Z více než dvou dekád poblíž vrcholu vytěžilo San Antonio šest finálových účastí - a hned pětici titulů. Spurs byli opakovaně vyhlašováni nejlepším americkým klubem a kdyby jich nebylo, milionový zapadákov na dohled od mexických hranic by ve světě znal jen málokdo. Jsou tu tím pravým rodinným stříbrem.
Dodnes jsou etalonem ve vyhledávání a rozvíjení basketbalových talentů. Však to i v bublině NBA v Disney Worldu prokázali.
Začalo to nenápadně. Gregg Popovich, „nesmrtelný“ prezident a hlavní trenér, mohl budovat ve stínu posledních úspěchů Michaela Jordana a jeho Chicago Bulls. Základem byly dvě věže: k Davidu Robinsonovi se v roce 1997 připojil Tim Duncan, mlčenlivý obr, jemuž play off nikdy v kariéře neuniklo.
Rok 1997: nováček Duncan čelí Jordanovi:
Spolu s nimi byli tehdy v týmu Avery Johnson, Vinny Del Negro nebo Chuck Person, tři muži, jejichž TRENÉRSKÁ kariéra mezitím začala a vyhasla. Nebo Monty Williams, dnes kouč rivalů z Phoenixu. Anebo Jaren Jackson, jehož syn je jednou z největších nadějí v dnešní NBA.
V dalších letech je nahrazovali Tony Parker, Bruce Bowen, Manu Ginóbili, Danny Green, Kawhi Leonard, LaMarcus Aldridge... Řada dalších hráčů se v systému Spurs zaskvěla, v dalších klubech však vyšuměli.
„V týmu, jakým Spurs jsou, automaticky pochytíte, jak hrát tuhle hru tím správným způsobem,“ pochvaloval si před pěti lety Leonard.
„Správný způsob“ je asi nejlépe vidět na záběrech z finále 2014. Miami Heat skončilo rozložené na šroubky, z tohoto zážitku se nevzpamatovalo, LeBron James odešel do Clevelandu a Dwyane Wade zaskočil do Chicaga.
Texaská mašina na úspěch by asi jela dál - kdyby se před třemi lety Leonard nenaštval na klubové doktory a nevynutil si odchod. To byl zásek, plán A se zhroutil a plán B nutí Spurs do pozvolné přestavby. Dvě hlavní postavy klubu nejsou v dnešní NBA konkurenceschopné. DeMar DeRozan se nevyrovná nejlepším střelcům, Popovich ho nyní „ukryl“ na pozici hodně malého menšího pivota. Aldridge trápí zranění, i v Disney Worldu scházel.
Spurs se tedy balí, po čtvrtečních výhrách Portlandu, Memphisu a Phoenixu jim patří 11. místo na Západě. Ale jedenasedmdesátiletý Popovich odjíždí mnohem spokojenější, než by odpovídalo výrazům v jeho tváři.
„Ta série postupů asi pro řadu lidí hodně znamenala, ale já se neutápím ve vzpomínkách. Hlavní je, co bude dál, to mě zajímá mnohem víc než to, o čem tu mluvíte vy. O nějaké série úspěchů mi nejde. Jsem nadšený, jak jsme tu hráli,“ chválí Popovich po své 28. sezoně v organizaci.
A když už pro jednou chválí, tak v tom pokračuje: „Vlastně jsme přijížděli a neměli jsme žádnou šanci na postup. Ale kluci měli vůli s tím zabojovat a šanci jsme zase získali. Mladí kluci tu zahráli tak, že jsme podávali nejlepší výkony za celou sezonu. Vážně jsem si to tu užíval.“
Hru v posledních zápasech postavil na čtveřici Dejounte Murray (23 let a po vážném zranění kolena), Derrick White (26 let), Lonnie Walker IV. (21 let) a Keldon Johnson (20 let), na závěr sezony dostal šanci i dvacetiletý Luka Šamanič a využil ji k 16 bodům proti Utahu.
Především nováček Johnson, jenž byl loni draftovaný na pozici 29, patřil k hlavním objevům restartované sezony a hned se od něj očekávají velké věci. Že se stane další z nečekaných hvězd made in San Antonio.
Dnešku navzdory, úspěch se u Spurs i nadále předpokládá.
