Proxima - NEsci-fi o ženách

Proxima je příběh o ženě, která si chtěla splnit svůj sen a letět do kosmu. To zní jako pěkné klišé, že? Jako další americký blockšoustr. Nu, tento film je ale evropský, takže je to trochu jinak.

Je o kolizi tohoto snu s tím, že ta žena je současně matkou. Takže v jedné rovině sledujeme přípravu, kterou musí absolvovat; nejednoho diváka asi překvapí, jak zastarale a civilně vše působí...prostředí i vybavení je nahony vzdálené americké načančanosti a poukazování na bezpečnostní protokoly. A souběžně sledujeme, jak s dcerou i matkou lomcuje dlouhé odloučení během přípravy i vidina mnohem delšího odloučení, to až matku vystřelí do vesmíru.

Režisérka se k poukazování na genderovou diskriminaci moc často neuchyluje a když ano, tak ty její občasné pokusy moc nefungují**. Soustředí se spíš na to, že Sarah musí zvládnout nejen co chlapi, kteří se soustředí jen na sebe, ale současně to musí ustát i coby matka.

Mě osobně takto vykonstruovaný příběh moc neoslovoval a hlavou mi táhly myšlenky, že podobné věci řeší tisíce žen, které upřednostnily kariéru před rodinou a že je to věcí osobní volby. Takže jakožto maskulinní hovado jsem nebyl se Sarah schopen soucítit. A to i navzdory tomu, že Eva Green předváděla ta svá herecká kouzla.

Nicméně k uvedení do kontextu postačilo setrvat do závěrečných titulků, u kterých se objevily fotografie skutečných astronautek-matek. A že jich vůbec nebylo málo!

Takže mi docvaklo, že ten příběh není vykonstruovaný a že Alice Winocour natočila film, který má být poctou všem ženám, které zvládají být nejen matky a manželky, ale také naprosto rovnocené kolegyně i v takových oborech, jako je třeba astronautika. I když jsem pořád to muskulinní hovado, tak před takovými ženami smekám a tuhle oslavu ženství žádnými výhradami a šťouráním, kazit nebudu.

Vždy se tak nějak samozřejmě předpokládalo, že muži kráčí za svým "vyšším posláním" a ženy jim v lepším případě stojí po boku a dělají jakýsi background. V tom horším případě čekají, až se jim onen osudnaplňující polobůh odněkud vrátí, aby mu mohly aspoň představit dítě, které jim při poslední návštěvě tak nějak mimochodem udělal.

Ta doba je pryč a filmy jako je Proxima nám ukazují, že se to děje už dlouho a všude...a že to ženy rozhodně nemají zadarmo.

** My chlapi to už dnes přece nemyslíme vážně...je to jen takové špičkování, tak se pokaždé nečertěte, když před vámi zmíníme, že by vám bylo líp za plotnou :-)