Žena a půvab! Duchovně poněkud kontroverzní téma!

   A uvnitř pozorovatele pak vyvolává tomu odpovídající nečisté myšlenky a pocity.

   Žel, taková je realita, avšak miliony lidí to považují za klad a nikoliv za zápor. Miliony lidí v tom vidí radost z krásy tělesnosti a vnímají to jako koření života.

   Jako světlý protipól bude proto určitě dobré povědět si něco o pravém půvabu ženy. A abychom lépe pochopili, co vlastně znamená pojem "půvab", porovnáme si ho s pojmem "krása".

    Základní rozdíl mezi nimi spočívá v tom, že půvab může být jen jeden, zatímco krása bývá dvojí. Pokud vyslovíme slovo "půvab" v souvislosti se ženou a uvědomíme si, co to v našem nitru vyvolává, zjistíme, že je to cosi ušlechtilé. Že je to cosi vznešené, vysoce stojící a nedotknutelné. Pojem "půvab" v sobě totiž skutečně nese silný duchovní náboj, a proto může být půvab ženy jen jeden. Pravý! Nesoucí pečeť duševní ušlechtilosti!

   A úkolem každé ženy v našem univerzu je, aby byla půvabná! Aby se duševní ušlechtilost, kterou je naplněna, přirozeným způsobem projevovala v jejím půvabu. Toho nezbytným předpokladem však je, že žena se bude snažit o dosažení vlastní duševní ušlechtilosti, co není možné jinak, jako prostřednictvím její vnitřní orientace na vysoké, vznešené, ušlechtilé a nadčasové hodnoty. Na hodnoty ducha! Na hodnoty, které mají souvislost s věčností a se Stvořitelem.

   Jedině vnitřní orientací ženy na tyto hodnoty může dospět k velikosti své duševní ušlechtilosti. Obecně totiž platí, že nás lidi tím nejzásadnějším způsobem vnitřně formuje to, o co usilujeme. Pokud proto usilujeme o vysoké, ušlechtilé a nadčasové hodnoty, a na ně se orientujeme, stáváme se vnitřně ušlechtilými a spějeme k věčnosti.

   Pokud se ale usilujeme jen o hodnoty mnohem nižší, dočasné, přízemní, materiální a málo ušlechtilé, vnitřně se stáváme nízko stojícími a naše bytí nespěje k věčnosti, ale jen k dočasnosti.

   Znamená to tedy, že půvab ženy vyrůstá z její vnitřní ušlechtilosti. Pokud žena dosáhne alespoň určitého stupně duševní ušlechtilosti, nevyhnutelně se to projeví v podobě jejího půvabu. A protože půvab bývá spojen s vnitřní orientací na nadčasové hodnoty, je sám nadčasový. To znamená, že při něm není vůbec rozhodující věk. Půvab je spojen s každým věkem. Stejně půvabná může být mladá žena, zralá žena, ale i stará žena.

   Takovýmto způsobem má být půvabná každá žena. Její vnitřní duševní ušlechtilost, zhmotněná do podoby půvabu, má působit na všechny kolem ní a povzbuzovat je a vést je k duševní ušlechtilosti. Toho je schopna ženská bytost jakéhokoliv věku a jakéhokoliv typu krásy, pokud v sobě nese ušlechtilost duše. Žena je tedy ve své podstatě světlá bytost, která pokud stojí správně, je schopna pouze svým zjevem a svou přítomností povznášet vše ke Světlu.

   Viditelným důkazem této skutečnosti je, že kdekoliv se objeví pravá žena, všude tam se muži snaží být o trochu lepší. Snaží se být galantnější, ohleduplnější a snaží se slušněji vyjadřovat.

   Žena káže jiným o ušlechtilosti, aniž by musela kázat! Je půvab to dělá za ni!

   Žena vybízí ke Světlu a k snaze být lepší, aniž by musela něco říct! Činí tak bez slov, pouze svým zjevem! Pouze svým půvabem!

   Dalším důkazem obrovské moci ženy je také to, že temný luciferský princip udeřil v první řadě na ni, protože věděl, že právě ona je úhelným kamenem, na kterém vše stojí nebo padá. A proto ji vystavil pokušení marnivosti a ješitnosti, čímž se již dostáváme k druhému pojmu, který si blíže objasníme. K pojmu "krása". Zatímco půvab je jen jeden, krása, jak již bylo naznačeno v úvodu, může být dvojího druhu. Může být krása ušlechtilá a povznášející, nebo krása nízká a strhávající dolů.

   Krása ušlechtilá a povznášející je spojena vždy s půvabem. Z něj přirozeně vyrůstá, a proto o ní platí beze zbytku vše to, co jsme si už řekli o půvabu. Tento druh krásy poznáme podle toho, že dělá lidi lepšími a má schopnost povznášet  nahoru.

   Druhý typ krásy je krása bez vnitřní ušlechtilosti. Je to krása, poznamenána ješitností a marnivostí. Je to krása, které chybí duševní ušlechtilost, směřující k pravým, vysokým a nepomíjivým hodnotám. Je to krása, jejíž majitelky jsou zaměřeny k hodnotám druhořadým, nízkým a pomíjivým. Je to krása těla a smyslů. Je to krása, která nepovznáší, ale dráždí a v mužích vyvolává nepěkné a nečisté myšlenky. Je to krása promyšleného módního odhalování tělesných vnad. Je to krása, která chce být "sexy", která chce upoutat pozornost mužů a vyhřívat se na výsluní jejich pozornosti, přičemž ji vůbec nevadí, že jde o pozornost nízkou, smyslnou, hrubou a nemravnou.

   Tato krása stojí ve službách ďábla! Stojí ve službách luciferského principu pokušení ke zlému. A muži rádi podléhají tomuto pokušení, opájejí se touto krásou a svou duši zaprodávají nečistému a špatnému.

   Tato krása je cestou do pekel a do zatracení. Je cestou do pekel pro tu ženu, která ji přijala za svůj ideál a pro toho muže, který ji přijímá a k ní vzhlíží. Nesmírně bohatou je proto ďáblova žeň v letních dnech, kdy všude vládne jeho principem marnivosti poznamenána, jedovatá a nízká krása, strhávající k branám pekelným její ženské nositelky a její mužské ctitele.

   Ženám, jejichž tato slova vnitřně zasahují a nenechávají je lhostejnými, ať je ještě úplně na závěr připomenuto toto: Marnivost a ješitnost jsou cestou k hanebnosti! To však není posláním ženy! To je úkladem temna!

   Posláním ženy je být půvabnou! Půvabnou takovým způsobem, že každý její pohyb, každý její posunek a každé její slovo bude odrazem její vnitřní duševní ušlechtilosti. Jedině v tomto spočívá pravá ženská moc a pravá ženská velikost. Jedině tímto způsobem má v našem univerzu působit vznešená bytost, zvaná ženou!

   Cui bono? Komu to prospěje? Tuto otázku by si tedy ve vztahu ke svému vzhledu měla položit každá žena. Prospěje to mně samé, mé ješitnosti a marnivosti? A tím pádem temnotě, která se skrývá za každým osobním egoismem? Nebo to prospěje něčemu vyššímu? Něčemu ušlechtilejšímu a světlejšímu, co člověka přesahuje?