykle ve druhé polovině dubna. V naší přírodě se se skokanem ostronosým můžeme setkat od března / dubna do října / listopadu. Mimo toto období hibernuje. Nejčastěji v norách hlodavců a nebo v hromadách klestí.

Potravou skokanů ostronosých, podobně jako jiných našich žab, je především hmyz. Ať již jsou to mouchy či komáři, ale také motýli, brouci a kobylky. Občas si skokani pochutnají i na červech a pavoucích aj. Pulci se živí vodními řasami, detritem či drobnými vodními živočichy. Sami jsou naopak kořistí řady druhů ptáků. Nejen čápů, ale také dravců jako je káně lesní, poštolka obecná či různých druhů sov. A také některých plazů. Především užovek obojkových. Pulci mohou být kořistí ryb, ale i dravých larev či nymf hmyzu. Např. vodních brouků a nebo vážek.

Vajíčka skokanů ostronosých mají v průměru 1,5 až 2 mm a silný rosolovitý obal o průměru 6 až 8 mm. Embryonální vývoj je ukončen po dvou až třech týdnech. Pohlavní dospělosti dosahují tyto žáby ve dvou až třech letech. Ve volné přírodě se může skokan dožít úctyhodných deseti až dvanáctí let. Areál rozšíření zahrnuje velkou část Evropy a Asie až k řece Lena. Za zmínku jistě stojí skutečnost, že ve vodě se skokan ostronosý zdržuje pouze v době rozmnožování. Po zbytek roku se naopak zdržuje na souši.